Minulou středu doma v ČR se mi rozlomila plomba v zubu a kus jsem vyplivl. Ráno volám svému zubaři. Nejbližší termín mám na červen, říká mi recepční. A to mám jít na pohotovost, aby mi to spravili, aby se mi nezlomil zub a nepřišel jsem o něj? Recepční: na pohotovost vás nevezmou, když nemáte bolesti, a já mám volný termín až v červnu. OK, mám v Itálii do konce května půjčený byt, tak jsem o Velikonocích bezohledně odjel do Itálie. Týden po pokusu objednat se v ČR jsem zašel k italskému zubaři. S papírkem, plomba = otturazione atd… Objednal mě na úterý čtrnáctého dubna. Bude to stát 140 EURO. Když mi před čtyřmi lety dělal plombu zubař v ČR, stálo to 3500 Kč (ano, jsem v ČR pojištěný, v Itálii ne). Itálie má spolu se Španělskem nejdelší dobu dožití v EU, ale netvrdím, že (ne)dostupná zdravotní péče je důvodem, aby se důchodci stěhovali do Itálie. Tím jsou vyšší teploty, mírné zimy, zásadně vyšší sluneční svit čili azzurro, kvalitní potraviny a především nevídaně vstřícní, zdvořilí a usměvaví domorodci.
