Po roce znova panoráma Montepulciana: dole je chrám San Biagio, na kopci Montepulciano a úplně nahoře Fortezza, pevnost. Tam sídlí vinotéka Consorzia Vino Nobile a v únoru (což je podle počasí a českých měřítek jaro) se tam koná představení nového ročníku vín denominace Vino Nobile di Montepulciano. Číst dál
Na úvodní fotce je čtvrteční zasněžené Montalcino ve tři hodiny odpoledne, foceno od slavného cypřišového hájku u San Qurico. V předchozím příspěvku jsem psal posměšně o svých zdrojích vína, protože moje italské nákupy často pocházejí ze supermarketu. Táááákže, jak říkávala moje šestiletá dcera, když jsme hráli karty a ona vynášela kartu vyhrávačku, takže dnes několik vín z Enoteca Bruno Dalmazio v Montalcinu. Za mě zatím nejlepší vinotéka, co znám. Má dokonalý výběr Brunella, Vino Nobile, Chianti a Bolgheri, plus velmi reprezentativní výběr dalších regionů: Abbruzzo, Sicílie, Piemonte… navíc i pěkná vína z Burgundska a Champagne, jen letmý nákup je tam na hodinu. Je to pastva pro oči a nebolí to ani peněženku, protože ceny jsou umírněné a už několikrát jsem je u známých výrobců přistihl, že mají ceny nižší než ve vinařství. Číst dál
Týden v Čechách po dvou měsících v Toskánsku byl problematický. Přijel jsem domů a překvapilo mě, jak rychle zmizí některé automatismy. Procházel jsem dům, otvírám dveře a po paměti sáhnu za dveře rozsvítit světlo, ale vypínač tam není. Nevyrostl jsem, nezmenšil jsem se, ale zřejmě už po paměti automaticky sahám tam, kde je vypínač v Itálii. Není to poprvé, co jsem byl dva měsíce jinde, ale nikdy dřív se mi to nestalo. Číst dál
Léto v Čechách končilo neslavně. Nic se nedařilo. Šílel jsem z nepovedené instalace plynového kotle. Přesně dva měsíce po instalaci, po pěti naléhavých reklamacích a třech opravách kotel přestal téct. Dva dny poté jsem se na všechno vykašlal a uprchl zpátky do Toskánska.
Co bylo už mě nezajímá
přišel čas rázně změnit klima
Oko snad ještě slzy prolévá
však v srdci – jaká úleva…
(Angiolo Poliziano)
Udělal jsem si výlet do Ghemme a Gattinary, navštívil Franchina a Mazzoniho, a přivezl slíbená vína z Alto Piemonte. Možná bych za slunečného počasí měl lepší dojem z krajiny, ale se zataženou oblohou byl rozdíl mezi blahobytným Toskánskem a chudším Alto Piemonte nápadný. Úvodní samožerská fotka je z degustační místnosti či kanceláře vinařství Mazzoni. Fotku jsem vymyslel ještě v Toskánsku, když jsem plánoval cestu. Na Google Maps jsem zjistil, že Mazzoni má v kanceláři pověšený diplom Premium Gold z Prague Wine Trophy 2022. Bylo to za Ghemme 2017 a se zvětšením se dá rozluštit, že jsem víno přihlašoval já jako sklenicka.com. Bylo jasné, že tam musím zajet a tuhle fotku udělat :-) Číst dál
Anteprima je italská propagace nového ročníku vína. Je zaměřená na profesionáy v oboru, ale často přístupná i amatérům (za velmi rozumný poplatek). Bejvávalo, že se toskánská Anteprima valila celý únorový týden, postupně Chianti, San Gimignano, Montepulciano a Montalcino, ale aktuálně se Consorzio di Vernaccia osamostatnilo v květnu a nic není jak bejvávalo :-) Ale ze sledování čtenářů na soc-sítích vím, že současně s Montepulcianem běžela ve Veroně Anteprima di Valpolicella. Úvodní fotka snad udělá radost všem, kdo v Montepulcianu už byli, ostatním doporučuju neváhat a jet. Vlevo dole asi nejslavnější dominanta města, chrám San Biagio, vpravo nahoře staré Montepulciano. Číst dál
Cava Brut, Jaume Serra
Před několika lety jsem si při spatření téhle Cavy říkal, že to jednou musím vyzkoušet, ale vždycky mě odradila nízká cena. Tolikrát jsem slyšel vysvětlovat, že a proč nejde sekt klasickou metodou vyrobit za stovku, že jsem za 3,50 EURO raději nekoupil. Teď jsem se přemohl, protože se nám v Toskánsku na chvíli udělalo hezky a to znamená zvýšenou konzumaci koktejlů. Koupil jsem v diskontu dvě Prosecca po 5 EURO a jednu Cavu (3,50). Prosecco je, podle očekávání, výborné do koktejlu (Campari Spritz), ale laciná Cava se dá pít i sama. Dokonce má i slušnou kyselinu, což je u sektu docela důležíté – a s tím mívá Prosecco problém. Číst dál
V úterý jsem zajel do San Gimignana doplnit zásoby na zimu, úvodní fotka je aktuální. Mám pár krabic Vernaccie od Panizzi, Vino Nobile z Gracciana, Erbesovy ryzlinky a Carmignano. Kdybych psal málo, může za to návrat ke starým známým vínům, která jsem na blogu už popisoval. Objevovat nová vína mě stále baví, ale jistota je jistota. Číst dál
Přestože byla sobota a malý provoz, 1200 kilometrů jsem jel patnáct hodin. Přijel jsem půl hodiny po zavíračce sámošky a byl už línej dojít si pro pizzu do pizzerie. Když jsem před třinácti dny odjížděl, schoval jsem si do chladničky Vernaccii od Panizzi. V osm večer bylo v Mazzantě 21 stupňů, řvaly cikády a voněl mokrý mořský vzduch. Vzpomněl jsem si, že večer před odjezdem do Čech jsem jedl slané brambůrky a skutečně, v kredenci byl ještě zbytek. Ideální dojezd do Toskánska! Číst dál
Pár dní teď zase budu psát z Itálie. Půjčil jsem si dům v toskánských Macanticích, stejný jako minulou zimu a vůbec je tady všechno stejné. Turisti odjeli, pizzerie zavřely. Obec nahradila zlomený pahýl pod mým balkonem novým stromkem, majitelka domu nechala opravit pár věcí v domě. Majitel Central Baru, což je nanejvýš důležitá instituce v každé toskánské vesnici se mě zeptal, jestli jsem se vrátil, a když jsem přitakal, tak si se mnou plácnul. Číst dál
Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr. Číst dál
Minulý týden jsem na fejsbůkách viděl novou fotku hlavní sochy v Teatro del Silencio, Lajático (provincie Pisa). Byla to tenká červená paprička na podstavci uprostřed amfiteátru. Instalované plastiky se tam průběžně mění, takže jsem se natěšil, počkal na slunečné počasí a vyjel. V úterý odpoledne teploty vystoupaly až na 21 stupňů, ale v Lajatico stála stejná socha jako na podzim. A jako naschvál nemůžu najít na FB původní fotku s papričkou. Dám dolů aspoň jinou fotku z letního koncertu na stejné scéně. Do Lajatico se vyplatí zajet! Číst dál