Archiv pro štítek: Pinot

Dvakrát Morava a chvála oxidace

Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak. Pokračování textu

Tři červená od Kočaříka

Kočaříkova vína piju bohužel jen zřídka, jednou dvakrát ročně, a je to škoda. Kdysi na degustaci mě překvapila v domácích poměrech nevídaná čistota projevu všechn vín. Ne že by to byla úplná vyjímka, ale byla to červená vína vyrobená naturálními postupy, a to už něco znamená. Řídká setkání souvisí i s malou produkcí (podle zmínek na webu asi dva hektary a 10 tisíc lahví ročně max) a trochu vyšší cenou. Proti cenám tentokrát nebudu žbrblat, protože zatím všechny degustace za to stály.

Pokračování textu

Big Manifesto Vernaccia a Pinot Nero ze San Gimignana

Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016.   Pokračování textu

Něco jako splněný sen

To si tak odpoledne vyjedete na degustaci do San Gimignana jen na základě jedné otevřené lahve, takže máte jen střídmá očekávání. Na začátku dostanete marketingový informační mix, který dobře znáte z jiných zdrojů: o osmi stech letech historie Vernaccie di San Gimignano, že se ta vína skvěle hodí k archivaci a dvacet nebo třicet let jim může jen prospět, že Vernaccie umí výborně odrážet terroir a tak. Všechny ty řeči, které obvykle znamenají jen to, že Vernaccia bude dražší. A potom vám nalejou první a druhý vzorek a vy strnete, protože se všechny ty omílané řeči potvrdí a ukážou jako pravdivé. Před třetím vzorkem se dozvíte, že tohle víno by při hodnocení naslepo porazilo drahé burgundské šardonky. Oddechnete si, že je teď konečně přistihnete při přehánění, ale kdepak… zase je to pravda. Jejich Vernaccie jsou vynikající a úplně jiné než všechno, co jsem zatím ze SanGi znal.

Jako první v San Gimignanu (a zatím jediní) dělají Pinot Nero a je dobrý. Vinařství se jmenuje Panizzi a snad o něm ještě napíšu víc. Bylo to trochu jako sen a trochu jako zázrak.

Dvakrát německý Pinot Noir, z vápence a z břidlice

Musím se pochlubit, můj život se zlepšil! Nemám teď na mysli fakt, že naše vláda definitivně porazila Covid, protože to tady bylo už před rokem (a potom umřelo asi 30 tisíc lidí). Koupil jsem si kuchyňský kráječ, na fotce jsou výsledky prvního boje s prosciuttem a pancettou. Hned poté jsem kráječ odnesl do sklepa a krájím šunku nožem. Je to dřina a musím nůž několikrát denně brousit, ale celé úterý a středu jsem vydržel jen se šunkou, zeleninovým salátem, kafem a džusem. Koupit kráječ nebyl dobrý nápad, ale zase můžu pořádat kurzy zdravého stravování „Jak sníst kilo sušené šunky za dva dny.“ Jsem připraven na léto!  Pokračování textu

Vzpomínky na zlatý věk

Dnes si zavzpomínám: nejen na dobu, kdy se nenosily roušky a kdy jsme mohli volně a nerušeně cestovat, ale zároveň na dobu mladosti. Byl to zlatý věk začínajícího milovníka vína, když jsem po roce 2005 každoročně jezdil na výlet do Burgundska. Dnes už bych si to sotva mohl dovolit – už tehdy mě týden v Burgundsku (včetně auta nacpaného 200 – 250 lahvemi) přišel řádově na sto tisíc. Když vzpomínám, tak to byl skutečně zlatý věk. Někdy kolem roku 2010 se už tak vysoké ceny burgundských vín vydaly na další cestu vzhůru a vyletěly úplně mimo rozsah, který obvykle sleduju a který mě zajímá. Současně mě přitahovaly další evropské vinařské regiony a postupně jsem Burgundsko nahradil Toskánskem, Moselou a Loirou, kde se i se svými příjmy ještě pořád můžu cítit jako člověk. Pokračování textu

Pinot Noir z Loiry

Vinařství na webu charakterizuje víno jako Pinot Noir s náznakem loirské svěžesti a burgundské zralosti. Už když jsem se v roce 2013 vrátil z první cesty na Loiru, napsal jsem, že centrální Loira je Burgundsko, kde Chardonnay vyměnili za Sauvignon. Dnes dodám, že opatrněji používají malé sudy a (kromě vápence) mají navíc i vinice s křemenným podložím, ale v zásadě to stále platí. A když se člověk vyhne dvěma slavným apelacím, Sancerre a Pouilly-Fumé, může najít i snesitelné ceny.

