Archiv pro štítek: Itálie

Pozdní sběr lednový a volební

Nebojte se, nebudu hodnotit prezidentské kandidáty ani radit, koho volit. Jen jsem si při sledování zpráv uvědomil, že mi volby dávají obrovskou příležitost splnit si jeden sen. Z některých textů na blogu je asi jasné, že mě to táhne do Itálie a že bych se na důchod klidně odsunul do Toskánska nebo rovnou na Sicílii. Současný sázkový kurz na ing. Babiše vystoupal na pěkných 12:1. Kdybych vsadil 200 tisíc kaček a Babiš vyhrál, dostal bych 2,4 milionu a s tím (a s českým důchodem) bych mohl bezstarostně strávit deset až patnáct let někde u moře… původně mě to napadlo jen jako pojistka (v případě Babišovy výhry by emigrace byla vhodné řešení), ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi taková sázka zamlouvá. Jenže každé řešení přináší nové problémy: když vsadím na Babiše 200 tisíc,  koho mám potom volit???

Pokračování textu

Dva návraty ke známým vínům

Severní vítr je krutý a po několika degustacích moravských vín se vracím na jih. Konkrétně do Kampánie, jižně od Neapole, a otvírám místní bílé s 12,5% alkoholu. Odrůda Falanghina se pěstuje na vinicích s nízkou hustotou (4000 keřů na hektar) a vyšším zatížením (2kg hroznů na keř), což vpodstatě koresponduje s tím, co najdete ve skleničce. Pokračování textu

Dvakrát Riserva z toskánského Carmignana

Myslel jsem, že mi vydrží déle, ale perla skleničkovské toskánské bedýnky, Carmignano Riserva Montalbiolo 2018 z Fattoria Ambra, je vyprodaná. Pár lidí nečekaně dalo na moje doporučení a s novým rokem jsem bez Montalbiola. Drobnou útěchou je, že jsem shodou okolností vyzvedával víno v Ambře pár dní po lahvování nového ročníku a řekl si o vzorky obou Riserv, pod záminkou degustace. Jsou to skoro přesně tři měsíce, takže to už není jako bych se na lahve vrhal dva dny po příjezdu, a navíc mám z květnové degustace ve vinařství perfektní omluvu: Riservy z Ambry vydrží úplně v pohodě dvacet roků. Trochu se ohladí, maličko se zjemní taniny, ale vůbec nemění charakter. Takže můžu klidně ochutnat dvě nově nalahvované Riservy.

Pokračování textu

Rainoldi podruhé

Pekelná Valtellina neboli Nebbiolo z vinice Inferno. Aniž bych o tom něco věděl, tipuju, že název odkazuje na heroické polohy vinic ve velkých nadmořských výškách a pekelných sklonech svahů. Po základním nerezovém Nebbiolu od Rainoldiho jsem byl naladěný na něco velkého, ale zároveň s obavou, jestli klasická Valtellina dokáže překonat překvapení z vynikajícího základního vína.

Pokračování textu

Dvě vína z italské Umbrie

Když teď noc trvá šestnáct hodin a těch zbývajících osm taky není žádná sláva, napadá mě, že česká zima je jednou z vyjímek Boží vševědoucnosti: copak by Bůh nedal lidem zimní spánek, když ho dal medvědům, jezevcům i ježkům? Dával jsem si pozor, abych v srpnu v Umbrii nenadával na čtyřicetistupňové teploty už v jedenáct dopoledne, proto teď můžu bez výčitek svědomí vychutnávat dvě umbrijská vína. Ve skutečnosti mi byla srpnová vedra docela příjemná, zlých bylo jen šestnáct hodin za volantem cestou zpátky. Zabíjel jsem ten dlouhý čas analýzou známého čtyřverší Roberta Gravese o úzkém moři Smrti a po nějakých čtyřiceti letech jsem konečně vyluštil smysl.   Pokračování textu

