Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.
Archiv pro štítek: cesty
Pár fotek z Toskánska VII – modré nebe všem!
Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou. Pokračování textu
Pár fotek z Toskánska VI: Val d’Orcia
Začnu zvolna, krajina kousek za Sienou. Už v červnu jsem tudy jel a moc se mi tam líbilo. Teď v říjnu, s rozoranými poli bez zeleně, to bylo ještě silnější. Připomínám, že fotky jsou rozklikávací. Pokračování textu
Pár fotek z Toskánska V: Parco Fluviale, Colle di Val d’Elsa
V prvním díle toskánského fotoseriálu jsem odbyl Colle di Val d’Elsa čtyřmi fotkami a to byla škoda. Je to moje poutní místo, úvodní fotka pro mě symbolizuje letní Toskánsko. Tentokrát stejný pohled z půlky října. Pokračování textu
Degustace v Palazzone
Minulý týden jsem po pěti letech zase zajel do Palazzone. Pravidelní čtenáři ví, že vinařství Palazzone je v Umbrii poblíž Orvieta a patří rodině Dubini (a měli jsme od nich už troje Komunitní bedýnky). Z předchozích setkání jsem znal enologa Giovanni Dubiniho, teď se k nám přidal i jeho syn Pietro. Na první fotce pohled na orvietské střechy od vinařství. Pokračování textu
Pár fotek z Toskánska IV: Saturnia Terme
Dnes to bude o Toskánsku, jak ho možná neznáte :-) Pokračování textu
Pár fotek z Toskánska III: Teatro del Silencio
V úvodu předchozího fotoreportu jsem zmiňoval, že vznikl díky malé zajížďce při cestě do toskánského Lajatico. Tak teď konečně Lajatico. Na první fotce historické náměstí s novým sloupem vpravo. Pokračování textu
Tenuta di Gracciano della Seta v říjnu
Pro samé cestování nestíhám psát, návštěvu Tenuty di Gracciano della Seta a degustaci jsem odbyl jen třemi fotkami. Beru to jako dluh. Přestože jsme nedegustovali žádné nově nalahvované víno, které bych ještě neznal, jeden objev jsem tam udělal. Pokračování textu
Pár fotek z Toskánska II
Jel jsem do Lajatica a cestou jsem se stavil v Peccioli. Taky mě zklamalo nebo naštvalo několik vín, mladé Vermentino z Bolgheri bylo oxidativně vyrobené (bez varování, to je zrada :-) a Chi Classico, které se mi moc líbilo v červnu, bylo v říjnu na vylití. Za dva dny v lahvi se zvetilo, ale původní nadšení se už nedostavilo. Tak jsem utekl ke starému obrázkovému formátu. Pokračování textu
Pár fotek z Toskánska
Aby to nebylo příliš stereotypní, přeruším řadu degustačních poznámek jedním příspěvkem založeným jen na obrázcích. Zelenou ještěrku používal Znovín na etiketách vín jako důkaz biodiversity vinic. Tahle mi lezla po zídce, jsou všude :-) Pokračování textu
Zatímco v ráji pršelo
Jen tak tak jsem to v pondělí stihnul do realitky pro klíče před šestou večer. Poslední tři hodiny, od La Spezia až do Mazzanty lilo jako z konve. Mám pronajaté horní patro rodinného domku 500 metrů od moře na etruském pobřeží a asi vám teď nějakou dobu polezu na nervy. Když jsem za chvíli přijel k domku autem, pozdravil jsem italsky sousedku, která vystupovala z auta naproti. Odpověděla mi dokonalou češtinou. Po třinácti hodinách za volantem mi hned nedošlo, že to poznala podle SPZ. Zajel jsem do místní vyhlášené pizzerie pro pizzu da asperto, při čekání mi mladý Švýcar vypravoval, že moře je teplé a prý celé léto ani jednou nepršelo. Blesky křižovaly oblohu a za chvilku jsme promokli. Pokračování textu
Bocksbeutel expres v obrazech
Na úvod čtyři roky stará fotka z první cesty do Franků. Starý traktor s typickými franckými lahvemi Bocksbeutel jsem letos při příjezdu do Escherndorfu nezahlédl, ale byly to skoro přesně čtyři roky a fotka mě aspoň inspirovala k titulku. Pokračování textu