V pondělí jsem zajel do San Gimignana pro druhou část letošních vzorků vína. Snažím se průběžně sledovat nejlepší výrobce Vernaccie a letní sezóna mi to kazí. Jezdím do Toskánska přezimovat a na léto se vracím do Čech, protože místní ceny ubytování dramaticky stoupají. Když v květnu odjíždím, polovina těch prestižnějších nových vín se ještě neprodává, a když se v říjnu vracím, základní Vernaccie, které mě zajímají nejvíc, často už začínají sestupnou cestu. Nemusí to tak být vždycky, ale rozhodně je červenec a srpen pro Vernacciu nejlepší. Prostě jsem zajel do SanGi a ve vinotéce nakoupil pár lahví, které v květnu ještě nebyly k mání.  Číst dál →

Pomalu se mi plní krabice novými bílými víny ročníku 2024, bohužel stávkuje počasí. Páteční teploty sice vystoupaly na pěkných sedmnáct stupňů, ale s úplně zataženou oblohou, a to se k čerstvě nalahvovaným Vernacciím a Vermentinům vůbec nehodí. Začínám tedy základní Vernaccií z Il Palagione, na kterou bylo posledních pět let absolutní spolehnutí.   Číst dál →

Jestli nějaký vinařský region může být příkladem toho, jak za deset let udělat velký pokrok v kvalitě, tak je to San Gimignano. Vernaccia di San Gimignano byla odedávna vzorovým příkladem propojení marketingu s místem původu, tedy využití terroir(u) k propagaci a prodeji, ale v posledních letech se podobným příkladem úspěchu stalo zvyšování kvality Vernaccie. Samozřejmě je za tím snaha zvýšit ceny, Consorzio di Vernaccia k tomu využilo sedmisté výročí uvedení Danteho Komedie (1321), kde Dante opěvoval Vernaccii. Víno se tím vzdálilo běžnému českému zákazníkovi, který za málo známou toskánskou odrůdu nebude ochotný zaplatit 400 a víc kaček, ale podle mých degustačních zkušeností vína deseti nejlepších vinařství za ty peníze stojí.   Číst dál →