Dnes poslední díl seriálu, degustační poznámky posledních dvou vín z aktuální nabídky orvietského vinařství Palazzone. Říjnová degustace ve vinařství a následné přechutnání lahví „doma“ v toskánské Mazzantě. Na úvodní ilustrační fotce je umbrijská krajina kousek od Palazzone, v dálce město Orvieto. Číst dál
Po pěti letech a třech dovozech jsem v říjnu byl znova v Palazzone. Vinařství sídli v Rocca Ripesena, na dohled od Orvieta. S Giovannim Dubinim a jeho synem Pietrem jsme přechutnali aktuální vína a přivezl jsem si krabici vzorků, které mě na místě nejvíc zajímaly. Dnes o dvou vínech z Orvieta, jednom klasickém Orvieto DOC a jednom senzačním Sangiovese IGT Umbria. Giovanni Dubini mi stručně odpřednášel historii apelace: jak vypadala vína z Orvieta před vyhášením apelace a jak apelační pravidla změnila způsoby pěstování vína. Byl to další střípek do mé oblíbené mozaiky „Výroba vína je tradiční obor s velkou setrvačností, ale rychle se mění a vyvíjí, aniž bychom si toho všimli.“ Číst dál
Minulý týden jsem po pěti letech zase zajel do Palazzone. Pravidelní čtenáři ví, že vinařství Palazzone je v Umbrii poblíž Orvieta a patří rodině Dubini (a měli jsme od nich už troje Komunitní bedýnky). Z předchozích setkání jsem znal enologa Giovanni Dubiniho, teď se k nám přidal i jeho syn Pietro. Na první fotce pohled na orvietské střechy od vinařství. Číst dál
Dnes to nebude o degustaci nebo o tom, jak poznat nerez od sudu, jen reakce na hektické středeční dění. Ráno jsem odvezl auto do servisu a odpoledne se dozvěděl, že „to dneska hotový nebude,“ ale za to to bude stát balík, večer plašil chmury starým dobrým Orvieto Classico 2014 od Giovanni Dubiniho. Chtěl jsem italské víno se vztahem k aktuálním bedýnkám, ale našel ve sklepě jen směs čtyř autochtonních odrůd z Umbrie. Místo Trebbiana, Pecorina, Passeriny a Montepulciana dávám Trebbiano, Grechetto, Verdello, Malvasiu a Drupeggio, všechny najednou. Číst dál
Po dvou měsících dám druhý díl degustačních poznámek vína Campo del Guardiano 2010, takže dva roky zpátky a výrazný ročník. Narozeniny slavím jen párkrát do roka, tak jsem vytáhl něco speciálního.
Jako každoročně i letos jsem chtěl na výročí založení Skleničkova blogu zapomenout. Že se tak nestalo, za to může Giovanni Dubini a jeho víno Campo del Guardiano, jedno z deseti nejlepších vín celé Umbrie. S objednávkou květnových komunitních bedýnek jsem si z Palazzone přivezl i dvě archivní lahve. Když jsem večer přemýšlel, jaké víno by se hodilo otevřít do večerních středočeských veder, vzpomněl jsem si na Campo del Guardiano 2012. Trochu neobratně se to rýmuje s výročím, blog bude mít 27. června dvanáct roků. Číst dál
Foto Graziano Signorini
Konečně přišlo léto s tropickými teplotami! Na Facebooku vidím, že před rokem touhle dobou už jsem měl zralé višně, teď mi alespoň dorazila vína z Orvieta. Zvolna dospívám k tomu, že do letních veder se nejvíc hodí vína, vypěstovaná ve velkých vedrech (=Orvieto a vůbec Itálie) a nejlépe s výraznou minerální chutí. Něco jako chlazená minerálka Mattoni nebo Magnesia do auta na dlouhé cesty. Přemýšlel jsem, co z toho plyne pro vína vhodná do středoevropských zim, a vyšla mi zase vína vyrostlá v horkém počasí (Orvieto, Toskánsko, Španělsko). S víkendovým nadhledem bych přidal ryzlinky. Na úvodní fotce je nástup účastníků víkendových slavností v toskánském San Gimignanu. Pravidelné čtenáře Skleničkova blogu jistě nepřekvapí, že tradiční barvy kroje v San Gimi jsou žlutá a červená. Nápověda: Vernaccia a Sangiovese! Číst dál
GREK 2018 IGT Umbria, Palazzone
Grechetto je typická umbrijská odrůda, která je (spolu s Trebbianem) základním kamenem Orvieto Classico DOC. Kdybych někdy chtěl o Orvietu napsat něco ošklivého, psal bych o stometrákových hektarových výnosech Grechetta. Vinaři by mi asi řekli, že to je už minulost (někteří by to možná mohli komentovat třeba jako U Grechetta není důvod omezovat sklizeň :-). Na druhou stranu, tohle Grechetto je chuťově tak rozkročené a doslova bohaté, že nemám důvod zpochybňovat hektarové výnosy. Kdyby Giovanni Dubini sklízel méně, asi by to ničemu neprospělo :-) Mimochodem jde o o pětadvacet let staré výsadby, vinařství uvádí rok 1997 jako první rok výroby vína. Číst dál
O víkendu vypuklo letní počasí. Nedostatek peněz, nemoci ia neúspěch se snáší lépe v letním počasí s teplotami nad 30 stupňů, to je možná jeden z důvodů, proč mají Italové pořád dobrou náladu. Bohatší občané o víkendu vyvenčili kabriolety, já jsem jen ve čtvrtek nechal přifouknout klimatizaci v autě a v sobotu jsem vyrazil do Prahy na nákup. Global Wines dováží exklizivně Antinoriho (a minerálku San Pelegrino).
Toskánsko mě neomrzelo, ale už dlouho mě přitahují provincie ve středu Itálie: Abruzzo, Lazio, Umbria a Marché. Všechny mají ve světě vína pošramocenou pověst díky surové nadprodukci supermarketových lacáků, ale zároveň se v nich objevují noví vinaři, kteří přepisují mapu Itálie. Jen namátkou Valentini, Bucci nebo Masciarelli. Pěstují opovrhované odrůdy a vyrábějí z nich vína, která se stávají majáky moderního italského vinařství. Ve čtvrtek jsem se vypravil do Orvieta, do Umbrie. Na úvodní fotce pohled na historické město Orvieto. (Jako připomínku aktuální nabídky orvietských vín dávám opakování článku z června 2016.)
Pamětníci vědí, že jsem vína z Orvieta doporučoval k chřestu, vatikánští papežové je zase doporučují do letních veder. V Orvietu vědí, co jsou vedra, a místní vína pěstovaná na lávových vyvřelinách výborně umí zahánět žízeň. Před rokem jsem je vynechal, ale letos se mi po nich stýská už od Vánoc. Toskánské Vino Nobile už mají bedýnkáři doma, přišel čas na italské Orvieto! Číst dál
