Archiv pro štítek: Sylvánské

SKB 107 – francké milerky, sylvány a ryzlinky Horsta Sauera

Na konci týdne jsem rozvezl Erbesovy moselské ryzlinky po Praze. V úterý pošlu Poštou zbylé bedýnky mimopražským. Zároveň hned vyhásím nové bedýnky a vysvětlím, proč tak pospíchám. Protože to chci stihnout do konce dubna a v květnu si dát bedýnkovací přestávku. A jak už tušíte z obsahu posledních textů, staronovým tématem budou francké milerky, sylvány a ryzlinky Horsta Sauera.   Pokračování textu

Francké degustace 2021 podruhé – Silvaner


Další dvě vína z escherndorfského vinařství Horst Sauer, tentokrát dva Sylvány. Všechno, co bych mohl napsat úvodem, jsem na blogu už mnohokrát napsal. Že se Sylvánské sice pěstuje v několika (nemnoha) evropských zemích, ale jen ve Frankách ho považují za špičkovou odrůdu a dokáží z něj udělat světová vína. Že francké Ortswein v kategorizaci vinařského sdružení VDP odpovídá burgundskému Village, ale na druhé straně je to vpodstatě starý dobrý kabinet podle predikátního systému. A že Erste Lage na jedné straně odpovídá burgundskému Premier Cru, ale pokud jde o sběr hroznů a výrobu vína, je to v zásadě pozdní sběr. Zatřídění se mění, ale víno zůstává stejné, jen roste cena. (Abych nebyl zbytečně jízlivý, tak průběžně roste i kvalita.)   Pokračování textu

Silvaner z Rheinessen

Život bez Sylvánu ja jako dlouhá cesta bez hospod. To je jen neohrabaná parafráze citátu jednoho řeckého filosofa. Na omluvu uvádím, se mi to vnutilo do hlavy, když jsem víno odnášel z vinotéky. Dodatečně jsem zjistil, že od německého vinařství Hauck jsem tady už měl ryzlink. Asi to i po půlroce dopadne stejně: Německo a Riesling nebo Silvaner jdou spolehlivě dobře dohromady. Německá preciznost a snaha o čistotu projevu se k ryzlinku i sylvánu hodí, takže většinou není co řešit.

Pokračování textu

Dvakrát Morava a chvála oxidace

Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak. Pokračování textu

Sylvánské toužení 2020

Původně jsem nechtěl ani hledat překlad německého názvu Sehnsucht (touha), ale hned s prvním douškem jsem ztratil objektivitu. Nebudu nestranný a víno bezohledně vychválím. Jestli si to dobře pamatuju, tak je to u Sauerů jeden z mála pokusů o barikované bílé víno. Několik dnů jsem odkládal otevření s tím, že na barik je ještě brzo (ano, je), ale v neděli jsem podlehl. Je to čistá radost, živelně pitelné víno (rozuměj chlastací). Čisté projevem, pevné stavbou a strukturou, přitažlivé a zábavné. Ano, v závěru chuti dřevo ze sudu trošinku kazí dojem, bylo by lepší půl roku nebo rok počkat, ale i tak je to veliká radost.   Pokračování textu

2020 Silvaner Am Lumpen 1655, Horst Sauer


Jeden příznivý následek nadcházejícího lockdownu – dvě nejlepší vína Horsta Sauera jsem si mohl otevřít o víkendu doma. V září se sešlo několik dlouho odkládaných poptávek po Sauerových milerkách. Narychlo jsem zajel do Escherndorfu a místo zisku jsem si koupil dvě Grosses Gewachs a pár Erste Lage ryzlinků. Původním plánem byla podzimní degustace, kde jsem se chtěl vytahovat Sauerovými víny a piemontským Ghemme a Gattinarou. Celý říjen jsem byl v kovidově bezpečném Toskánsku. Doma se hned ukázalo, že Česko míří k lockdownu, srovnání hladkého provozu toskánských restaurací včetně kontroly očkování a dementních domácích diskuzí o svobodě jednotlivce bylo tristní. Plánovanou degustaci jsem zrušil – jako očkovaný se cítím na degustacích poměrně bezpečně, ale organizovat podobnou příležitost pro patnáct lidí (a jejich příbuzné) jsem nechtěl. Nechci přesvědčovat nikoho o očkování, raději se vrátím k moudrosti vyznávané za socialismu: alkohol pijte jen doma!   Pokračování textu

