Rychlý výlet do San Gimignana zklamal, město bylo pod mrakem a ve vinotéce ještě neměli nový ročník 2025 od mých oblíbenců. Místo přehlídky nových Vernaccií mám jen spoustu fotek ohňostrojů ginestry podle silnice a dvě nová vína. Vernaccii od Colombaia, místního nejprestižnějšího výrobce, a Vermentino od Cantina Lunae. S malou nadsázkou by se to dalo nazvat „to nejlepší z Toskánska.“ Cantina Lunae sice sídlí v Ligurii, ale cípečkem vinic zasahuje do Toskánska. Číst dál
Ve čtvrtek ráno jsem naložil v San Gimignanu víno a večer v deset ho už vykládal doma. (Na dolní fotce je SanGi v osm ráno.) Nejhorší zážitek z cesty byl nákup rakouské dálniční známky v obchodě s kavárnou hned za hranicí. Po sedmi měsících v Itálii, kde se na mě usmívaly i pokladní v samoobsluze, jsem zažil kulturní šok: dvě pětadvacetileté Rakušanky s komisními, kyselými obličeji, asi jako na Vojenské správě v sedmdesátkách. Začal jsem se těšit domů do Čech, kde je to běžná věc. (Kecám, nezačal, a jakmile rozvezu současné objednávky vín od Panizzi, tak se ještě na pár týdnů vrátím do usměvavé Itálie.) Číst dál
Vernaccia di San Gimignano DOCG 2025, Tenuta Le Calcinae
Dobře jsem si pamatoval, že jsem před rokem psal o ročníku 2024 s výhradami. Mám pro Santiniho slabost, ale před rokem jsem napsal závěr „koupit ale nečekat typickou Vernaccii,“ takže jsem byl zvědavý, jaká bude jeho Vernaccia letos. V zásadě je to podobné jako loni, ale popořadě… Číst dál
Po roce je tady zase tradiční výprava za toskánskou královnou bílých vín Vernaccií di San Gimignano. Panizzi jsou zcela jistě jedním ze tří nejlepších vinařství v San Gimignanu a každý rok zjišťuju, že jsem měl velké štěstí, když jsem se v roce 2021 rozhodl jejich vína dovážet. Nový ročník jsem už ochutnával v březnu na superdegustaci Terre di Toscana a za mě byla jejich Vernaccia 2025 dokonalou syntézou tradičního projevu odrůdy a moderní kvality, především vynikající čistoty. Číst dál
Vánoce v Toskánsku propršely, až na Štěpána vylezlo slunce. Využil jsem zlepšeného počasí k několika výletům. Úvodní fotka je z Livorna, vily u moře. Chtěl jsem do přístavu a na Terrazzu Mascagni, ale stejné přání měla asi polovina Itálie, nedalo se tam zaparkovat. Přivezl jsem si jen fotky pobřežních vil, většinou na hranici mezi pohádkou a kýčem :-) Číst dál
Místo každoročního kolážování vánočních motivů jsem přeložil motivační strip Toma Gaulda. Zvažoval jsem vyměnit Sancerre za Vermentino, ale nakonec jsem zvolil věrnost originálu. Koho to zajímá, tak želvušky (Tardigrada) opravdu existují a podle biologů jsou skutečně schopné přežít v žáru sopky i ve vesmírném mrazu blízkém nule Kelvina. Šťastné Vánoce a buď jako želvuška! Číst dál
Na úvodní fotce je zářijová fronta na zmrzlinu na Piazza della Cisterna, San Gimignano. Už čtyřikrát jsem se s Flavií nebo Franceskem z Cappella Sant’Andrea potkal osobně, asi čtyřicetkrát jsem byl v San Gimignanu, ale nikdy jsem nebyl v jejich vinařství. Už jsem se tady o tom rozepisoval, takže jen krátce, nikdy jsem je nenašel. GPS mě vodila po kopcích kolem SanGi, ale ceduli nebo aspoň směrovku k vinařství jsem nikdy nespatřil. Abych se už neopakoval, tak jsem teď při korektuře textu rozklikl Google Maps a našel si to na Street View. Až v zimě bude ve vinařství klid, zkusím tam zajet. Flavia del Seta a Francesco Galgani jsou velcí sympaťáci, kromě révy chovají všelijaká zvířata, vína už dávno dělají organicky. Číst dál
