Objevit v Čechách minerálku San Pellegrino není takový skok pro lidstvo jako najít salsicciu nebo umixovat si první domácí bazalkové pesto, ale přesto jsem to trochu oslavil. Byl pátek, to je den, kdy mají v MAKRO nové ryby, tak jsem přikoupil bílou velrybu čili pražmu a několik lahví na vyzkoušení. Dva rakouské Veltlíny byly v oblíbené kategorii „kolem dvou stovek,“ no nekupte to…
Grüner Veltliner Prestige 2020 Wachau DAC, Domäne Wachau
Pokračování textu
Napřed o tom, proč naturální vinaři milujou Tramín a Veltlín. Poprvé jsem si toho všiml v únoru 2013 na návštěvě v Richarda Stávka. Natáhl vzorek ze sudu a pyšně pravil, tohle je jasný :-) Nebyl jsem příliš ostražitý, pohlédl jsem na něj s otázkou v očích, tak mi to řekl: Tramín, přece.
Jen reduktivně stručně ze středeční degustace Hanse Czernyho v karlínském baru Veltlin. Po dlouhé době jsem vyrazil na komerční degustaci, mohly za to nejen loňské zdravotní překážky, ale i to, že zažívám stále víc soukromých degustací ve vinařstvích jeden na jednoho.
Kam moje paměť sahá, je to teprve druhý Veltlín z Poysdorfu s korkovým uzávěrem. Už před třema roky mě posadil na zadek, tak se těším, že to dneska zopakuje!
Grüner Veltliner Alte Reben 2014, Weinrieder
Pokračování textu
Pokračování seriálu o komerci nejkomerčnější, Veltlínech z Poysdorfu. Aspoň teď v létě to platí, vína jsou ve vrcholné formě a je radost je pít (to samozřejmě platí jen o posledním ročníku). V drtivé většině případů jde o komerční záležitosti, vína dělaná na kšeft – jenže jsou výborně udělaná a ještě líp propagovaná. Ostatně zlí jazykové tvrdí, že Rakušani jsou mistři propagace. Prý o tom svědčí i to, že dokázali celý svět přesvědčit, že Mozart byl Rakušák a Hitler Němec :o) Pokračování textu
Chtěl jsem poznámky z poysdorfských nákupů roztáhnout na celý týden, ale nevyjde mi to. Dvě vína se mi sama vnutila do jednoho článku. Bylo by škoda nevyužít takový kontrast – obě vína jsou ze stejné vinice (Waldberg), ale úplně odlišná. První je klasický Weinviertel DAC, možná trochu jemnější a minerálnější, ale v zásadě přesně to, co byste od poysdorfského Veltlínu čekali. Druhý je naopak netypický Veltlín, s hrozny sklízenými na samém vrcholu zralosti, snažící se překonat škatulku vytvořenou pro místní vína, a po zásluze za to potrestaný deklasifikací na jakostku. Že na světě není žádná spravedlnost? A co jste čekali? Spravedlnost náleží přece jen Pánu Bohu, a víno se dělá k jeho oslavě, ne k potěše lidských smyslů! (I když vypít půl lahve večer po tropickém letním dni jen tak pro radost není nic zavrženíhodného.) Abych úvod ještě víc zašmodrchal, nejsem si jistý, které z těch dvou vín je lepší. Zralým hroznům jsem dal o bod víc než čistému Weinviertelu, ale ten se díky nižšímu alkoholu v létě líp pije…
Veltlínové okénko jsem včera uvedl zmínkou o návštěvě nejlepší vinotéky na jižní Moravě, ale myslel jsem samozřejmě tu poysdorfskou. Přestěhovala se do lepších prostor, zesvětlala a zmodernizovala se, a přes ceník hlásající, že nákupní degustace stojí 1 EURO za každý vzorek je ve skutečnosti degustace zdarma. Rozhřešení vám přinese nákup za 30 EUR, což s pěti lahvemi bezpečně překročíte, navíc máte velkou šanci, že společnost při degustaci vám bude dělat někdo z místních vinařů. Poysdorf doporučuju už od roku 2007!
Po delší době se mi doma sešlo větší množství darovaných lahví, vesměs samizdatové vzorky mini-vinařů a v tom nejlepším smyslu amatérů. Snažil jsem se s nimi vypořádat co nejodpovědněji, na blogu vyvěsím jen ty, které se mi líbily. Údaje o zatřídění jsou „potenciální“ a vycházejí jen z cukernatosti hroznů, vína nebyla zatříděná. A začneme hobby-vinařstvím Macháček a syn z Kralup nad Vltavou. Vinici mají u Nelahozevsi, vína dělají asi většinou v demižonech (malé objemy), ale jejich Zweigelt byl dobrý. Pokračování textu
Ještě že na etiketě stojí Veltlínské zelené 2013 / kabinetní víno, jinak by se ta světloučká vodová barva dala jen těžko snést :o) Ale to k Veltlínu patří stejně jako dlouhé vlasy k holkám nebo ostudy k prezidentu Zemanovi. Tak to má být.
Další objev z výsledkové listiny soutěže Prague Wine Trophy, seřazené podle cen :o) Zlatá medaile pro běžně dostupné víno za 160 korun. Veltlínské zelené 2013 pozdní sběr, Habánské sklepy.
Nalezeno v TESCO, ale možná se vyskytuje i v dalších řetězcích. Šarže 3854. Klasická habánská ambaláž, celokorek. Ve skleničce nazrálá, plná žlutá barva až dozlatova. Ve svěží vůni tráva a bylinky, trochu citrusů. V chuti plnější a úplně suché, nazrálé, s pěknou kyselinou, v ovoci citrusové a meruňkové, zakulacené (asi?) ležením na kvasničních kalech. Typická odrůdová travnatost, výraznější citrusy a mineralita, v závěru jen slabá stopa pepře. 12,5 % alkoholu. Všechno nasvědčuje tomu, že vinař měl vyzrálejší hrozny, než je u veltlínu obvyklé, a udělal z nich plnější a serióznější víno. Čisté, dobře pitelné a za 160 kaček v TESCO příjemné překvapení.
Poznámka pro účastníky portugalských bedýnek: vína jsem už zaplatil a ve čtvrtek mi Lígia Santos psala, že už je dokonce dopravce odvezl. Z Portugalska pojedou asi týden, takže po 1. prosinci bych je už mohl rozdávat. Vydržte!
Čtvrtý den jsme s dětma vyrazili pěšky na rakouský hrádek Hardegg – výlet můžu doporučit stejně jako následující víno.
Mám radost, protože už nebude nutné jezdit pro Veltlíny do Poysdorfu! Debaty o smyslu VOC jsem sledoval skepticky, protože selský rozum napovídá, že účelem apelačního systému je marketing a prodej. (Spolu s jistou emancipací vinařů, kteří si do stanov VOC můžou dát, že zatřídění vín do VOC nebudou provádět státní komise, ale přímo komise vinařů – členů VOC. Samospráva v praxi:o) Rakouští vinaři to zvládají mistrovsky, Poysdorf budiž příkladem. Proti tamním reduktivním a rychleným Veltlínům je možné snést mnohé výhrady (sám jsem tady nějaké během času vypsal), ale obchodní úspěch jejich modelu je zřejmý. Lehké, svěží, minerální a pitelné Veltlíny za dobrou cenu a VOC jako obchodní známka, co víc si přát?
