Hned na začátku prozradím dva kritické body, 14,5% alkoholu a barikové sudy. Včera jsem vychválil Pinot Nero s 12,5% za nízký alkohol, takže mám důvod k opatrnosti. Zrovna tak jsem chválil základní nerezové Chianti CS 2020 za lehký projev a příjemnou pitelnost, a Vertunno se očividně umisťuje někam jinam, na opačný konec stupnice. Ale je to nejspíš tak, že vinařství záměrně rozdělilo hrozny a vyrobilo dvě vína s odlišným projevem. Číst dál
Dnes se naučíme nové italské slovíčko: Terremoto! Už od středečního rána se na Facebooku objevovaly zprávy o zemětřesení v San Gimignanu, nakonec to vypadá na 4,2 stupně Richterovy stupnice s centrem u blízkého Poggibonsi. Tak hezkou dovolenou všem! 4,2 stupně není úplná tragédie, ale… střední Itálie zažívá otřesy často, Amatrice není zas tak daleko a jako notorický hledač nemovitostí mohu dosvěčit, že nedávná historie zemětřesení v některých regionech výrazně ovlivňuje ceny nemovitostí. Číst dál
Léto je tady, říká teploměr. K moři se nechystám, zatím se musím spokojit s víny z teplých krajin. Kdo už máte domluvené dva týdny v San Gimignanu, klidně tenhle článek přeskočte. Pro všechny ostatní je tu nová bedýnka. Vernaccii di San Gimignano od Panizzi jsem přivezl už dvakrát a vždycky s tím byly termínové problémy: střední třídu čili Vigna Santa Margherita 2022 začne Panizzi prodávat až v červenci, jenže v minulých letech tou dobou už měli vyprodanou základní Vernaccii. Letos jsem domluvil, že mi nechají Santa Margheritu už v červnu. Buď to vyjde, nebo mi nakonec pošlou předchozí ročník. Každopádně chci ještě před začátkem prázdnin přivézt jejich Vernaccii. A Pinot Nero. Číst dál
Už jsem se tady párkrát zmiňoval, že moje sympatie k barikovým sudům s věkem mizí a že dávám přednost lehčím vínům. Stobodovka OIV neboduje parametr „pitelnost,“ a tak se při bodovém hodnocení víc prosazují strukturovaná barikovaná vína (a občas na to můžeme bezmocně žbrblat). Ale možná to žbrblání není úplně bezmocné, protože časy se mění a s trochou dobré vůle se dají najít první vlaštovky změny (nebo bílé holubice naděje, kdybych chtěl bejt patetickej :-) Číst dál
Úvodem dvě dobré zprávy: Vino Nobile 2020 je už teď dobře pitelné (to neznamená, že se nebude zlepšovat, ale když jsem otevřel lahev tři hodiny po vyložení palety, neshledal jsem žádné překážky) a je výrazně lepší, než Rosso 2022. Sice jsem psal, že Rosso z Gracciana je docela dospělé víno a tak, ale v přímém srovnání je rozdíl jasný: za mě je Vino Nobile velké víno. Před rokem jsem musel nakoupit větší než obvyklou zásobu vín z Gracciana na sklad a rozhodl se pro Vino Nobile. Díky tomu se z něho stalo moje domácí víno neboli vino de la casa. Bylo vždy poruce a nebál jsem se ho otvírat, a na kvalitu (i kvantitu!) se snadno zvyká. Ročník 2019 byl zpočátku trochu moc kořenitý, drsný a živý a až teď na jaře začal být přístupnější (možná v tom hrálo roli to, že jsem si na něj zvykl). Ročník 2020 lahvovali v prosinci 22 a na konci května se jeví elegantnější a přístupnější, než devatenáctka před rokem. Může to znamenat kratší vývoj dvacítky, ale devatenáctka je už vyprodaná a tak mě její dlouhověkost nemusí zajímat. Číst dál
Na etiketě Rosato 2014 je ještě 13,5% alkoholu, v poznámkách mám Rosato 2018 s 12,5% alkoholu. Ve skutečnosti nejsou toskánská rosé se 14% alkoholu žádnou vyjímkou a rovnou dodám, že mě nebaví. Do aktuální toskánské bedýnky jsem rosé zařadil jen kvůli pestrosti a zbyla na mě jediná lahev. Byla to chyba, ale kdo mohl tušit, že Giuseppe Rigoli udělá lehké rosé s 11,5% alkoholu? Číst dál
