Při pátku jen odpočinkově: přidám pár fotek z cesty do Toskánska (a Umbrie). Ta první ukazuje, o kolik jsou jarní barvy toskánské krajiny jemnější a klidnější, míň kontrastní než v létě. Číst dál
Archiv pro měsíc: Duben 2017
Poslední den v ráji
Ráno jsem si přispal a potom jsem dlouho marně hledal v Cecině připojení k internetu. Nakonec se nademnou slitovala prodavačka v místní zmrzlinárně. Dnešek bude odpočinkový, nechtěl jsem rovnou jet 1200 kilometrů domů a udělal si den volna. Na oběd jsem si zajel do Ponteginori. Číst dál
Druhý den, Montepulciano a La Bruna
Večer druhého dne jsem nečekaně utahaný, ale hodně spokojený. Natočil jsem asi 450 kilometrů, což po točitých toskánských a umbrijských silnicích není málo, ale mám super dobrý dojem i z druhé návštěvy, od které jsem si nic nesliboval. Leč popořadě. Číst dál
San Gimignano
První den v Toskánsku. Ráno jsem se rychle vykopal z 2+kk s výhledem na moře a vyrazil do vnitrozemí. Do San Gimi je to 75 kilometrů, cestou jsem se stavil na snídani v Ponteginori. Těsně před odjezdem mi doktor zakázal kafe (mimo jiné), ale typické snídani italských pracujících nejde odolat: capuccino a croissant senza niente. Večer mě patron v mazzantském lahůdkářství zdravil vřelým a hlasitým Ciao!, ale ráno v baru měla službu servírka, kterou sice znám už 14 roků, ale Ciao mě stále nezdraví. Na chodníku jsem si vzpomněl na pekařství, které je za rohem, tak jsem tam zašel pro čerstvé měkké cantuccini. Pekařství změnilo majitele a rozšířilo nabídku o malé, ručně dělané dortíky. Hned jsem se ujistil, že otvírají i v sobotu, abych mohl koupit pytel dobrot na cestu a pro dceru. Číst dál
Vernaccia a Sangiovese
Když jsem byl v Itálii v červnu 2016 naposledy, asi jsem to přehnal. Na dva dny jsem si naplánoval osm návštěv vinařství v Toskánsku a Umbrii. Nakonec jsem některé vypustil, ale stejně jsem se uštval a přivodil si zdravotní komplikace. Tentokrát jsem se musel poprvé v životě přemlouvat, abych se do Itálie znova vykopal. Nakonec rozhodlo ubytování ve vesnici, kde jsem s dětma strávil několikery prázdniny, apartmán s výhledem na moře a střídmější program. Šoférovat ve čtyřech dnech dvakrát 1200 kilometrů nezapadá do mojí představy ideálního zájezdu, tak jsem si to vylepšil jedním odpočinkovým dnem před odjezdem. Číst dál
První fotky z cesty
Vyjel jsem do Itálie, Toskánsko a na chvíli i Umbrie. Kradu internet v kavárnách, tak jen stručně. První zastávka u cesty, chtěl jsem si vyfotit krásně upravenou vinici. Jarní barvy nejsou tak zuřivé, jako v létě, ale hned vedle krásné vinice byla hrůza na druhé fotce. Číst dál
Černá paní, víno z Bojnic
Otvíral jsem Černou paní připravený víno okamžitě vylít, ale kupodivu je dost dobré. Ambaláž je ovšem děsná, štíhlá vysoká bordeauxská lahev a etiketa stylizovaná do rudé a zlaté barvy, která víno marketingově umisťuje spíš do vykřičeného domu než do vietnamské večerky. Výrobce, Bojnický vinný dom a odrůda Alibernet. Ročník 2013 a 13,5% alkoholu. Výrobce má v Bojnicích hotel a vyrábí víno, na příšerné etiketě je zřejmě stylizovaná fotografie někoho z rodiny. Dál už to ale bude samá chvála.
Název Čierna pani odkazuje k odrůdě Alibernet, což byl druhý důvod mých rozpaků a nízkých očekávání. Ve skleničce impresivní temná rudofialová barva, ve vůni zprvu zelené tóny a nezralé ovoce, ale po chviličce se už víno nadechlo a předvádí lepší představení: černý rybíz, paprika, kmín a další koření. V chuti je to od počátku pecka, hladké, čisté, kompaktní, s dobře zabudovanou kyselinou a červeným ovocem. Červená paprika, příjemné koření, balsamikové tóny a hodně pěkná harmonie. Je to čisté, hladké, vyvážené. Nemá žádnou hloubku a málo osobitosti, ale jako komerce je výborné. Zatím působí ještě trochu mladě a za rok by mohlo být lepší, ale už teď je to velmi povedené a pitelné víno. Podle etikety jsem čekal drsnou komerci, ale kdyby tohle měla být běžná komerce, tak sláva! Cenu neznám, byl to dárek.
