Archiv pro štítek: Itálie

Dvakrát střední třída, Chianti a Montescudaio

Dnes ještě trochu rejpání o cenách. K tradičně výborné Vernacciii od La Lastra jsem ve vinotéce přikoupil i nové Chianti Colli Senesi. Před rokem mě červená z Lastry zanechala chladným, ale tentokrát mělo Chianti ve vinotéce cenovku 10 EUR. Před rokem jsem zvažoval dovoz, ale Chianti i Vernaccii jsem podle ceníku zkalkuloval na 400 Kč a vzdal to. Za 250 až 300 kaček bych vůbec neváhal. Ve vinařství 12 EUR, ve vinotéce za deset. Vítejte v Itálii.   Pokračování textu

Dvě Chianti

Chianti Classico DOCG 2018, Villa Cafaggio
Vinařství v Panzano s historií od roku 1408, od roku 2016 ho vlastní finanční instituce ISA SpA (což může znamenat cokoli :-) Mají asi třicet hektarů vinic a tři hektary olivovníků, vyrábí několik vín Chianti Classico plus Merlot a Cabernet Sauvignon. Chianti Classico je vyrábějí ročně asi 270 tisíc lahví a je to průmyslová produkce se vším všudy, včetně selektovaných kvasinek a jejich výživy. Kvašení včetně malolaktického ve velkých nerezových nádobách, následně 12 měsíců v dubových sudech.   Pokračování textu

Svatá Kristýna a nová toskánská bedýnka

Ve skutečnosti to byla ověřovací degustace :-) V neděli a v pondělí jsem s majitelem vinařství a enologem Giuseppem Rigolim domluvil možnost dovozu. V pondělí jsem napsal text na blog a vzpomněl si, že v nedaleké vinotéce v květnu prodávali Carmignano z Fattoria Ambra. Večer jsem tam zajel a ukořistil Carmignano, které mám dlouhodobě nejradši, Svatou Krystýnu.Měl jsem plnou hlavu rozpočtů a kalkulací, tak mě pobavila cena ve vinotéce, 16 EUR.   Pokračování textu

Greco di Tufo, Mastroberardino

Dnes malý výlet na italský jih, mimo mou obvyklou a komfortní zónu, s překvapením, že některé technické jistoty právě mimo obvyklou zónu neplatí. Ale postupně… Mastroberardino je podle vinařských ročenek výrobce z nejužší italské špičky. Vinařství založili v roce 1878 (ale rodina prý pracovala s vínem od počátku 19. století), takže slušně dlouhá historie. Pokračování textu

Prosciuttella, Vernaccia a Chianti ze sámošky

Pietraserena Vernaccia di San Gimignano DOCG 2021, Arrigoni
Jejich Vermentino Nero se mi nedávno líbilo, tak jsem při průchodu sámoškou vzal z police i Vernaccii. Jednak měla pěknou cenu, druhak má na etiketě etruský obrázek koníka, a za třetí vím, že vinařství sídli s SanGi, takže to dávalo smysl. Ad „při průchodu sámoškou“: ve skutečnosti jsem běžel pro Prosciuttellu, tepelně nezpracovanou klobásu vyrobenou ze šunky. V květnu mi místní kamarádka poradila, že se dá jíst i syrová, ALE poradila mi to den před odjezdem. No a večer před odjezdem s cca patnácti hodinami za volantem jsem nechtěl riskovat náhlou střevní příhodu. Ale brzy po zářijovém příjezdu jsem Prosciuttelu koupil a je skvělá! Na horní fotce čtvrtkilové balení ze sámošky. Toskánský tatarák aneb fotku topinek namazaných syrovou prosciuttellou sem nedám :-)   Pokračování textu

Dvakrát laciné Chianti

Conte Busi Chianti Rufina DOCG 2019, Villa Travignoli
Před mnoha lety jsem vinařství Villa Travignoli dovezl, včera jsem náhodou narazil v supermarketu na novou značku Conte Busi. Moje zapomětlivost a stařecká demence se vyvíjí selektivně a nerovnoměrně. Často si nemůžu vzpomenout na jméno člověka, se kterým jsem mluvil včera nebo před týdnem, ale některé věci mi naskakují okamžitě. Villa Travignoli na přední etiketě není uvedená, ale že vinařství patří Giovanni Busi(mu) a že je z hraběcího rodu, to jsem si vzpomněl hned. Na zadní etiketě už je Villa Travignoli uvedená.   Pokračování textu

Průzkum trhu

Dnes byla domácí strava. Ke snídani kafe a ovoce (broskve 2 EUR za kilo, hrozny asi 2,60), k obědu těstoviny. Chlazené (nesušené) tagliolini 0,99 EUR za čtvrt kila (to jsou 2 – 3 porce, podle hladu), pesto genovese 1,5 EUR za 150 gramů (2 porce, pesto žeru nahusto), rajčata asi 3 EUR za kilo, půlkilo parmazánu za 6,90 (mnoho porcí). Takže talíř za 1,75 až 2 EUR. K večeři pizza da asperto za 3-4 EUR. Zkouším, jestli se dá v Toskánsku žít za český důchod. Zatím dobrý 🙂   Pokračování textu

Vermentino bílé i červené

Toskánské Vermentino od Banfi podruhé aneb to se povedlo… až při otvírání lahve jsem si vzpomněl, že laciné Vermentino od Banfi jsem měl na blogu před několika týdny. S jiným názvem, koupené v sienském družstvu, taky deklasifikované na IGT. Snažil jsem se z etikety vyčíst, jak moc je pravděpodobné, že jsem koupil stejné víno s jinou etiketou (asi ne), ale podle prvních degustačních poznámek jde o jiné víno. A podle zatřídění jako IGT je zase o kousek pravděpodobnější moje tehdejší úvaha, že za deklasifikací je jen zpracování hroznů nebo vína mimo oblast původu.   Pokračování textu

Toskánské azzurro a dvě bílá vína

Po třech měsících jsem zase zpátky v Mazzantě, letním letovisku na toskánském pobřeží. Ve skutečnosti jsem měl být na jaderském pobřeží asi padesát kilometrů pod Benátkami, ale… dva dny před odjezdem mě moje italská kamarádka varovala, že místo je v deltě Pádu, proslulé výskytem komárů. Drsně jsem rezervaci zrušil a s jednodenním zpožděním se domluvil v toskánské realitce, u které se tak moje rezervace vyšplhaly už na čtyři měsíce (za devatenáct let :-).   Pokračování textu

Dva dny s Valpolicellou od Bertani

Po včerejším Masáču další víno ze skupiny sedmi vinařství vlastněných skupinou Angelini Wines, dováží LESA. Bertani byl zřejmě úplně první podnik, až později se Bertani Domains přejmenovalo na Angelini Wines. Vinařství sídlí v Grezzaně u Verony, patnáct kilometrů od Lago di Garda, a pěstuje révu už od roku 1857. Od roku 1958 vyrábí i víno Amarone della Valpolicella.

Pokračování textu