Původně jsem se jel podívat na slavné cypřiše u San Quirica, ale bylo zataženo a fotky se nedařily. Na úvodní fotce je vesnička pár kilometrů od Montalcina, cesta vedla i kolem několika vynikajících vinoték, kde mi nákupy vynahradily mizerné počasí… Číst dál
Tentokrát jsem si jistý, že několika lidem udělám radost, protože nedávno padly dotazy typu Kdy bude nová Ambra? Ve vinařství jsem byl před dvěma týdny a nejdůležitější novinky tady už popsal. Majitel Giuseppe Rigoli (úvodní foto) postupně předává běžný provoz svému synovci Guidovi Cantini(mu). Před časem se v propagačním rozhovoru zmiňoval, že ho stále baví to nejdůležitější rozhodování, za které považuje začátek sklizně (a s tím spojené ochutnávání bobulí ve vinici). Pokud mohu posoudit, tak na vínech se nic nezměnilo, ale máme před sebou ročníky 2022 a 23, kdy ještě vše dělal Giuseppe. Číst dál
Dnes mám jen nudné poznámky o třech italských vínech, tak pro oživení přidám historku ze sámošky. Italské supermarkety jsou pro mě obrovským zpestřením života. Za pár nákupů mám víc společenského života než za čtyři měsíce v Čechách, a to umím italsky jen tutto bene, univerzální odpověď na Jak se máš? Už čtyři roky chodím ryby kupovat do Eurospinu. Číst dál
Na úvodní fotce je Guido Cantini, který postupně přebírá každodenní provoz vinařství Fattoria Ambra. Po předchozím popisu základních vín následuje povinný druhý díl, Riservy. První dojem je podobný jako před rokem. Tehdy jsem se dlouho nemohl rozhodnout, zda je lepší femininní Montalbiolo nebo maskulinní Elzana. Nakonec jsem sám pro sebe dal přednost Montalbiolu a zákazníci důraznější Elzaně. (Charakteristiky femininní – maskulinní jsou samozřejmě zkratkovité, zavádějící a osobní, asi jako když u doktora popisujete Rorschachovy obrazce. Někdo jiný v těch vínech může najít třeba Dračí doupě a Monopoly nebo Audi a BMW.) Letos to vychází úplně stejně, jemnější Montalbiolo se mi líbí o chloupek víc, ale myslím si, že většina zákazníků víc ocení nekompromisní sílu Elzany. Číst dál
V pátek jsem si zajel pro krabici vzorků do vinařství Fattoria Ambra. Cestu údolím Arna mezi Florencií a Pisou miluju. Říkám si, že tady se zrodila evropská renesance, vedle sebe tady jsou Florencie, Carmignano, Empoli i Vinci, baví mě výhledy na výstavné vily na kopcích (viz fotka) a piniové háje… pro cestovatele z Čech to může být past, protože na sjezdu z dálnice ve Scandici bývají běžně hodinové fronty. Po tisícovce kilometrů z Čech přetrpíte čekání na Scandici, zaplatíte mýto, vyjedete na dvouproudovou FI-PI-LI a spěcháte do cíle, ale ouha, na FI-PI-LI je rychlostní limit 90 km a nově i radary. Trávím dnes většinu času mimo Čechy, italské pokuty za rychlost mě zatím vždy zastihly v ČR, ale varuju vás, přeshraniční vymáhání pokut je čiré ZLO. Číst dál
Týdenní odmlka blogu byla způsobená tím, že jsem si do Toskánska odvezl neprodané zbytky vín z letošních Skleničkových bedýnek. Týden jsem pil Vernaccie od Panizzi (mimochodem jsou stále lepší!) a Sauvignony z Villargeau, ale o tom asi znova číst nechcete. Po dvou týdnech slunění u moře jsem si domluvil jednu návštěvu vinařství a přivezl z ní vína na několik zápisků. Postupně je budu vybalovat. Ilustrační fotky v textu jsou z Peccioli, kde jsem se zastavil cestou z Carmignana. Číst dál
