Na úvodní fotce nejsou žádné květy, je to jen listí. Živý plot u místního pizzo-bistra nebo jak to nazvat česky :-) Proč jsem za osm zimních měsíců v Toskánsku měl jen tři nebo čtyři pizzy je na komplikovaný rozbor. S blížícím se koncem toskánské zimy (a odjezdem do Čech) se mi do duše vkrádá tíseň a zmar. Snažím se aspoň vyzkoušet co nejvíc mladých vín nového ročníku 2025. Číst dál
Rychlý výlet do San Gimignana zklamal, město bylo pod mrakem a ve vinotéce ještě neměli nový ročník 2025 od mých oblíbenců. Místo přehlídky nových Vernaccií mám jen spoustu fotek ohňostrojů ginestry podle silnice a dvě nová vína. Vernaccii od Colombaia, místního nejprestižnějšího výrobce, a Vermentino od Cantina Lunae. S malou nadsázkou by se to dalo nazvat „to nejlepší z Toskánska.“ Cantina Lunae sice sídlí v Ligurii, ale cípečkem vinic zasahuje do Toskánska. Číst dál
Na úvod květ neznámého stromu v Cecině z druhého května. Po osmi dnech v Čechách jsem rozvezl Vernaccii od Panizzi a šťastně se vrátil do Toskánska. A začínám vínem z Kampánie. Z degustování vín Feudi di San Gregorio se pomalu stává malá obsese… myslel jsem si, že je sjíždím dva tři roky, ale na sklenicka.com jsem vygůgloval poznámky o základních vínech ročníku 2021 a potom jsem už nic nevynechal. Většinou to byly nadšené nebo aspoň pochvalné poznámky, ale jejich slabina spočívá v míře, v jaké jsem já jako člověk usídlený na padesáté rovnoběžce severní šířky schopný porozumět vínům zpod čtyřicáté rovnoběžky? Číst dál
Ve čtvrtek ráno jsem naložil v San Gimignanu víno a večer v deset ho už vykládal doma. (Na dolní fotce je SanGi v osm ráno.) Nejhorší zážitek z cesty byl nákup rakouské dálniční známky v obchodě s kavárnou hned za hranicí. Po sedmi měsících v Itálii, kde se na mě usmívaly i pokladní v samoobsluze, jsem zažil kulturní šok: dvě pětadvacetileté Rakušanky s komisními, kyselými obličeji, asi jako na Vojenské správě v sedmdesátkách. Začal jsem se těšit domů do Čech, kde je to běžná věc. (Kecám, nezačal, a jakmile rozvezu současné objednávky vín od Panizzi, tak se ještě na pár týdnů vrátím do usměvavé Itálie.) Číst dál
Vernaccia di San Gimignano DOCG 2025, Tenuta Le Calcinae
Dobře jsem si pamatoval, že jsem před rokem psal o ročníku 2024 s výhradami. Mám pro Santiniho slabost, ale před rokem jsem napsal závěr „koupit ale nečekat typickou Vernaccii,“ takže jsem byl zvědavý, jaká bude jeho Vernaccia letos. V zásadě je to podobné jako loni, ale popořadě… Číst dál
Těžká nostalgie, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska dovážel, a vydrželo to dost dlouho. Mohl za to vynikající poměr kvality a ceny, hlavně v roce 2010 a dál byly ceny ještě hodně nízké. Časem se moje pozornost přesunula jinam, ale ze současného toskánského zimoviště to mám do Querceta blízko a každoročně tam několikrát zajedu, teď v neděli jen tak pro lahev vína. Číst dál
Po roce je tady zase tradiční výprava za toskánskou královnou bílých vín Vernaccií di San Gimignano. Panizzi jsou zcela jistě jedním ze tří nejlepších vinařství v San Gimignanu a každý rok zjišťuju, že jsem měl velké štěstí, když jsem se v roce 2021 rozhodl jejich vína dovážet. Nový ročník jsem už ochutnával v březnu na superdegustaci Terre di Toscana a za mě byla jejich Vernaccia 2025 dokonalou syntézou tradičního projevu odrůdy a moderní kvality, především vynikající čistoty. Číst dál
Tenuta Campo al Mare patří mezi šest toskánských vinařství Ambrogia a Giovanniho Folonari. Má třicet hektarů vinic, rozdělených do šesti parcel. Vermentino pěstují na pískové parcele u moře, nazvané Fornacelle. Kvašení v nerezovém tanku s chlazením, vinařství sympaticky doporučuje vypít do tří let. Hned po velikonočním příjezdu do Toskánska jsem v sámošce objevil lahev nového ročníku 2025 a podlehl zvědavosti. (Na titulním obrázku není vinařství, ale aktuální výhled z balkonu, když příspěvek píšu.) Číst dál
Přivezl jsem do Čech nové montepulčánské bedýnky, rozeslal a rozvezl je těm, kdo si je objednali, přežil provizorní opravu střechy i bourání komína, ze kterého tekl kondenzát po letní instalaci nového plynového kotle bratru za sto tisíc (a po třech reklamacích), vyměnil na autě čtyři kola a vrátil se do Toskánska. To vám byla úleva! Ve Florencii na sjezdu z dálnice bylo v sobotu večer 26 stupňů, podobné teploty panují v přímořské Mazzantě i v neděli a pondělí. Dvakrát jsem se koupal v moři, a nebyl jsem sám. Nechci nasazovat na českou domovinu, ale po nervy drásajících zkušenostech s plynaři a klempíři jsem se v Toskánsku uklidnil a rychle přecházím na dvanáctihodinovou spánkovou normu. Číst dál
Po roce jsem zase na dva dny vyměnil klidný venkov za honosné město. Viareggio je výstavné a bohaté letovisko jen asi šedesát kilometrů na sever od mého zimoviště, ale rozdíl je obrovský. Okázalé paláce Viareggia proti bytovkám u pinety :-) navíc mám pocit, že se s návratem do Mazzanty ochladilo. Číst dál
Na úvodní fotce je toskánské městečko u cesty, když jsem se v únoru vracel z Grosseta. Jméno si nepamatuju, Sorano, Sovano nebo tak nějak… to je důvod, proč cesty v Toskánsku zaberou tolik času. Nemůžou za to ochutnávky vín, salámů, sýru atd., ale neustálé zastávky: ještě tohle si musím vyfotit! Číst dál
13. ledna jsem tady měl poznámky o Chianti z Castello di Meleto a už je tady další vzorek. V lednu to pro mě bylo úplně neznámé víno, ale když jsem v sámošce v Colle Val d’Elsa viděl jméno Meleto znova, secvaklo mi. Poznámky o vinařství byly už v lednovém textu, tak pojďme rovnou na degustaci. Borgaio v názvu naznačuje, že půjde o vyšší kvalitativní řadu, ale první dojem z degustace je jen větší líbivost. Číst dál