Začnu toskánským Vermentinem a na úvod zimní fotka Colle Val d’Elsa. Byla neděle odpoledne a nechtěl jsem otvírat víno, protože jsem v pondělí vstával ve čtyři a jel na degustaci do Montepulciana, ale byl zrovna Mezinárodní den pití vína… venku bylo dvacet stupňů a azzurro, tak jsem rychle vychladil víno, přivezené v poledne z nákupu. Číst dál
Další překvapení stejného druhu, jaké jsem tady mnohokrát popisoval, takže to už přestává být překvapení. Šel jsem pro běžný nákup a moje oko náhodou spočinulo na lahvi vína. Protože jsem nadměrně zvědavý, opsal jsem si etiketu a večer se podíval do italské vinařské ročenky. Marco Felluga založil vinařství Russiz (***) a kromě toho má v Collio i další podnik pojmenovaný prostě Marco Felluga (*). Vína italských špičkových výrobců se běžně prodávají v supermarketových řetězcích. Už jsem v Itálii třetí rok a je to pořád nezvyk. OK, aspoň o tom přestanu psát jako o překvapení. Číst dál
Pro odlehčení vložím mezi popisy toskánských vín ze Sangiovese jednu severoitalskou Ribollu. Aby bylo odlehčení co největší, začnu nedělní fotkou z modrého období, toskánský ostrov Gorgona s mrakem. Nabídka Ribolly v italských sámoškách je poměrně velká, ale zatím jsem se jí vyhýbal, obával jsem se laciných oxidativních kusovek. Číst dál
Leden skončil krásným úplňkem, na úvodní fotce z toskánské Mazzanty s nedopitým Campari Spritzem. Na blogu jsem skončil leden poznámkami o Passerině a Pecorinu z Marché a suchý únor začnu Passerinou a Verdicchiem, jak jinak než zase z Marché. CasalFarneto je mladé vinařství v Anconě s 35 hektary vinic a s historií od roku 1995. Pro mě to byla dlouho volba z nouze, protože jsem lahve vídal výhradně v supermarketech, ale o víkendu jsem zaznamenal, že CasalFarneto nově distribuuje moje oblíbená Enoteca Nederland, tak jsem se v sámošce osmělil a koupil. Číst dál
Na blogu zveřejňuju poznámky výběrově, slabá vína raději nezmiňuju a pro soukromé radovánky opakovaně otvírám vína, o kterých jsem už psal, takže obrázek na blogu nemusí odpovídat aktuálním zkušenostem… pokud jde o kvalitu vín, minulý týden to byl pochod pouští. Navíc zataženo, přeháňky, odkládám delší výlety za vínem za hranice okresu, bída. Příjemné překvapení přišlo se sobotním nákupem, Passerina Serranella od Spinelli. Číst dál
Dnes to bude spíš o cestování a málo o víně. Zajel jsem se za slunečného lednového dne podívat do Bolgheri, ale Enoteca Tognoni drží prázdniny, tak jsem jen udělal pár fotek a jel dál. Na úvodní fotce je místní škola, před školou socha skleničky na víno. Tady je svět ještě v pořádku! Číst dál
Já vím, že moje chvála vín z italských supermarketů začíná být stereotypní, ale co mám dělat, když mám kliku? Dnes po Orvietu od Antinori a Satrico od Casale del Giglio už třetí bílé koupené při krátké zastávce v COOPu v malém Scansanu. Výběr tentokrát proběhl podle jednoduchého a spolehlivého klíče, vždycky kupuju italská bílá z odrůd začínajících písmenem V (Vermentino, Vernaccia, Verdicchio). Jméno Umani Ronchi jsem znal, ale vína jsem dosud nepil (chyba, pil, ale už zapomínám). O týden později doma listuju ve staré Cernilliho ročence, abych zjistil, co jsem koupil a hle, Umani Ronchi ***, nejvyšší hodnocení. Číst dál
Další náhodný úlovek ze sámošky ve Scansanu, a doma koukám do staré Cernilliho ročenky: Casale del Giglio ** (ze tří možných), navíc v Laziu, kde tříhvězdičkových výrobců bude málo. Za deset EURO bílé víno od špičkového výrobce z (pro nás) exotického regionu. Lazio je region obklopující hlavní město Řím, tam se tradičně vyráběla lehká bílá vína do horka pro žíznivé měšťany, ale u nás (v Čechách) známe z Lazia jen Colosseum. Vybíral jsem jen podle etikety a alkoholu (13%), název výrobce možná zněl povědomě, ale hlavně jsem měl štěstí. Číst dál
Po chlubivém postu s toskánskými víny tří špičkových výrobců z vymazlené vinotéky v Montalcinu zpátky do všedního kolotoče náhodných objevů z italské sámošky. Není důvod ohrnovat nad tím nos, v toskánském supermarketu běžně koupíte Tignanello, Sassicaiu i Brunello od Banfi. A začnu vínem od Marchesi Antinori. To jméno je pevně spojené s Toskánskem, Pietro Antinori stál postupně u zrodu ikonických vín Tignanello, Sassicaia i Ornelaia, v Toskánsku má nejmíň osm vinařství. A kousek na jih, v Umbrii, má panství Castello della Sala. (Na úvodní fotce je pohled zdálky na město Orvieto včetně chrámu, o kterém bude hned zmínka v textu.) Číst dál
V Toskánsku sněží, budou se nosit kožichy :-) Připomínám Stefana Grandiho, vinaře ze San Gimignana, který mi v prosinci 2017 řekl: „Víš, Vladimíre, my víme, co je sníh… ale nesněží každý rok!“ Od rána se v lokálních facebookových skupinách objevují katastrofické fotky s centimetrovým popraškem. Chtěl jsem zajet fotit do Volterry a San Gimignama, ale nakonec jsem se rozhodl vyhnout se setkání s řidiči nepřipravenými na zimu. Bydlím 300 metrů od moře, je tady 5 stupňů nad nulou a žádný sníh. Moře stabilizuje teploty a ušetří mi spoustu peněz za vytápění. Nejenže jsou zdejší teploty o 10 až 15° vyšší než ve středních Čechách, ale jsou i o pět stupňů vyšší než padesát kilometrů na východ v italském vnitrozemí. I zde platí, že mráz přichází z Východu. (Na úvodní fotce je San Gimignano, Piazza della Cisterna. Na druhé Volterra, obě fotky ukradené na FB.)
Úvodem fotka kvetoucího kaktusu z Mazzanty. Navzdory kalendáři v Toskánsku kdeco kvete. Nepište mi, co kvete v Čechách, v sobotu jsem četl zprávy. Číst dál
Nechci vypadat jako naiva, netvrdím, že italské supermarketové řetězce jsou něco jako sociálně uvědomělá dobročinnost, ale všiml jsem si několika znepokojivých náznaků. Například čtyřprocentní DPH na nezbytné potraviny, do čehož nespadají jen rajčata, ale třeba i gorgonzola :-) Loni před Vánoci bily do očí slevy na čerstvé ryby, běžně 9 EURO za kilo. Můj milovaný diskontní řetězec dal dva týdny před Vánoci (a přes Nový rok) desetiprocentní slevu na senzační bubliny, když původní cena byla 2,98 EUR. Ve čtvrtek nikdy nekecám: v Itálii by chtěl žít každý! Číst dál