Archiv pro měsíc: Duben 2020

Osladit si nedělní večer ryzlinkem

V neděli odpoledne jsem si otevřel Les Genets Gris 2018 z Domaine de Villargeau. Mám ho zafixvaný jako krásně nazrálý, ovocný a v těle plný Sauvignon, ale pročítání objednávek a ceníků moselských ryzlinků způsobilo, že mi v puse zkysl. Vystoupila kyselina a jinak běžná kořenitost ztěžkla, co se to děje? Za chvilku mi došlo, že to je následek přemýšlení, jestli z Mosely přivézt Auslese z Erdenského Preláta 2019 jako feinherb nebo slaďák. Bylo jasné, že problém jen v mojí hlavě, tak jsem ve sklepě našel a otevřel poslední lahev sladkého ryzlinku  z roku 2013. Taky jsem našel v ceníkách neuvěřitelnou kombinaci: tři Auslese třicet let stará. Erdener Treppchen 1990, Urziger Wurzgarten 1990 a Erdener Pralat 1990 od stejného vinařství… to by byla degustace! Ten ceník mám doma už přes rok. Jak to, že mě to nenapadlo dřív?  Číst dál →

2018er Ürziger In der Kranklei Riesling Spätlese, Karl Erbes

Za středeční práci jsem se odměnil ryzlinkem z titulku. Miluju ho už sedm let, postupně jsem si v některých ročnících objevoval další oblíbence, ale Kranklei považuju dlouhodobě za Erbesovo nejzajímavější víno. Když jsem si lámal hlavu, co o něm napsat (protože jsem to psal už tolikrát), rozhodl jsem se vylhat se z psaní fotkama. Teď, když to s cestováním vypadá všelijak, neškodí otrávit se několika obrázky z dob, kdy cestování ještě nebyl problém.  Číst dál →

SKB 84, moselské ryzlinky 2019

Stráň nad moselským mostem na úvodní fotce je vinice Lösnicher Försterlay. Když jsem to v říjnu zmáčkl, ještě jsem nevěděl, že Stefan Erbes si už pronajal malou parcelu až úplně nahoře a že letos v květnu z ní budu mít víno. Příští týden se bude lahvovat a v květnu bych ho tady mohl mít.  Často píšu, že každé dobré víno je odněkud, a tak by bylo škoda tu fotku nedat. Jestli někdy pojedete na Moselu, doporučuju se u mostu zastavit. Přes Moselu vede spousta mostů, ale tohle je asi nejvíc ohromující pohled a najdete ho v mnoha průvodcích a časopisech. Hned za Lösnich směrem k Erdenu. Když jsem tam jel poprvé, musel jsem se pekelně soustředit, abych ze nezakoukal do stráně nahoru a nenaboural.   Číst dál →

Francký Flint a stýskání ze zákazu vycházení

V úterý ráno se zdálo nejlepší zůstat v posteli, kromě dvou telefonátů jsem neměl nic na práci. Povinnost mě donutila, musím se starat o matku. To znamená přinejmenším snídani, oběd a večeři (a komentáře o počasí a dopravě na přilehlé silnici, námět na film pro Felliniho). Přišlo několik zpráv z Itálie, Beppe Rigoli nalahvoval Barco Reale di Carmignano 2019. Spočítal jsem ceny současným kurzem EURO a vypadalo to snesitelně, ale potom přišla zpráva z Mosely. Stefan Erbes chce příští týden lahvovat a ke čtyřem už vyzkoušeným suchým a polosuchým pozdním sběrům přidá dvě nová vína. Číst dál →

O čem sním, když náhodou spím

Nouzový stav pokračuje a lidem zavřeným doma hrabe. Zkouším pít víno a ještě několik dalších věcí, které si raději nechám pro sebe. Banksy pracuje doma (a jeho manželka to nesnáší). Někdo si dělá pořádek v knihovně (Roztřídil jsem si knihy na ty, které jsem nikdy nečetl, ty, které nikdy číst nebudu a ty, které bych býval raději nečetl, Beck).   Číst dál →

Sylván a ryzlink z franckého Röttingenu

Předem veliký dík účastníkům aktuální francké koronavirové bedýnky! Bral jsem to od počátku jako soukromou vzpouru proti karanténě, zákazu vycházení a blbým kecům o hranicích zavřených na dva roky (pan prezident teď doporučil jen rok, děkujeme!). Můj dopravce mi rozmlouval víno z Itálie, ale přimlouval se za Německo (žádný problém!), což se dokonale potvrdilo. Až při psaní textu jsem si vzpomněl na starý spirituál We Shall Overcome, ze kterého (zřejmě) i naše věrchuška odvodila hashtag #spolecnetodokazeme nebotaknějak. Zkušenost posledních čtyř týdnů učí, že společně to dokážeme, ale jedině jaksi… vládě navzdory, včetně kurzovního lístku jako na houpačce.   Číst dál →

Alsasko a pravidelné návraty


Pravidelní čtenáři vědí, že mě Cave de Hunawihr a jejich Pinot Noir 8 provází už dlouho. Asi od roku 2006, kdy jsem byl v Alsasku poprvé. Soukromé fotky dokazují, že jsem tehdy byl i hunawihrském družstvu, ale Pinot 8 jsem asi objevil až později. Tehdy (pro mě) byly alsaské Pinoty Noir nečitelné a bez jednotného stylu, Osmička si už přes deset let drží jasnou linii. Na blogu by se našly degustační poznámky k mnoha ročníkům, co bych dneska dal za jednu vertikální ochutnávku všech ročníků popsaných na blogu.   Číst dál →

Vinařstvím roku 2019 se stalo VICAN rodinné vinařství

Tisková zpráva: Vítězem desátého ročníku soutěže , pořádané Svazem vinařů ČR, se stalo VICAN rodinné vinařství, které zároveň zvítězilo v kategorii střední vinařství s produkcí do 250.000 litrů za rok. V kategorii malé vinařství do 50.000 l/rok uspělo Gala Vinařství, a.s. a v kategorii velké vinařství nad 250.000 l/rok komisi nejvíce zaujal Vladimír Tetur.   Číst dál →