Jedno z nejčastěji vzpomínaných toskánských vín na Skleničkově blogu, biodynamická Pergolaia. Teprve devátý ročník, před rokem přišel facelift etikety, ale stará socha boha Dionýse zůstala. Podle strohých údajů vinařství směs Sangiovese (převažuje) s malými přídavky Cabernetu Franc, Cabernetu Sauvignon a Merlotu. Příznivý ročník s rychlým vyzráváním a sklizeň o týden až deset dní časnější, než je obvyklé. Klasicky kvašení ve velkých 50 hl sudech a poté školení v různých nádobách.
Hodně temná rubínová barva, jemná odrůdová vůně (Sangiovese) a v závěru se objevuje středomořské koření. V chuti vyvážené, harmonické a plné. V ovoci hodně vyzrálé (viz poznámky o ročníku 2011, o stupeň víc a napsal bych už přezrálé), šťavnaté, s červeným ovocem a lesními plody. V závěru chuti balsamiková aromata a ještě štípnou taniny, hodně mladé. Při bodování na soutěži hravě 92 bodů / 100 díky plnosti, koncentraci a vyzrálosti. Soukromě mě ale tyhle vlastnosti nebaví tolik, jako lehkost ročníku 2009. Dá se pít už teď, ale za dva roky bude lepší.
Připomínám novou italskou bedýnku vín ze sopečných vyvřelin a vápenitých jílů z Orvieta. Podrobnější informace jsou tady a přihláška tady.
