Dnes mám jen nudné poznámky o třech italských vínech, tak pro oživení přidám historku ze sámošky. Italské supermarkety jsou pro mě obrovským zpestřením života. Za pár nákupů mám víc společenského života než za čtyři měsíce v Čechách, a to umím italsky jen tutto bene, univerzální odpověď na Jak se máš? Už čtyři roky chodím ryby kupovat do Eurospinu. Číst dál
Do Toskánska to mám skoro 1200 kilometrů, zabalil jsem se a odjel narychlo. Už před Mnichovem jsem si vzpomněl na několik věcí zapomenutých doma. Polizianovy Poklony a pošklebky (nebudu vás moct otravovat falešnými citáty středověkého básníka), nástěnný kalendář a italské vinařské ročenky, zdroj encyklopedických informací. Beztak jsem si říkal, že už bych měl koupit novou ročenku… v Itálii jsem zjistil, že jsem projel Rakousko se špatně zadanou dálniční známkou (-200 EUR plus další problémy, ať žije Asfinag). V minulosti jsem řešil zapomenuté nabíječky k notebooku a telefonu, holicí strojek, povlečení a další věci. S přibývajícím věkem budu potřebovat milou opatrovatelku, která bude kontrolovat, že mám otvírák na víno a skleničky, špunty na sekt, časem i léky, brejle a zuby. Nestěžuju si na věk, ale pendlování mezi ČR a Toskánskem začíná být nesnesitelné. Číst dál
Na úvodní fotce nejsou žádné květy, je to jen listí. Živý plot u místního pizzo-bistra nebo jak to nazvat česky :-) Proč jsem za osm zimních měsíců v Toskánsku měl jen tři nebo čtyři pizzy je na komplikovaný rozbor. S blížícím se koncem toskánské zimy (a odjezdem do Čech) se mi do duše vkrádá tíseň a zmar. Snažím se aspoň vyzkoušet co nejvíc mladých vín nového ročníku 2025. Číst dál
Rychlý výlet do San Gimignana zklamal, město bylo pod mrakem a ve vinotéce ještě neměli nový ročník 2025 od mých oblíbenců. Místo přehlídky nových Vernaccií mám jen spoustu fotek ohňostrojů ginestry podle silnice a dvě nová vína. Vernaccii od Colombaia, místního nejprestižnějšího výrobce, a Vermentino od Cantina Lunae. S malou nadsázkou by se to dalo nazvat „to nejlepší z Toskánska.“ Cantina Lunae sice sídlí v Ligurii, ale cípečkem vinic zasahuje do Toskánska. Číst dál
Na úvod květ neznámého stromu v Cecině z druhého května. Po osmi dnech v Čechách jsem rozvezl Vernaccii od Panizzi a šťastně se vrátil do Toskánska. A začínám vínem z Kampánie. Z degustování vín Feudi di San Gregorio se pomalu stává malá obsese… myslel jsem si, že je sjíždím dva tři roky, ale na sklenicka.com jsem vygůgloval poznámky o základních vínech ročníku 2021 a potom jsem už nic nevynechal. Většinou to byly nadšené nebo aspoň pochvalné poznámky, ale jejich slabina spočívá v míře, v jaké jsem já jako člověk usídlený na padesáté rovnoběžce severní šířky schopný porozumět vínům zpod čtyřicáté rovnoběžky? Číst dál
Tenuta Campo al Mare patří mezi šest toskánských vinařství Ambrogia a Giovanniho Folonari. Má třicet hektarů vinic, rozdělených do šesti parcel. Vermentino pěstují na pískové parcele u moře, nazvané Fornacelle. Kvašení v nerezovém tanku s chlazením, vinařství sympaticky doporučuje vypít do tří let. Hned po velikonočním příjezdu do Toskánska jsem v sámošce objevil lahev nového ročníku 2025 a podlehl zvědavosti. (Na titulním obrázku není vinařství, ale aktuální výhled z balkonu, když příspěvek píšu.) Číst dál
