Archiv štítku: Pinot

Pinot Noir z Přerova

Jestli se o Komenského Blatnici (a jejích vinicích) mluvilo jako o dalekém Severu, co má být potom Přerov? Pár místních nadšenců si tam pronajalo od města malý pozemek a obnovilo dávné vinice. Je to ještě mladý podnik s krátkou historií, ale už jsem tady doporučoval výbornou barikovanou šardonku a letos i vynikající suchý Tramín, a kdo ví co bude dál? Dnes se podívám na barikovaný Pinot Noir 2021.

Paleolit Pinot Noir 2021 zemské, Vinum Predmostensis
Číst dál

Pinot Noir 2021 ze San Gimignana

Dnes trocha kontroverzních keců o vinohradnictví a globálním oteplování. Je první prázdninové pondělí a všichni čtenáři vyfučeli na dovolenou, tak možná naštvu míň lidí… ale začnu Pinotem. Hned první doušek mi připomněl úvodní degustaci ve vinařství v říjnu 2021, kdy jsem si napsal, že to je německý styl Pinotu. Technicky to není tak jednoduché, hrozny pocházejí z vinice osazené třemi klony Pinotu včetně typického burgundského, ale víno asociuje spíš studené německé Pinoty. Což je překvapení, když srovnáte typický průběh počasí v německém Ahru a toskánském San Gimignanu. Číst dál

SKB 116, Panizzi a toskánská Vernaccia di San Gimignano

Léto je tady, říká teploměr. K moři se nechystám, zatím se musím spokojit s víny z teplých krajin. Kdo už máte domluvené dva týdny v San Gimignanu, klidně tenhle článek přeskočte. Pro všechny ostatní je tu nová bedýnka. Vernaccii di San Gimignano od Panizzi jsem přivezl už dvakrát a vždycky s tím byly termínové problémy: střední třídu čili Vigna Santa Margherita 2022 začne Panizzi prodávat až v červenci, jenže v minulých letech tou dobou už měli vyprodanou základní Vernaccii. Letos jsem domluvil, že mi nechají Santa Margheritu už v červnu. Buď to vyjde, nebo mi nakonec pošlou předchozí ročník. Každopádně chci ještě před začátkem prázdnin přivézt jejich Vernaccii. A Pinot Nero.   Číst dál

Dvakrát Villargeau

Poznámky o posledních dvou vínech z aktuální sauvignonové bedýnky z Domaine de Villargeau. Rosé se vyprodalo jako první, protože jsem přivezl navíc nad objednané počty jen pár lahví. Barikovanou Zalálečku (Paresseuse) jsem si nechával na konec, protože barik, ale zatím se víno moc neprojevuje a bylo by vhodnější je popisovat za tři roky.

La Belle Paresseuse 2019 AOC Coteaux du Giennois
Číst dál

Dvakrát hárlej

Vínům z Jury se úspěšně vyhýbám, teď jsem dostal darem dvě lahve od kamaráda, který to dobře ví. Vyšel jsem mu vstříc a napsal degustační poznámky, aniž bych si o výrobci něco přečetl. Mohlo by se stát, že po přečtení několika článků bych už dopředu věděl, co a jak psát :-) Jméno jsem sice znal, vinařství patří k základním výrobcům apelace, ale dál už nic… čtěte na vlastní nebezpečí!

Chardonnay En Treize Vent Cotes du Jura 2020, Chateau d’Arlay
Číst dál

Dvakrát z Alto Adige


Suchý sekt z Chardonnay, 7,90 EURO v supermarketu. Původně jsem chtěl ocitovat Ferdu Mravence: Nebuď smutný, to se stává. Pokaždé se nevyhrává! ale na konci lahve si myslím, že za to vlastně vůbec není špatné. Koupit za necelé dvě stovky klasicky kvašený sekt (= s druhotným kvašením v lahvi) a odsoudit ho by vyžadovalo fakt špatné víno, a to Angelo Grigolli určitě není.   Číst dál

Dvakrát Pinot Nero ze San Gimignana

Úvodem kaleidoskopické zpravodajství z Toskánska. Dnes jsem vyjel do provincie Pisa, poháněn touhou přinést fotky z další opuštěné vesnice (viz Buriano). Šlo o vesnici Toiano poblíž obce Palaia. Věděl jsem sice, že nějakých dvacet kilometrů od Palaia leží úplně jiné Palaia a taky má ve svém okrsku (Comune) vesničku Toiano, ale věřil jsem, že si s tím GPS navigace poradí. Jak už tušíte, po objevení nepravé dvojice Toiano (Palaio) jsem si řekl, že jsem ještě mladý, mám před sebou dlouhý život a určitě se ještě někdy podívám i do druhého Toiana i Palaia. Bylo hezky a opravil jsem si názor na dosud podceňovanou pisánskou krajinu. Není to taková divočina jako Chianti Classico nebo Val d’Orcia, mají to tu úhlednější a blahobytnější, ale dalo by se tady bejt.   Číst dál

Dvakrát Morava a chvála oxidace

Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak. Číst dál

Tři červená od Kočaříka

Kočaříkova vína piju bohužel jen zřídka, jednou dvakrát ročně, a je to škoda. Kdysi na degustaci mě překvapila v domácích poměrech nevídaná čistota projevu všechn vín. Ne že by to byla úplná vyjímka, ale byla to červená vína vyrobená naturálními postupy, a to už něco znamená. Řídká setkání souvisí i s malou produkcí (podle zmínek na webu asi dva hektary a 10 tisíc lahví ročně max) a trochu vyšší cenou. Proti cenám tentokrát nebudu žbrblat, protože zatím všechny degustace za to stály.

Číst dál