Dvakrát Silvaner z würzburského špitálu

Úvodní informace o vinařství Juliusspital Würzburg vzdáleně připomínají Hospices de Beaune: majitelem je dobročinná nadace Juliusspital (zase ty proklaté neziskovky!) a má historii delší než 430 roků. Vinařství dnes vlastní 172 hektarů vinic (podle webu už dokonce 180) včetně Erste Lage ve Würzburgu, Randersackeru, Escherndorfu, Iphofenu a Volkachu. Údajně to je druhé největší vinařství v Německu. V prodejně jsem viděl i nějaké GG lahve, takže buď nová akvizice nebo některé vinice mohou mít status Grosse Lage pro některé odrůdy – zatím jsem se v Německu nezorientoval natolik, abych pochopil jemné nuance klasifikace vín podle VDP.   Pokračování textu

Sylvánské modré na oslavu dobrých zpráv

Na začátek dvě dobré zprávy. Paleta vína od Horsta Sauera přijela, první objednávky jsem v Praze doručoval už v pátek. Nedosti na tom, celý ročník 2020 od Sauera je mimořádně povedený. Na Facebooku jsem vychválil Sauerovu milerku jako vyjímečně skvělé víno, hned v neděli mi dva pražští účastnící bedýnek zavolali a skoupili většinu milerky :-) Ale Frankonie je blízko, přivezu si novou. To není jako dovézt Marsalu!   Pokračování textu

SKB 96, Sauerovy milerky, sylvány a ryzlinky potřetí

Před dvěma roky jsem si dodal odvahu a přivezl první bedýnky z franckého vinařství Horst Sauer. Měl jsem je v hlavě zařazené jako franckou špičku a nejlepší vína z Escherndorfu, ale překvapilo mě, že v nejprestižnější vinařské ročence Gault & Millau mají „jen“ tři hrozny, podobně jako několik dalších místních vinařství. Načasoval jsem si to přesně: někdy v té době otec Horst předal vedení vinařství dceři Sandře (na úvodní fotce) a sám si pro sebe vyhradil jen sladká vína. Pro rok 2018 je G&M jmenovali německým Vinařstvím roku. Potom G&M přidalo čtvrtý hrozen a pro rok 2021 už čtyři hrozny přebarvilo načerveno. Vysvětlím, co to znamená.   Pokračování textu

Dvakrát Sylvánské Horsta Sauera z Escherndorfu

Tohle je ten případ, kdy vůbec nevím, jaký úvod napsat k degustačním poznámkám. V září 2017 jsem jel do německé Frankonie, abych se zorientoval v Sylvánském. Předem jsem si domluvil degustace v šesti ** a *** vinařstvích podle aktuální ročenky G+M a úplně jsem propadl Sylvánskému neboli Silvaneru, jak se odrůda označuje v Německu. Další návštěvy to jen prohloubily, cibulová pizza ve Wurzburgu, vařený chřest na Vogelsburgu a domácí jahody v květnu přerostly v závislost. Propadl jsem franckým baňatým lahvím, miluju šroubovací uzávěry a Sylvánské zelené hraje v mé soukromé Lize Mistrů. Podle mých zkušeností je obecně kvalita vín ve Frankách hodně vysoko, ale Silvanery Horsta Sauera (a jeho dcery Sandry) patří do absolutní špičky.  Pokračování textu

Univerzitní Sylvánské z Randersackeru a Würzburgu

Zápisky z pátečního večera ve würzburgském penzionu. Zpaměti jsem měl dojem, že letošní Univerzitní Silvaner je mnohem lepší, než loňský. Ale popořádku: jel jsem pro víno k Sauerům do Escherndorfu. Udělal jsem si studijní volno a vyjel o den dřív, že si dám degustaci v Randersackeru a večeři ve Würzburgu. Do randersackerského vinařství Trockene Schmitts (web) jezdím od roku 2017, většinou na skvělé milerky a sylvány. Univerzitní Silvaner mají na ceníku celou tu dobu, ale pokaždé jsem u nich byl ve špatnou dobu: buď ještě nebyl nalahvovaný nebo už byl vyprodaný. Pokračování textu