V září jsem tady skepticky, posměšně a varovně psal o trendech v domácím vinařství. Varuju, o trendech ve světovém vinařství raději nečtěte. Jen zpaměti a nepřesně, v Kalifornii vyklučili 19 tisíc hektarů vinic (to je celá rozloha vinohradů v ČR) protože nemají odbyt. Nejen že se neprodává víno, neprodávají se ani hrozny. Od začátku Covidu klesly americké prodeje vína skoro o čtvrtinu. Italské zásoby neprodaného vína taky rostou, snižovat je pomáhají jen loupeže velkých vín v nejslavnějších podnicích :-) Číst dál
Moc nechápu české komentáře prezidentské motorkářské dovolené, ale pozorní čtenáři si asi všimli, že jsem v minulosti sám vyměnil (marnou) volební účast za měsíc v Itálii. V cizině se dá zažít spousta věcí, co doma nejdou, například komunikativní a příjemné prodavačky, a s přibývajícím věkem je čas stále dražší. Ale dnes chci psát o třech vínech z Chianti. Číst dál
Text na blogu by se měl držet jednoho tématu, aby to autor mohl srozumitelně napsat a čtenáři nebyli zmatení. Dnes jsem se pokusil napsat dvě hlavní myšlenky. Ale jako obvykle jsou to jen takové polomyšlenky, nic těžkého, nebojte se. Pomalu se zabydluju v Toskánsku a stihl jsem rychle prohlédnout zářijové hodnocení mých dvou oblíbených vinařských ročenek, Gambero Rosso a Doctor Wine. První dojem byl, že to je opravdu (alespoň zčásti) politika. Číst dál
V sobotu bylo v toskánské Cecině krásně. Pláž vyhřátá na 28 stupňů, málo lidí, vydržel jsem se válet v písku skoro tři hodiny. Na osmapadesátý ročník svátků vína v Montescudaio jsem přijel se zpožděním. Spočítal jsem si na prstech, že jsem tam už podeváté, a vzal jsem to rychle. Objevil jsem nové vinařství. Poggio Renaio je v Guardistallo, mají první víno z jednoho hektaru Cabernetu Franc. Má lehký projev s 13,5% alkoholu, je to dost dobré, ale je to první pokus nalahvovaný den před degustací, takže je ještě brzo soudit a doporučovat. Číst dál
Do Toskánska to mám skoro 1200 kilometrů, zabalil jsem se a odjel narychlo. Už před Mnichovem jsem si vzpomněl na několik věcí zapomenutých doma. Polizianovy Poklony a pošklebky (nebudu vás moct otravovat falešnými citáty středověkého básníka), nástěnný kalendář a italské vinařské ročenky, zdroj encyklopedických informací. Beztak jsem si říkal, že už bych měl koupit novou ročenku… v Itálii jsem zjistil, že jsem projel Rakousko se špatně zadanou dálniční známkou (-200 EUR plus další problémy, ať žije Asfinag). V minulosti jsem řešil zapomenuté nabíječky k notebooku a telefonu, holicí strojek, povlečení a další věci. S přibývajícím věkem budu potřebovat milou opatrovatelku, která bude kontrolovat, že mám otvírák na víno a skleničky, špunty na sekt, časem i léky, brejle a zuby. Nestěžuju si na věk, ale pendlování mezi ČR a Toskánskem začíná být nesnesitelné. Číst dál
Jak jen budu chřadnout, až odejdu z tohoto italského slunce! Zde jsem pán, doma jen příživník (Albrecht Dürer, 1471 – 1528). Dnešní zápisek bude přechodový, protože zahrne poslední lahev vypitou na konci května v Toskánsku a první lahev otevřenou doma. Mezi tím jsem po osmi měsících vyklidil toskánský byt, domluvil se s majiteli, že budeme pokračovat zase v září, dopravil se domů, vypral hromady špinavého oblečení a zařídil dopravu vín Horsta Sauera z franckého Escherndorfu. A to je po dočasném konci italského dobrodružství první dobrá zpráva: francké bedýnky přijely a od pondělí je budu rozesílat! Číst dál