Archiv pro štítek: Umbria

Palazzone počtvrté, Viognier a Vendemnia Tardiva

Dnes poslední díl seriálu, degustační poznámky posledních dvou vín z aktuální nabídky orvietského vinařství Palazzone. Říjnová degustace ve vinařství a následné přechutnání lahví „doma“ v toskánské Mazzantě. Na úvodní ilustrační fotce je umbrijská krajina kousek od Palazzone, v dálce město Orvieto.   Pokračování textu

Palazzone podruhé: Orvieto Classico a Sangiovese

Po pěti letech a třech dovozech jsem v říjnu byl znova v Palazzone. Vinařství sídli v Rocca Ripesena, na dohled od Orvieta. S Giovannim Dubinim a jeho synem Pietrem jsme přechutnali aktuální vína a přivezl jsem si krabici vzorků, které mě na místě nejvíc zajímaly. Dnes o dvou vínech z Orvieta, jednom klasickém Orvieto DOC a jednom senzačním Sangiovese IGT Umbria. Giovanni Dubini mi stručně odpřednášel historii apelace: jak vypadala vína z Orvieta před vyhášením apelace a jak apelační pravidla změnila způsoby pěstování vína. Byl to další střípek do mé oblíbené mozaiky „Výroba vína je tradiční obor s velkou setrvačností, ale rychle se mění a vyvíjí, aniž bychom si toho všimli.“   Pokračování textu

Moje láska, Trebbiano Spoletino.

V úterý odpoledne to bude nesoustředěné, roztěkané: jedním okem vyhlížím na monitoru, kdy se někdo další přihlásí o toskánskou bedýnku z Carmignana (Fattoria Ambra), před sebou mám výborné až vynikající víno z umbrijského Montefalka a v duchu přemýšlím o nejnovějším vývoji v prodeji vína. Mohl bych to zjednodušeně shrnout do věty, že velcí dovozci vín se vrhli na prodej koncovým zákazníkům, ale je to trochu složitější.

  Pokračování textu

Viognier z Orvieta


Dnes zcela neobjektivní prázdninové tlachání o víně a vinařství, po kterém se mi stále víc stýská. Viognier mi v červnu 2016 usnadnil rozhodování o koupi a dovozu. Návštěva a degustace byly naprosto přesvědčivé, pokud jde o kvalitu vín a zaujetí vinaře pro víno. Moc se mi líbilo velké Campo del Guardiano a základní Grechetto a Terre Vineate, ale chtěl jsem taky „něco mezitím,“ střední třídu. Tehdy na hotelu jsem si otevřel několik lahví a nejvíc ocenil Viognier. Měl krásnou kyselinu, netypickou čistotu a zdál se mi lepší, než říkala cena.   Pokračování textu

Baccio Italiano

Ciao ragazzi! Dnešní blog bude asi nesrozumitelný a zbytečný pro všechny, kdo nemilují zeleno-bílo-červenou trikolóru. S věkem se u mě stupňují neznámé alergie, které zmizí pokaždé, když přejedu Rýn nebo Alpy. Dnes o Alpách a o slastném pocitu bolesti v uších, který se dostavuje, když prosvištím stočtyřicítkou z Brenneru do pádské nížiny. Když u Bologni nastavím tvář slunci a těším se na toskánské cypřiše.

Pokračování textu

Viognier 2018 z italské Umbrie

Před dvěma roky bych se určitě přimlouval za vypití do začátku zimy, ale shodou okolností mi pár lahví v ledničce zůstalo dodnes. Po měsíční nemoci a abstinenci se pomalu vracím k večerním degustacím. Začal jsem povinnou ochutnávkou nově přivezeného Carmignana z Fattoria Ambra a potom už šla bílá vína. Pár Erbesových ryzlinků (po těch se mi během nemoci stýskalo) a jednodušší bílá vína. Slovo jednodušší bych měl dát do uvozovek, protože dva francké Silvanery (Horst Sauer a Trockene Schmitts) přinesly velkou radost, a Sauerův 2019 Müller-Thurgau byl prostě skvělý. Dnes typické rozvláčné poznámky o umbrijském Viognieru.   Pokračování textu

