Vůbec jsem netušil, že existuje italská denominace Alcamo, ale když jsem si přečetl etiketu, hned jsem se rozhodl lahev koupit. Vysvětlím: iniciačním momentem pro moje čtyři zimy v Itálii byl (nezákonný) kovidový zákaz vycestování českých občanů do ciziny v roce 2020. Měsíce lockdownu (který ostatně taky neměl být) jsem poté trávil se silničním atlasem Itálie, italskými realitními servery a nespočetnými lahvemi vína. Sicilská Alcamo Marina byla jedním z městeček, které jsem na Google Street View prošel křížem krážem. Číst dál →

Drobky pod stůl hází nám osud,
ostatní vše je nicota.
Alkohol ještě je! Holky jsou posud!
Jsou ještě radosti života!
(Na úvod březnová fotka z cyklu Plážování. Znalci poznali citát jednoho z nejinspirativnějších moderních českých básníků, ostatní mohou gůglovat.)    Číst dál →

Omlouvám se všem, kdo čekali ušlechtilá a drahá vína, ale prokličkoval jsem mezi Baroly a Bolgheri jako Maradona obranou a zavěsil další supermarketovku. Nedávno jsem tady psal o Grillu a už nedopsal, že druhý den v rozpité lahvi mě bavilo ještě víc, ale při dnešní procházce oddělením vína v CONADu jsem si na to vzpomněl.   Číst dál →

Zvolna už končí další léto (fotka je z dnešního plážování), teploty na toskánském pobřeží ještě vyšplhají k jednadvaceti stupňům, ale už se udrží jen krátce a slunce už tolik nepálí. Odložil jsem ambiciózní plány na cesty a výlety a užívám posledních slunečných dnů. Dvakrát denně plavu v moři a připravuju se na zimu. Nedávno mi místní kamarádka vysvětlovala, že základní sazba DPH je v Itálii sice vyšší než v ČR (22%), ale existuje něco jako seznam základních potřeb, na které je sazba snížená na pouhá čtyři procenta. Moc jsem jí to nevěřil, ale dnes jsem koupil neuvěřitelně krásné mandarinky a večer koukám na účet ze sámošky: na mandarinkách jsou 4% DPH. Na broskvovém džemu 10%. Kromě mandarinek jsem přinesl i dvě sicilská vína s 22% DPH, ovšem s pohledem na účet je to velmi přijatelné. Grillo bylo za 3,99 EURO, směs La Segreta za 6,99 EURO. Vždycky, když se s Italy nebo s Čechy bavíme o Sicílii, skončíme u toho, že Sicílie je krásná… a levná.   Číst dál →

Třetí dávka poznámek z degustace vzorků sicilské Cantine Arini, tentokrát jen dolihovaná vína. O historii Marsaly jsem už psal před čtyřmi roky tady. Stručně zopakuju, že Marsala sice na Sicílii zdomácněla a považuje se za tradiční produkt, ale vznikla někdy kolem roku 1773 jako výmysl britského obchodníka s vínem Johna Woodhouse, který chtěl vytvořit nápodobu Sherry nebo Madeiry. Bílá vína z tradičních sicilských odrůd (Grillo, Catarratto) podstupují kratší či delší zrání v sudech a stabilizaci přídavkem vinného destilátu. Nejlepší Marsaly (Solera Vergine) jsou směsi několika ročníků, které se přidávají průběžně a lahvují se po pěti a více letech. Všechny Marsaly pocházejí ze západosicilského okresu Trapani, výrobců je jen asi dvacet.   Číst dál →

Průlet dvěma krabicemi vzorků vín sicilského vinařství Cantine Arini aneb pokračování degustačních poznámek o červených vínech (bílá a dva fortifikáty byly tady).   Číst dál →

V pátek jsem tady avizoval, o co půjde tento týden, a začnu rovnou se sicilským vinařstvím Cantine Arini. Pravidelní čtenáři znají, ostatní si mohou připomenout report z července 2015 tady a tady a  následně marsalské bedýnky 2016 tady. Stručná rekapitulace: rodinný podnik založený roku 1952, 30 hektarů a asi 150.000 lahví ročně. Myslím, že to je na sicilské poměry malý podnik. Sídlí přímo v Marsale a patří mezi asi dvacítku místních výrobců fortifikovaného vína Marsala.   Číst dál →