Les Licotes 2018, Domaine de Villargeau. Pokračování textu

Gamay z Loiry


Domaine de Villargeau jsem přivezl před rokem. Jejich Sauvignony se mi moc líbily a aktuálně uvažuju o tom, že si na opakovaném dovozu ověřím, jestli moje nadšení sdíleli i loňští účastníci. Villargeau je středně velké rodinné vinařství v malé a skoro neznámé apelaci Coteaux du Giennois. Vinice leží jen pár kilometrů od Sancerre a Pouilly-Fumé, podloží je taky stejné (vápenec a Silex), ale ceny o kus nižší (protože to není Sancerre ani Pouilly-Fumé). Sauvignony se rozebraly (s mou pomocí, spousta jich skončila u mě) během jara a mně zbylo už jen jejich prestižní Insolite z odrůdy Gamay.   Pokračování textu

Bubu čili burgundské bubliny

Ve čtvrtek ráno jsem zrušil cestovní plány na zbytek roku. Itálie oznámila, že s okamžitovou platností bude od Čechů požadovat negativní test na Covid-19, takže jsem hodil do koše poznámky k cestě do Itálie. Zrušil jsem i rezervaci ubytování v burgundském Givry, protože nemá cenu si balit na cestu, když se Francie a Německo asi brzy přidají. Velké nákupy potravin jsem jako loajální občan udělal už v srpnu, když Andrej veřejně vyhlásil, že žádné plošné opatrenia něbudú… čekání na páteční oznámení zmatečních vládních omezení jako předehře k totálnímu lockdownu ekonomiky jsem si krátil burgundským Crémantem od Bouthenetů.   Pokračování textu

Pinot ze Santenay

Jednou večer mi přišla zpráva na Messengeru: „Otevřel jsem Clos Rousseau 2017, je to pecka. Pak jsem se podíval na cenovku a… furt je to pecka.“ Několik hodin předtím jsem měl v ruce poslední lahev Clos Rousseau 2017, jedinou, která na mě z poslední burgundské bedýnky zbyla. Chtěl jsem ji nechat ležet aspoň do příštího roku, ale další den mě napadlo, že bych mohl brzy přivézt ročník 2018. Měl jsem záminku.   Pokračování textu

Mosela potřetí, zpátky doma

V moselském Urzigu nápadně vzrostl počet cedulí i velkých plakátů zvoucích kolemjdoucí na degustace do vinařství. Stefan Erbes s nelibostí komentoval americká dovozní cla, ale bez ohledu na cla nebo COVID nová budova vinařství Karl Erbes v Hubertus Hohe utěšeně roste. Nakládal jsem víno ve středu v sedm ráno, letní vedra jsou příliš velká pro přepravu vína. Doma jsem vykládal před třetí, klimatizace jela celou cestu naplno a já prochladl. Ale lahve v krabicích byly na dotek studené, takže dobrý!   Pokračování textu

Alsasko a pravidelné návraty


Pravidelní čtenáři vědí, že mě Cave de Hunawihr a jejich Pinot Noir 8 provází už dlouho. Asi od roku 2006, kdy jsem byl v Alsasku poprvé. Soukromé fotky dokazují, že jsem tehdy byl i hunawihrském družstvu, ale Pinot 8 jsem asi objevil až později. Tehdy (pro mě) byly alsaské Pinoty Noir nečitelné a bez jednotného stylu, Osmička si už přes deset let drží jasnou linii. Na blogu by se našly degustační poznámky k mnoha ročníkům, co bych dneska dal za jednu vertikální ochutnávku všech ročníků popsaných na blogu.   Pokračování textu