Viognier 2018 IGT Umbria, Palazzone


Někdy v létě 2019 jsem přivezl láhev Stefanu Erbesovi, když jsem k němu na Moselu jel pro ryzlinky. Za týden mi psal že je to velmi dobré, poťouchle jsem odepsal, ať si užívá vynikajících umbrijských kyselin ročníku 2018. Umbrie i Toskánsko podle mých skromných znalostí mívají horká léta každoročně, přesto bílá vína nestrádají a mívají dostatek kyselin. Moje středoevropské představy o horkých ročnících dostaly zásadní ránu v červnu 2016, když jsem byl poprvé v orvietském vinařství Palazzone. Před polednem bylo 40 stupňů, odpolední degustace v okolních vinařstvích jsem zrušil, ale nikdo se neděsil horka. Vína ročníku 2016 byla standardní a s dostatkem kyselin. OK, Orvieto Classico, směs čtyř odrůd, je zřejmě alchymie a čarodějnictví, ale francouzský Viognier vypěstovaný na sopečných vyvřelinách u Orvieta by mohl napovědět, jak to doopravdy je. (orvietská vedra jsem zmiňoval i v textu tady, report z vinařství tady.)   Pokračování textu

Utajený Antinori a toskánská růžovka

O víkendu vypuklo letní počasí. Nedostatek peněz, nemoci ia neúspěch se snáší lépe v letním počasí s teplotami nad 30 stupňů, to je možná jeden z důvodů, proč mají Italové pořád dobrou náladu. Bohatší občané o víkendu vyvenčili kabriolety, já jsem jen ve čtvrtek nechal přifouknout klimatizaci v autě a v sobotu jsem vyrazil do Prahy na nákup. Global Wines dováží exklizivně Antinoriho (a minerálku San Pelegrino).

FB P1420070 Campo 2014 detail Pokračování textu

Dvě ohlédnutí do minulosti

Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých.   Pokračování textu

Pozdní sběr srpnový

Fakt bych chtěl umět psát. Zjistil jsem, že nejlepší na světě je modrá obloha, sem tam mráček, zapadající slunce a bzučící vosy. Moje zahrada se několikrát za odpoledne změní. Sedím na křesílku s lahví vína, neuroticky klikám na notebooku po webu. Užírám topinky a obloha nademnou triumfuje. Chtěl bych to umět sdílet, ale neumím. Šidím to tím, že píšu o víně, o lidech, o cestách. Psychiatr by řekl: stále jen o sobě. Na oblohu, mraky, zatmělé nebo naopak extrovertní světlo si netroufám. Na to by bylo dobrý haiku nebo sonety, ale to se už asi nenaučím. Dělám co můžu. Fakt se snažím!

BL 480 Il Campanile

Pokračování textu

Umbrijská Zvonice

BL P1320664 Campanile 2015
Il Campanile (italsky Kostelní věž nebo zvonice) z umbrijské Chiesa del Carmine jsem si nechával až na konec. V půlce května jsem sice zveřejnil poznámky z degustace vzorku, přivezeného v dubnu z vinařství, ale kontrolu po dovozu jsem odkládal. Campanile pro mě bylo nejkomplikovanější víno z posledních toskánsko-umbrijských bedýnek. Možná si za to můžu sám, když jsem o něm cynicky napsal, že přidat do Sangiovese odrůdy Sagrantino a Merlot je jako přidat prášky proti spaní a na spaní. Sangiovese miluju, ale k Sagrantinu mám opatrný respekt. Neznám žádnou jinou odrůdu, která by dávala tolik tříslovin, kyselin a alkoholu. V poznámkách jsem ironicky napsal, že pít mladé Sagrantino je jako polykat hřebíky, a to jsem asi neměl :-)   Pokračování textu