Archiv pro štítek: Pinot

Dvakrát hárlej

Vínům z Jury se úspěšně vyhýbám, teď jsem dostal darem dvě lahve od kamaráda, který to dobře ví. Vyšel jsem mu vstříc a napsal degustační poznámky, aniž bych si o výrobci něco přečetl. Mohlo by se stát, že po přečtení několika článků bych už dopředu věděl, co a jak psát :-) Jméno jsem sice znal, vinařství patří k základním výrobcům apelace, ale dál už nic… čtěte na vlastní nebezpečí!

Chardonnay En Treize Vent Cotes du Jura 2020, Chateau d’Arlay
Pokračování textu

Dvakrát z Alto Adige


Suchý sekt z Chardonnay, 7,90 EURO v supermarketu. Původně jsem chtěl ocitovat Ferdu Mravence: Nebuď smutný, to se stává. Pokaždé se nevyhrává! ale na konci lahve si myslím, že za to vlastně vůbec není špatné. Koupit za necelé dvě stovky klasicky kvašený sekt (= s druhotným kvašením v lahvi) a odsoudit ho by vyžadovalo fakt špatné víno, a to Angelo Grigolli určitě není.   Pokračování textu

Dvakrát Pinot Nero ze San Gimignana

Úvodem kaleidoskopické zpravodajství z Toskánska. Dnes jsem vyjel do provincie Pisa, poháněn touhou přinést fotky z další opuštěné vesnice (viz Buriano). Šlo o vesnici Toiano poblíž obce Palaia. Věděl jsem sice, že nějakých dvacet kilometrů od Palaia leží úplně jiné Palaia a taky má ve svém okrsku (Comune) vesničku Toiano, ale věřil jsem, že si s tím GPS navigace poradí. Jak už tušíte, po objevení nepravé dvojice Toiano (Palaio) jsem si řekl, že jsem ještě mladý, mám před sebou dlouhý život a určitě se ještě někdy podívám i do druhého Toiana i Palaia. Bylo hezky a opravil jsem si názor na dosud podceňovanou pisánskou krajinu. Není to taková divočina jako Chianti Classico nebo Val d’Orcia, mají to tu úhlednější a blahobytnější, ale dalo by se tady bejt.   Pokračování textu

Dvakrát Morava a chvála oxidace

Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak. Pokračování textu

Tři červená od Kočaříka

Kočaříkova vína piju bohužel jen zřídka, jednou dvakrát ročně, a je to škoda. Kdysi na degustaci mě překvapila v domácích poměrech nevídaná čistota projevu všechn vín. Ne že by to byla úplná vyjímka, ale byla to červená vína vyrobená naturálními postupy, a to už něco znamená. Řídká setkání souvisí i s malou produkcí (podle zmínek na webu asi dva hektary a 10 tisíc lahví ročně max) a trochu vyšší cenou. Proti cenám tentokrát nebudu žbrblat, protože zatím všechny degustace za to stály.

Pokračování textu

Big Manifesto Vernaccia a Pinot Nero ze San Gimignana

Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016.   Pokračování textu

Něco jako splněný sen

To si tak odpoledne vyjedete na degustaci do San Gimignana jen na základě jedné otevřené lahve, takže máte jen střídmá očekávání. Na začátku dostanete marketingový informační mix, který dobře znáte z jiných zdrojů: o osmi stech letech historie Vernaccie di San Gimignano, že se ta vína skvěle hodí k archivaci a dvacet nebo třicet let jim může jen prospět, že Vernaccie umí výborně odrážet terroir a tak. Všechny ty řeči, které obvykle znamenají jen to, že Vernaccia bude dražší. A potom vám nalejou první a druhý vzorek a vy strnete, protože se všechny ty omílané řeči potvrdí a ukážou jako pravdivé. Před třetím vzorkem se dozvíte, že tohle víno by při hodnocení naslepo porazilo drahé burgundské šardonky. Oddechnete si, že je teď konečně přistihnete při přehánění, ale kdepak… zase je to pravda. Jejich Vernaccie jsou vynikající a úplně jiné než všechno, co jsem zatím ze SanGi znal.

Jako první v San Gimignanu (a zatím jediní) dělají Pinot Nero a je dobrý. Vinařství se jmenuje Panizzi a snad o něm ještě napíšu víc. Bylo to trochu jako sen a trochu jako zázrak.

Dvakrát německý Pinot Noir, z vápence a z břidlice

Musím se pochlubit, můj život se zlepšil! Nemám teď na mysli fakt, že naše vláda definitivně porazila Covid, protože to tady bylo už před rokem (a potom umřelo asi 30 tisíc lidí). Koupil jsem si kuchyňský kráječ, na fotce jsou výsledky prvního boje s prosciuttem a pancettou. Hned poté jsem kráječ odnesl do sklepa a krájím šunku nožem. Je to dřina a musím nůž několikrát denně brousit, ale celé úterý a středu jsem vydržel jen se šunkou, zeleninovým salátem, kafem a džusem. Koupit kráječ nebyl dobrý nápad, ale zase můžu pořádat kurzy zdravého stravování „Jak sníst kilo sušené šunky za dva dny.“ Jsem připraven na léto!  Pokračování textu

Vzpomínky na zlatý věk

Dnes si zavzpomínám: nejen na dobu, kdy se nenosily roušky a kdy jsme mohli volně a nerušeně cestovat, ale zároveň na dobu mladosti. Byl to zlatý věk začínajícího milovníka vína, když jsem po roce 2005 každoročně jezdil na výlet do Burgundska. Dnes už bych si to sotva mohl dovolit – už tehdy mě týden v Burgundsku (včetně auta nacpaného 200 – 250 lahvemi) přišel řádově na sto tisíc. Když vzpomínám, tak to byl skutečně zlatý věk. Někdy kolem roku 2010 se už tak vysoké ceny burgundských vín vydaly na další cestu vzhůru a vyletěly úplně mimo rozsah, který obvykle sleduju a který mě zajímá. Současně mě přitahovaly další evropské vinařské regiony a postupně jsem Burgundsko nahradil Toskánskem, Moselou a Loirou, kde se i se svými příjmy ještě pořád můžu cítit jako člověk. Pokračování textu