Dobrodružství na vinné stezce
Na nedávnou degustaci mi dva návštěvníci půjčili Dobrodružství na vinné stezce. Proslulá kniha Kermita Lynche má podtitul „Tour de France dovozce vína.“ Zatím jsem na začátku, ale řežu se přitom smíchy. Číst dál
Jantarové víno z Umbrie
Musco 2014 Vino Bianco, Palazzone
Komplikované víno, ale pokusím se o jednoduchý popis. Robustní tlustostěnná lahev a hodně stylizovaná jednobarevná etiketa s pérovkou a číslováním (celkem 1872 lahví). Místo cínové záklopky je vosk, naštěstí pružný a nedrolivý, docela dobře jde sundat. Na korku dvojjazyčný mission statement. Ve skleničce výrazná žluto-jantarová barva. Na pondělní degustaci to až tak vyhraněně nevypadalo, ale doma na zahradě je to skoro oranžová. Ve vůni komplexní s herbálními i ovocnými tóny, v pozadí lehce kůže a chemie. Žádné náznaky macerace třapin, naštěstí.
Radost z jednoduchého vína
Terre Vineate 2016, Orvieto Classico Superiore DOC
Teď večer mi základní Orvieto udělalo velkou radost. Nebudu spekulovat, jak moc se na tom podílí nízké očekávání: pokud jde o sklepní práce (o práci ve vinohradu to neplatí) jde o běžné víno, připravené v zásadě průmyslovými technologiemi v nerezu. Veliké tanky s řízením teploty, separátní vinifikace čtyř odrůd a teprve potom smísení v poměrech daných orvietskými apelačními předpisy. Ambaláž s čirým sklem a jednoduchou etiketou marketingově umisťuje víno do supermarketu, ale ve skleničce zavládla radost. (Na fotce je předchozí ročník 2015, omlouvám se.)
Plnější žlutá barva je pro orvietská vína typická, ve vůni hodně zralé žluté ovoce, přezrálá herbální vůně, grepy a lehký závan koření. V chuti svěží kyselina, zralé žluté ovoce, střední plnost. Ovoce už navinulé, minerální závěr s grepovou hořčinkou. Jedinou výhradu mám k 13% alkoholu, ale to asi k ovocné přezrálosti patří. Osvěžující a lehce pitelné až chlastací. Žádný chřest teď večer doma nemám, ale nadšeně si představuju výborné párování s bílým chřestem. Ve čtvrtek to vyzkouším.
Campo del Guardiano 2014, Palazzone
Před pondělní degustací toho nejlepšího ze Skleničkových bedýnek jsem sliboval zařadit i nové Campo del Guardiano 2014, ověnčené Třemi Skleničkami italského průvodce Gambero Rosso. Při ranní přípravě vín jsem objevil zapomenutou lahev Chinon Blanc La Croix Boissée 2012 od Bernarda Baudryho. Přidávat další víno by zvedlo dávku alkoholu, v zájmu zdravého degustování jsem vína vyměnil. Chinon byl skvělý, ale šampionem večera se stal moravský Sauvignon 2006 z Dobré Vinice (Slepé bedýnky z jara 2012). Popravdě si myslím, že by byl hvězdou i na jinačejších degustacích :-) Dnes aspoň Skleničkovy první degustační poznámky o novém Campo del Guardiano.
Muži milují blondýnky, ale…
Poslední měsíc se vyrojila spousta článků o naturálních vínech (nebo o trendu naturálních vín a o tom, jak ho vnímat). O něčem jsem už psal, ale když jsem nedávno objednával orvietskou bedýnku a potom ladil seznam vín na vlastní degustaci, zarazilo mě, jak málo naturálních a autentických vín se reálně prodává. Podle vzrušených debat bych si myslel, že nic tak nefrčí při každodenním večerním popíjení vína v domácnostech jako biodynamická, autentická a naturální vína, ale ono ouha. Není to jen bouřka ve sklenici vody?
