Archiv pro štítek: cesty

Dárek z Bolgheri, Guidalberto 2019


Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.

Pokračování textu

Pár fotek z Toskánska VII – modré nebe všem!

Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou.   Pokračování textu

Degustace v Palazzone

Minulý týden jsem po pěti letech zase zajel do Palazzone. Pravidelní čtenáři ví, že vinařství Palazzone je v Umbrii poblíž Orvieta a patří rodině Dubini (a měli jsme od nich už troje Komunitní bedýnky). Z předchozích setkání jsem znal enologa Giovanni Dubiniho, teď se k nám přidal i jeho syn Pietro. Na první fotce pohled na orvietské střechy od vinařství.    Pokračování textu

Pár fotek z Toskánska II

Jel jsem do Lajatica a cestou jsem se stavil v Peccioli. Taky mě zklamalo nebo naštvalo několik vín, mladé Vermentino z Bolgheri bylo oxidativně vyrobené (bez varování, to je zrada :-) a Chi Classico, které se mi moc líbilo v červnu, bylo v říjnu na vylití. Za dva dny v lahvi se zvetilo, ale původní nadšení se už nedostavilo. Tak jsem utekl ke starému obrázkovému formátu.    Pokračování textu

Zatímco v ráji pršelo


Jen tak tak jsem to v pondělí stihnul do realitky pro klíče před šestou večer. Poslední tři hodiny, od La Spezia až do Mazzanty lilo jako z konve. Mám pronajaté horní patro rodinného domku 500 metrů od moře na etruském pobřeží a asi vám teď nějakou dobu polezu na nervy. Když jsem za chvíli přijel k domku autem, pozdravil jsem italsky sousedku, která vystupovala z auta naproti. Odpověděla mi dokonalou češtinou. Po třinácti hodinách za volantem mi hned nedošlo, že to poznala podle SPZ. Zajel jsem do místní vyhlášené pizzerie pro pizzu da asperto, při čekání mi mladý Švýcar vypravoval, že moře je teplé a prý celé léto ani jednou nepršelo. Blesky křižovaly oblohu a za chvilku jsme promokli.   Pokračování textu