Archiv štítku: Itálie

Molise a Di Majo Norante

Úvodem hlášení o dramatickém průběhu sauvignonových bedýnek. První vlnu přihlášek po zveřejnění vystřídal několikadenní nezájem. V úterý večer jsem šel spát s tím, že Sauvignony z Loiry budu muset potupně odpískat. Ráno jsem zjistil, že doslova pět minut před půlnocí se přihlásilo několik opozdilců a zbude i na dopravu. Čekala se vlna horka, tak jsem všechno směřoval k tomu, že ve středu ráno víno objednám a ve čtvrtek naložím. Místo toho jsem dostal potvrzení objednávky až ve čtvrtek, to už byly jasné tropické teploty. Nakládku v pátek jsem zrušil, protože by víno mohlo zůstat na náklaďáku přes víkend, a odložil všechno na příští týden. S některými bedýnkáři už jsem domluvený, že jim pošlu víno druhý týden v červenci, až se vrátí z dovolené. Závěr bych si přál klidnější…  Číst dál

Mezi naturálním vínem a mainstreamem, Bellone z Lazia

Na úvod ilustrační fotka prázdné toskánské pláže z května 2025, před otevřením. Dnešní vinařství jsem tady měl už dvakrát a byl to typický objev. Při bloudění toskánským venkovem jsem udělal zkusmý nákup v místím COOPu a doma se divil, jak jsem si dobře vybral. Jedním z nálezů bylo i Casale del Giglio. Při gůglování jsem narazil na zmínku o revitalizaci staré místní odrůdy Bellone a při další příležitosti jsem nezaváhal.  Číst dál

Kampánské okénko potřetí, dvě Riservy

Co se mi nepodařilo za tři roky v Itálii, to jsem našel dva týdny po návratu v Čechách, dvě bílé Riservy od Feudi di San Gregorio. Opakování je matka moudrosti: Feudi di SG je dvě stě padesát hektarů vinic v biorežimu v Kampánii, to je západní pobřeží Itálie pod Neapolí. Už několik let ujíždím na jejich základních vínech, která jsou běžně k dostání v italských supermarketech (Greco di Tufo, Falanghina, Fiano di Avellino), už jsem měl i jejich „single vineyard“ bílá, ale Riservy až teď. Moc se těším!  Číst dál

Kampánské okénko podruhé

Už tři nebo čtyři roky tady propaguju kampánská vína dvou vinařství, v poslední době díky větší dostupnosti převládlo Feudi di San Gregorio. Asi nejsem úplně objektivní a do jisté míry jsem se stal jejich fanouškem. Měl jsem nejmíň devět různých vín a všechna bych hodnotil vysoko. S prvním návalem stesku po Itálii se mi podařilo sehnat několik dosud neznámých lahví Feudi, další budou následovat. Mám finocchionu z La Formaggeria, kilo parmezánu z D-Più, tagliatelle EuroSpinu a rajčata z Penny.  K úplnému štěstí mi chybí už jen usměvavé prodavačky, moře za barákem a trochu slunce.  Číst dál

Driftujeme z Toskánska do Frankonie

Jak jen budu chřadnout, až odejdu z tohoto italského slunce! Zde jsem pán, doma jen příživník (Albrecht Dürer, 1471 – 1528). Dnešní zápisek bude přechodový, protože zahrne poslední lahev vypitou na konci května v Toskánsku a první lahev otevřenou doma. Mezi tím jsem po osmi měsících vyklidil toskánský byt, domluvil se s majiteli, že budeme pokračovat zase v září, dopravil se domů, vypral hromady špinavého oblečení a zařídil dopravu vín Horsta Sauera z franckého Escherndorfu. A to je po dočasném konci italského dobrodružství první dobrá zpráva: francké bedýnky přijely a od pondělí je budu rozesílat!  Číst dál

Chardonnay z Alto Adige a Sangiovese z Rimini

Na úvodní fotce je bývalý větrný mlýn u toskánské Bibbony, včerejší počasí nepřálo povalování u moře :-) Nová francká bedýnka dlouho vypadala nejistě, přihlášky se scházely loudavě, ale dnešní spam opozdilcům zafungoval. Navečer už můžu decentně oslavovat, sylvány, milerky a ryzlinky Horsta Sauera zase budou. Na oslavu padla mladičká šardonka Eleny Walch, koupená odpoledne v sámošce.  Číst dál