V pondělí jsem zajel do San Gimignana pro druhou část letošních vzorků vína. Snažím se průběžně sledovat nejlepší výrobce Vernaccie a letní sezóna mi to kazí. Jezdím do Toskánska přezimovat a na léto se vracím do Čech, protože místní ceny ubytování dramaticky stoupají. Když v květnu odjíždím, polovina těch prestižnějších nových vín se ještě neprodává, a když se v říjnu vracím, základní Vernaccie, které mě zajímají nejvíc, často už začínají sestupnou cestu. Nemusí to tak být vždycky, ale rozhodně je červenec a srpen pro Vernacciu nejlepší. Prostě jsem zajel do SanGi a ve vinotéce nakoupil pár lahví, které v květnu ještě nebyly k mání. Číst dál
Jak se fotí úplněk? Blbě. Jel jsem do San Gimignana, že udělám nějaký fotky. Měsíc vycházel zhruba na jihu, představoval jsem si fotky od severní silnice nebo rovnou od Santa Margherity. Geometrie vypadá jednoduše, měsíc je v nekonečné vzdálenosti a druhý objekt naopak blízko. Říkal jsem si to je snadné, zajedu kousek stranou a bude to. V praxi sto metrů stranou znamená zajet do dolíku, ze kterého nevidím měsíc, nebo za lesík, zpoza kterého nevidím nic, a když si konečně najdu místo, ze kterého by se dalo fotit, je už tma a místo fotky mám šedý neostrý flek. Koupil jsem si aspoň dvě Vernaccie, ale druhou z nich jsem raději vyřadil z poznámek. Úplněk se nepovedl.
Číst dál
CappellaSantAndrea je díky majitelům nejsympatičtější místní vinařství, zároveň nejlíp ukryté v kopcích u SanGi. Před deseti lety jsem na dotaz doporučil návštěvu jednomu českému vinaři, po návratu s mírnou výčitkou řekl, že to bylo těžké najít. V následujících letech jsem je hledal dvakrát nebo třikrát, bez úspěchu. S Flavií a Franceskem jsem se potkal už nejmíň třikrát v Itálii a jednou v Praze, ale vinařství jsem v San Gimignanu nikdy nenašel. Jen pro upřesnění, dovážel jsem během času čtyři jiná místní vinařství, okolí San Gimignana mám procestované víc než je běžný český průměr. Naštěstí jejich vína nabízí moje oblíbená sanžimiňánská vinotéka, takže můžu otevřít Rialto 2022 a vzpomínat. Úvodní fotka je z prvního setkání v červnu 2012, druhá je z minulého týdne… Číst dál
Vermentino Bolgheri DOC 2024, Tenuta Guado Al Tasso
Stejné víno, nový ročník, už asi po patnácté. Prostě jedno z nejčastěji zmiňovaných vín na blogu, symbol toskánských dovolených. Vinařství patří rodině Antinori a leží „přes silnici,“ hned vedle Tenuty San Guido, která spustila slávu Bolgheri jako regionu a Pietro Antinori se na tom tehdy velkou měrou podílel. Často jsem o tomhle Vermentinu psal, zároveň se do mých poznámek promítaly vlastní předsudky a každoroční posuny v chápání či porozumění vína. Číst dál
Pomalu se mi plní krabice novými bílými víny ročníku 2024, bohužel stávkuje počasí. Páteční teploty sice vystoupaly na pěkných sedmnáct stupňů, ale s úplně zataženou oblohou, a to se k čerstvě nalahvovaným Vernacciím a Vermentinům vůbec nehodí. Začínám tedy základní Vernaccií z Il Palagione, na kterou bylo posledních pět let absolutní spolehnutí. Číst dál