Archiv pro štítek: Nebbiolo

V Toskánsku, ale duchem v Piemontu

Titulek klame. Až tohle vyjde, budu na cestě domů s autem narvaným toskánským Carmignanem. Dnes Fontanafredda podruhé. I dalšího dne jsem se vydal pro rajčata a prosciutellu, ale vrátil jsem se s muškátovými hrozny a Barolem. Po předchozí zkušenosti se základním Nebbiolem mě Barolo lákalo. Vinařství Fontanafredda je považované za piemontskou špičku a v COOPu měli slevu. Barolo od Fontanafredda za 400 kaček, tomu se nedá odolat.   Pokračování textu

Langhe Nebbiolo, na skok v Piemontu

Cítím nebezpečí, že nebudu objektivní. Nebo že budu ještě míň objektivní, než obvykle. Jak se můj toskánský měsíc chýlí ke konci, ztrácím rozvahu a utrácím za jídlo. Omlouvám si to jako degustace, poznávání neznámých jídel. Víc si považuju každý nový objev. Objednal jsem Carmignano, vykoupal se v dvoumetrových vlnách a šel jsem koupit rajčata a salsicciu. Nekoupil jsem ani jedno, ale přinesl jsem (kromě jiného) i plátek pečených krůtích prsou, dvě rýžové arancini (al ragú a al prosciutto e mozzarella), čtvrt kila pečené plněné zeleniny a dvě placky (cibulovou a zucchinovou). Chtěl jsem zkusit, jak to chutná. Nebylo to drahé… a navíc mám piemontské Nebbiolo od Fontanafredda.   Pokračování textu

Víkendová směs, dvě zprávy a dvě vína

Úvodem perlička z víkendových zpráv: britský The Guardian přinesl článek o protestech na Srí Lance. Stručně shrnuto, Srí Lanka zažívá nejhorší ekonomickou krizi od vyhlášení nezávislosti v roce 1948. Prezident Rajapaksa zakázal v dubnu 2021 používat chemii při zemědělské výrobě. Výnosy rýže poklesly a obyvatelé země, kterou živil export potravin, se bojí hladu. Citovaná čísla nevypadají na nějakou katastrofu, ale prezident je na útěku a demonstranti se koupou v jeho paláci. Hle, k čemu může vést nezvládnutý přechod k bio-zemědělství!   Pokračování textu

Ghemme

Po pětadvaceti letech na volné noze se už neorientuju ve státních svátcích. Dokážu pracovat celý víkend a proflákat pracovní dny, když není co dělat, a tradičně mi unikne, že na začátku července jsou dva volné dny. Celé dopoledne mi nikde nebrali telefon, až odpoledne jsem našel na webu nějakou poznámku o státních svátcích. Moje nespokojenost zmizela, teprve když jsem kolem páté našel v chladničce lahev s poznámkou Otevřít 6/2022. Tolik na omluvu těm bedýnkářům, kterým jsem v pondělí poslal krabici vín s tím, že ji Pošta doručí v úterý nebo ve středu.   Pokračování textu

Dvakrát Ghemme, Alto Piemonte

Ja že bych rád šporoval
Kdybych se smrti nebál
Zašporuju smrt přijde
Jinej za mě užije
Útržek z písně jihočeské kapely Minnesengři, to byl ještě konec šedesátých let. (Šporovat = šetřit, spořit.) Vedlejším účinkem ruské invaze na Ukrajinu byl propad zájmu o toskánskou bedýnku z Gracciana. V záchvatu furianství jsem víno objednal a podle prvních zpráv mi ho ve čtvrtek naloží a v pátek přijede. Už dopoledne jsem zatoužil po Ghemme Ai Livelli 2015 ze stých bedýnek tady. Ohrožení (zatím) vzdálenou válkou mě přivedlo k myšlence, že je nejlepší čas vypít vzácnější a dražší vína.   Pokračování textu

Franchino, Gattinara


Mauro Franchino má jen tři hektary vinic a od roku 1962 z nich vyrábí špičkovou Gattinaru. Ve starém sklepě v centru Gattinary, ve stopách svého otce, s respektem k půdě a velkým vkusem. Sám říká, že díky pravěkému původu půdy (ustupující alpské ledovce sem nahrnuly směs různých hornin a zanechaly kyselou půdu s pH 4,5) vína z Gattinary zákonitě musí být jiná, než dnes slavnější vína z Langhe. Vína kvasí v betonových tancích různě dlouho, podle ročníku. Školí je minimálně tři roky ve velkých sudech ze slavonských dubů (15 až 30 hektolitrů). Nemá nic než Nebbiolo. Tady se Nebbiolu říká Spanna, dokonce i v celních dokladech k vínu Franchino píše: Nebbiolo neboli Spanna :-) Ve špatných rocích prý udělá z horších hroznů Nebbiolo Coste della Sesia, jinak jen Gattinaru.   Pokračování textu

Dvakrát Mazzoni, Barbera a Ghemme

Elia Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Čistá Barbera, deklarovaná jen jako stolní víno. Důvody neznám, můžu se jen domýšlet, jestli Barbera je nebo není v denominaci Ghemme povolená. Mladé vinice na vápenci a poměrně vysoké výnosy (což je pro mě soukromě důležitější než neklarované organické hospodaření). Krátká macerace (asi týden) a osmnáct měsíců ve středně velkých sudech. Teď trochu předběhnu: sudy musely být hodně vypálené, protože víno je silně nabarikované.   Pokračování textu

Mazzoni přijel!


Upřesním: Tiziano Mazzoni nepřijel, ale přijela paleta jeho vín. Jak se dalo čekat, většina vín je v novém ročníku. Což mě trochu zlobí, ale domácí degustace bude o to zajímavější. Moje zápisky z červnové degustace můžu zahodit a začít od nuly. Paradoxně nejvíc to zpočátku vadilo u neročníkového bílého Iris. U neročníkového vína se zdá, že to je jedno, ale samozřejmě jsem Iris hned otevřel a s nelibostí konstatoval, že víno je hodně zavřené a jiné, než moje vzpomínky z června. Ale když po dvou hodinách dopíjím odloženou sklenku, vzduch vykonal svoje a Iris se blíží původnímu očekávání.  Pokračování textu

Komunitní bedýnky č. 100: Ghemme

Pro někoho může být stovka příležitost k bilancování, já jsem se tentokrát nechal unést příležitostí udělat něco vyjímečného. Už jednou jsem to zkusil a měl štěstí: na podzim roku 2013 jsem jako jednadvacáté bedýnky přivezl z Loiry Cabernety Franc Bernarda Baudryho. Tehdy jsem rovnou přiznal, že si tím plním velkou ambici být první, kdo sem Baudryho, ve Francii velmi uznávaného vinaře, přiveze. Ani po osmi letech se nenašel další odvážlivec: v lednu 2020 mi Baudry psal, že má dalšího dovozce, ale myslím, že to tehdy zhatil Covid. Osm let poté mám podobné plány, tentokrát na ještě vyjímečnější víno. Jestli to vyjde, budu první, kdo sem přiveze víno z Ghemme. A vy budete první, kdo je bude moci ochutnat. Pokračování textu