Přivezl jsem do Čech nové montepulčánské bedýnky, rozeslal a rozvezl je těm, kdo si je objednali, přežil provizorní opravu střechy i bourání komína, ze kterého tekl kondenzát po letní instalaci nového plynového kotle bratru za sto tisíc (a po třech reklamacích), vyměnil na autě čtyři kola a vrátil se do Toskánska. To vám byla úleva! Ve Florencii na sjezdu z dálnice bylo v sobotu večer 26 stupňů, podobné teploty panují v přímořské Mazzantě i v neděli a pondělí. Dvakrát jsem se koupal v moři, a nebyl jsem sám. Nechci nasazovat na českou domovinu, ale po nervy drásajících zkušenostech s plynaři a klempíři jsem se v Toskánsku uklidnil a rychle přecházím na dvanáctihodinovou spánkovou normu. Číst dál
Začnu toskánským Vermentinem a na úvod zimní fotka Colle Val d’Elsa. Byla neděle odpoledne a nechtěl jsem otvírat víno, protože jsem v pondělí vstával ve čtyři a jel na degustaci do Montepulciana, ale byl zrovna Mezinárodní den pití vína… venku bylo dvacet stupňů a azzurro, tak jsem rychle vychladil víno, přivezené v poledne z nákupu. Číst dál
Místo každoročního kolážování vánočních motivů jsem přeložil motivační strip Toma Gaulda. Zvažoval jsem vyměnit Sancerre za Vermentino, ale nakonec jsem zvolil věrnost originálu. Koho to zajímá, tak želvušky (Tardigrada) opravdu existují a podle biologů jsou skutečně schopné přežít v žáru sopky i ve vesmírném mrazu blízkém nule Kelvina. Šťastné Vánoce a buď jako želvuška! Číst dál
Úvodní fotka je z úterý 18. listopadu v 9 ráno. Toskánsko, azzurro. Dnes bude jednoduché víno a krátké degustační poznámky, ale o to víc omáčky! I do Itálie dorazila marketingová vlna mladých vín. V Čechách tomu říkáme Svatomartinské, v Itálii Novello. Už druhý týden jsou hned za vchodem do sámošky hromady krabic mladých vín v cenách od 2,50 až do cca 6 EURO, šestieurová jsou Novella významných výrobců… Letos jsem odolal a nekoupil, ale v úterý jsem kouknul na dobře známé Vermentino a strnul. Musel jsem se štípnout do nohy, je to opravdu nový ročník 2025. Žádné Novello, už rovnou běžná šarže známého a rozšířeného Vermentina. Číst dál
Úvodní fotka je z nedělního poledne v Cecina Mare. Původně mě jedna vědecká přednáška a několik rozhovorů s lidmi inspirovala k hlubokomyslnému úvodu o víně a globálním oteplování, který by rozdělil čtenáře na dvě části: polovina by se urazila a druhá polovina nudila. Všechno změnil odpolední náhodný nákup z cyklu Co jsem našel v sámošce, protože co může líp ilustrovat obavy z globálního oteplování než víno s nízkým alkoholem a svěžím ovocným projevem, vypěstované v horké Itálii? Nevzdávám to, třeba z toho ještě něco vykřešu, ale zahodil jsem hlubokomyslné odkazy na historii a radostně se ponořil do senzačního mladého Vermentina. Číst dál
Pátek stručně: netypicky s budíkem na 6:30, od deseti degustace nového ročníku ve vinařství Fattoria Ambra, Carmignano. Bylo to super, vysoká kvalita a všechna vína velmi vyrovnaná, ale o tom ještě určitě napíšu víc. Potom do Lajático, Teatro del Silencio. Dva Češi, kteří se každoročně s bydlíkem staví v Mazzantě, mi před měsícem vyprávěli, že moje oblíbené abstraktní plastiky z kovových trubek tam už nejsou. Číst dál