Čtvrteční dlouhé čekání na náklaďák se zásilkou vín mi vynahradily první zprávy, přišel jsem o stresy spojené se sledováním hokeje. První prohlídka odhalila nevídanou věc, letošné rosé ze Sangiovese čili Rosato di Toscana má pouhých 11,5% alkoholu. Jsem zvědavý, ale první den otvírám základní Rosso di Montepulciano. Obvykle do něj jdou hrozny z mladých vinic, které se ještě nekvalifikují na Vino Nobile. V roce 2015 pro mě bylo Rosso rozhodující při úvahách o dovozu, po degustaci asi desítky vinařství jsem usoudil, že Rosso z Gracciana je nejlepší nebo alespoň nejlíp pitelné a nejvíc se blíží úrovni Vino Nobile. Přesto jsou kvalitativní (i cenové) úrovně poměrně jasně dané a kdo z účastníků aktuální toskánské bedýnky si otevře současně trojici Rosso – Vino Nobile – Riserva, ten dostane jasný příklad toho, co jsem tady nedávno psal o tom, že v celé Evropě už vinaři jasně definují kvalitu ve třech krocích. Číst dál
Před rokem jsem vyhlašoval bedýnku z Gracciana / Montepulciana 28. února, čtyři dny po ruském vpádu na Ukrajinu. Pokud jde o obchody, dopadlo to špatně, protože se přihlásila necelá třetina obvyklých účastníků. Ruská válka proti Západu rozkolísala trhy i měnové kurzy a znejistila kdekoho. Pokud jde o víno, dopadlo to skvěle. Risknul jsem to a víno přivezl s minimálními objednávkami a s tím, že přinejhorším všechno vypiju sám. To se úplně nesplnilo, během roku se o Vino Nobile přihlásila spousta dalších zájemců. Na druhou stranu jsem „navíc“ objednal většinou střední třídu čili Vino Nobile di Montepulciano 2019 a moje životní úroveň výrazně stoupla. Kdykoliv jsem dostal chuť na červené a nebyl si jistý, co vybrat, vzal jsem Vino Nobile. Číst dál
Jak řekli, tak udělali: posledně jsem doporučoval kupovat Chianti Classico od San Giorgio a Lapi po krabicích a už mám krabici doma. Dal jsem si poradit a přikoupil na zkoušku lahev cru Bandecca. Degustaci jsem začal kontrolou základního Chianti Classico 2019. Měl jsem v paměti, že jsem ho v pondělí vychválil za strohou a střídmou eleganci. Dnes už mi tak strohé nepřipadalo, hlavně kořenitý závěr byl epresivnější a „správně tradiční,“ jak si Chianti Classico představujete. Takže jsem napřed usoudil, že jsem dostal nový ročník s trochu zralejším projevem, ale chyba na chybu. Byl to stejný ročník, jen jsem asi lahev otvíral při vyšší teplotě. Nebudu psát žádné korekce k původnímu popisu, stále je to lehčí a míň epresivní než ta nejvíc oceňovaná Chianti Classico, ale taky se mi stále moc líbí. Číst dál
Rád bych byl úplně objektivní, ale mám jednu slabost a tou je Sangiovese. S dobrým Sangiovese je to jako s návratem domů. Přináší mi uklidnění, pohodu a spokojenost. Uvědomil jsem si to teď s první napitím. Chtěl jsem si napsat první dojmy a nenapsal jsem nic, ale cítil jsem se náramně spokojeně. Číst dál
2019 Veldenzer Elisenberg Riesling kabinett, Max Ferd. Richter
Moselský ryzlink z okénka Sledujeme konkurenci – Max Ferd. Richter je asi sedmnáctihektarové vinařství se sídlem v Mühlheimu. To je oblast, o které vím jen, že tam převládá modrá břidlice. Náhodný nákup ze zvědavosti (La Fattoria). Číst dál
Zima se vleče a konec je v nedohlednu. Lovím v chladničce staré lahve, u Pergolaii jsem původně očekával příležitost napsat něco ošklivého. Poslední návštěva ve vinařství v červnu 21 byla trochu zklamání. Dozvěděl jsem se, že po výměně enologa se razantně změnila příprava Pergolaie. Kdysi jsem ji miloval, bylo to netypické, lehké Sangiovese. Nový enolog někdy kolem roku 2019 změnil způsob přípravy a Pergolaia se překlopila do podoby mohutného, robustního vína. Ale starý ročník příjemně překvapil. Číst dál