Sicilské Catarratto a vzpomínky co rozhodují o výběru vína

Vůbec jsem netušil, že existuje italská denominace Alcamo, ale když jsem si přečetl etiketu, hned jsem se rozhodl lahev koupit. Vysvětlím: iniciačním momentem pro moje čtyři zimy v Itálii byl (nezákonný) kovidový zákaz vycestování českých občanů do ciziny v roce 2020. Měsíce lockdownu (který ostatně taky neměl být) jsem poté trávil se silničním atlasem Itálie, italskými realitními servery a nespočetnými lahvemi vína. Sicilská Alcamo Marina byla jedním z městeček, které jsem na Google Street View prošel křížem krážem. Číst dál

Špičkové Chianti a líbivé Vermentino

Na úvodní fotce nejsou žádné květy, je to jen listí. Živý plot u místního pizzo-bistra nebo jak to nazvat česky :-) Proč jsem za osm zimních měsíců v Toskánsku měl jen tři nebo čtyři pizzy je na komplikovaný rozbor. S blížícím se koncem toskánské zimy (a odjezdem do Čech) se mi do duše vkrádá tíseň a zmar. Snažím se aspoň vyzkoušet co nejvíc mladých vín nového ročníku 2025.  Číst dál

Italská moderna a šest skleniček Gambero Rosso

Rychlý výlet do San Gimignana zklamal, město bylo pod mrakem a ve vinotéce ještě neměli nový ročník 2025 od mých oblíbenců. Místo přehlídky nových Vernaccií mám jen spoustu fotek ohňostrojů ginestry podle silnice a dvě nová vína. Vernaccii od Colombaia, místního nejprestižnějšího výrobce, a Vermentino od Cantina Lunae. S malou nadsázkou by se to dalo nazvat „to nejlepší z Toskánska.“ Cantina Lunae sice sídlí v Ligurii, ale cípečkem vinic zasahuje do Toskánska.  Číst dál

Toskánské Vermentino a kampánské Greco, tldr

Na úvod květ neznámého stromu v Cecině z druhého května. Po osmi dnech v Čechách jsem rozvezl Vernaccii od Panizzi a šťastně se vrátil do Toskánska. A začínám vínem z Kampánie. Z degustování vín Feudi di San Gregorio se pomalu stává malá obsese… myslel jsem si, že je sjíždím dva tři roky, ale na sklenicka.com jsem vygůgloval poznámky o základních vínech ročníku 2021 a potom jsem už nic nevynechal. Většinou to byly nadšené nebo aspoň pochvalné poznámky, ale jejich slabina spočívá v míře, v jaké jsem já jako člověk usídlený na padesáté rovnoběžce severní šířky schopný porozumět vínům zpod čtyřicáté rovnoběžky? Číst dál

Kampánské okénko

Od února kontroluju v toskánských sámoškách, kdy už začnou prodávat nový ročník mých kampánských oblíbenců. Šťastný nález se podařil až teď ve středu, těsně před odjezdem domů se zásilkou Vernaccie od Panizzi. Myslel jsem to dobře, že půjdu před cestou brzo spát a nebudu požívat víno, ale dopadlo to jako vždycky… zvědavost zvítězila. (Na úvodní fotce dubnové panoráma Volterry, to se neomrzí.)    Číst dál

Vynikající Barbera ze sámošky, třetí pokus

Minulou středu doma v ČR se mi rozlomila plomba v zubu a kus jsem vyplivl. Ráno volám svému zubaři. Nejbližší termín mám na červen, říká mi recepční. A to mám jít na pohotovost, aby mi to spravili, aby se mi nezlomil zub a nepřišel jsem o něj? Recepční: na pohotovost vás nevezmou, když nemáte bolesti, a já mám volný termín až v červnu. OK, mám v Itálii do konce května půjčený byt, tak jsem o Velikonocích bezohledně odjel do Itálie. Týden po pokusu objednat se v ČR jsem zašel k italskému zubaři. S papírkem, plomba = otturazione atd… Objednal mě na úterý čtrnáctého dubna. Bude to stát 140 EURO. Když mi před čtyřmi lety dělal plombu zubař v ČR, stálo to 3500 Kč (ano, jsem v ČR pojištěný, v Itálii ne). Itálie má spolu se Španělskem nejdelší dobu dožití v EU, ale netvrdím, že (ne)dostupná zdravotní péče je důvodem, aby se důchodci stěhovali do Itálie. Tím jsou vyšší teploty, mírné zimy, zásadně vyšší sluneční svit čili azzurro, kvalitní potraviny a především nevídaně vstřícní, zdvořilí a usměvaví domorodci.

Číst dál