Adventní vyvolávání letních vzpomínek

Úvodní prosincová fotka Val di Cecina je z Facebooku Stefana Bertiho, jednoho z mých toskánských domácích. Rodina provozuje agriturismo u Ponteginori a já jsem u nich během let strávil asi dva měsíce. Dvakrát s malými dětmi a potom v červnu 2021, hned jak padla kovidová omezení. Na všechny pobyty mám srdcervoucí vzpomínky: napřed na všechny drobné zábavy s dětma, z loňska na nevýslovnou úlevu po pádu kovidových restrikcí. Když si doma otevřu lahev vína, které mám nějak spojené s cestami po Val di Cecina, vybavím si řádění s dětma v čečinském akvaparku i večerní výhledy do údolí říčky Ceciny.   Pokračování textu

Greco di Tufo a privátní značka

Když si odpoledne uděláte dvouhodinovou procházku po toskánském přístavu i nedalekých plážích, k večeři si zajedete do přístavu pro pizzu a otevřete si k tomu lahev vína, je snadné podlehnout pocitu, že už vínu rozumíte… ke korekci správným směrem stačí málo, někdy jen úvodní pátrání po výrobci vína. Víno je kampánské Greco di Tufo 2021 DOCG, což se mi v poslední době extrémně osvědčilo u dvou špičkových kampánských vinařství. Tohle Greco bylo ve stejném regálu a za stejnou cenu (pod 8 EURO). Ale výrobce jsem v ročence nenašel (což samo o sobě není žádný problém) a na zadní etiketě našel údaj, že víno bylo plněno v XYZ anonymní plnírně lahví (což je samo o sobě obří problém jako Kilimandžáro uprostřed polabské nížiny). Prostě opatrnosti není nikdy dost, koupil jsem v supermarketu „privátní značku“ jako úplný trouba. Ani to ale ještě nemusí být úplně špatné.   Pokračování textu

Dvakrát z Alto Adige


Suchý sekt z Chardonnay, 7,90 EURO v supermarketu. Původně jsem chtěl ocitovat Ferdu Mravence: Nebuď smutný, to se stává. Pokaždé se nevyhrává! ale na konci lahve si myslím, že za to vlastně vůbec není špatné. Koupit za necelé dvě stovky klasicky kvašený sekt (= s druhotným kvašením v lahvi) a odsoudit ho by vyžadovalo fakt špatné víno, a to Angelo Grigolli určitě není.   Pokračování textu

Dvakrát Castello di Fonterutoli

Čistě početně mi to nevychází. Devatenáctého listopadu v Toskánsku jsem měl večer stále ještě vypnuté topení, přestože bylo zataženo s deštěm a teploty do 14 stupňů. Ťukám do notebooku ve svetru, ale v pohodě. Termostat ukazuje 19,2 až 19,6 stupně. Ve slunečných dnech (21 odpoledne a 11 v noci) jsem si to vysvětloval barákem. Je vystavený na jih a na západ, takže ho vytápí slunce. Ráno bývá chladno, ale snesitelně. Každý rozumí tomu, že skladba nákupu potravin v supermarketu je v Itálii jiná než v Čechách, ale je to jiné i pokud jde o vodu, plyn a elektřinu :-) (Úvodní fotka je jen ilustrativní, Casale Marittimo.) 
Pokračování textu

Dvakrát Chianti Classico z hypermarketu

Chianti Classico 2020 DOCG, Rocca delle Macie
Hledal jsem v hypermarketu nějaké červené a tohle vypadalo jako dobrá volba. Především má (jenom!) 13,5% alkoholu (všechny Morellina měly o bod víc). COOP zavedl „privátní značku,“ nechává si vína od známých velkovýrobců polepit vlastní etiketou. V regálu je Chianti Classico za příjemnou cenu, těsně pod deset EURO. Výrobce odprodá produkci, na kterou nemá objednávky a všichni budou spokojení. Tentokrát to nebylo tak jednoduché, ale nakonec se spokojenost dostavila.   Pokračování textu