Obvykle tady nedělám reklamu cizím webům, ale tři moravské šardonky si zaslouží vyjímku. Včetně vyjímky z pravidla, že si k zveřejnění vybírám jen vína, která můžu doporučit. Malý paradox – následující vína nemůžu doporučit, ale přimlouvám se za to, abyste si je přesto koupili a vyzkoušeli. Jak je hodnotím se dozvíte v následující recenzi.
Na horňáckou písničku z titulku si někdy vzpomenu, když se snažím slovy převyprávět víno, které mám rád. Dobře to kdysi vyřešila Alice Feiring (jinak mám sklony s ní nesouhlasit, ale tohle napsala pěkně:) Co hledám ve víně? Hledám Lva Trockého a Philipa Rothse, Chaucery a Edith Whartonové světa vín. Očekávám, že moje vína budou vyprávět dobrý příběh. Očekávám, že budou přirozená a především, stejně jako od svých přátel, očekávám, že mi budou říkat pravdu, i kdybychom se kvůli tomu měli pohádat… (ještě to pokračuje, ale přečtěte si to sami, v originále je to lepší). Číst dál
Kdy slavíte svátky? U nás se tradičně slavilo v předvečer svátečního dne, takže narozeniny večer před kalendářním svátkem. Až později jsem se v jedné antologii staré poezie dočetl, že to vychází z pohanské tradice, kterou přejalo i křesťanství, podle které den začíná večerem (a nikoli ránem, jak to většinou cítíme dnes).
Sto lidí, sto chutí – to je moje největší poučení z dosavadních devětadvaceti vydání Komunitních Bedýnek. Komentáře na blogu bohužel řídnou (to je naopak moje největší zklamání, po bouřlivé diskusi prvních bedýnek se mi stýská!), ale mnozí účastníci mi píšou soukromě: „…houby nic moc. Sylvan slusny, ale Pinot Noir moc pekny, svezi, ovocity, opravdu chlastaci. Da se to pit jen tak a kazdy den.“ Číst dál
Dnes ráno zasedla ve vile Grébovka jedenáctičlenná porota a vybírala vítěznou kolekci vín soutěže Makro Vinař roku 2014. Dám jen pár fotek z ranního startu, vystřídají se na nich všichni porotci a duchovní otec soutěže. Začnu popořádku, Petrem Markem (Český archiv vín), který soutěž vymyslel a pořádá. Číst dál
Po alsaském výletu se mi nahromadily degustační vzorky všemožného původu, dnes jen výběr z víkendových ochutnávek, kterými jsem se snažil nastolit v chladničce pořádek. Už jsem tady psal, že některé vzorky zklamaly a na samostatný zápisek na blogu to nedotáhnou. To je příklad vína z horního obrázku – nedá se ani říct, že zklamalo, prostě jen nevhodný dárek. Rulandské modré ve výběru z hroznů je mi vždycky podezřelé, a s tímhle jsem se dokonale minul stylově, včetně srandovní etikety. Moje babička říkávala: pro Kristovy rány! Dál už jen vážně. Číst dál
Asi uprostřed ribeauvillské hlavní třídy je takový krámek…. (malá odbočka: už před lety jsem psal na jiném webu, jak jsou si francouzská městečka a vesnice podobné. Snad každá obec má hlavní třídu, Grand-Rue, a taky Place de l’Eglise, Náměstí u kostela. Většinou mívají taky Nádražní ulici, ale tam vinařství nebývají… konec odbočky, zpátky do Ribeauvillé.) Číst dál
Největším objevem srpnové cesty do Alsaska asi jsou biodynamická vína Fréderica Geschickta (web). Určitě jsem se do nich nezamiloval bez výhrad, ale už teď je jasné, že spousta nadějných vzorků (hlavně sektů) jiných výrobců skončila nedopita a k vlastnímu příspěvku na blogu se nepropracuje, o Geschicktových vínech by se dalo psát a přemýšlet mnoho večerů… Číst dál
Fréderic Geschickt sklízel ocenění za svoje sekty už když jsem byl v Alsasku v roce 2006 poprvé, ostatně díky tomu jsem ho tehdy v Ammerschwihru vyhledal. Letos jsem si našel hotel v Ammerschwihru kvůli návštěvám v Mittelwihru a Hunawihru, ale nějak mi to secvaklo a napsal jsem si o degustaci i Geschicktům. Číst dál
Už jsem si dlouho neužíval francouzského supermarketového řádění. Před sedmi-osmi lety jsem náruživě plenil regály burgundských sámošek a cpal do vozíku laciná vína s nálepkami Tastevinu a medailemi ze soutěže v Maconu – to byly slušné záruky kvality. Číst dál
Už před dvěma roky jsem tady v desátých bedýnkách představoval Alsasko jako království šesti bílých odrůd. Co se změnilo? Všechno a nic – Alsasko zůstalo Alsaskem, ale změnil se vinař, od kterého jsem si vybral vína. Namísto velkého družstva malý nezávislý desetihektarový vinař. Namísto velkovýroby tradiční řemeslo. Na etiketách ještě najdete jméno Philippe Scheidecker, ale od ledna vede vinařství jeho syn Laurent. Číst dál
Už jsem zaparkoval doma, vynosil víno do sklepa a vyspal se. První dojmy z Alsaska? Když jsem tady psal, že to bude víc o mně než o Alsasku, bylo to trochu sebe-naplňující proroctví :o) ale bylo to rychlé, intenzivní a jinak to ani dopadnout nemohlo. Berte moje poznámky s rezervou, údaje o výměře alsaských vinic kolísají od 13 do 15 000 hektarů, ročně se tady vyrobí přes milion hektolitrů vína. Přesto se pokusím pár dojmů zapsat. Číst dál