Na úvodní fotce je bývalý větrný mlýn u toskánské Bibbony, včerejší počasí nepřálo povalování u moře :-) Nová francká bedýnka dlouho vypadala nejistě, přihlášky se scházely loudavě, ale dnešní spam opozdilcům zafungoval. Navečer už můžu decentně oslavovat, sylvány, milerky a ryzlinky Horsta Sauera zase budou. Na oslavu padla mladičká šardonka Eleny Walch, koupená odpoledne v sámošce. 

Chardonnay 2025 Alto Adige DOC, Elena Walch
Jsme na italském severu a Elena Walch je tady považovaná za špičkového výrobce (***), má 65 hektarů vinic a roční produkci přes půl milionu lahví. Vinařství založila v roce 1988 Elena, dnes podnik vedou její dcery. Předchozí dva ročníky její šardonky se mi hodně líbily a s blížícím se návratem domů si dopřávám vína, která pro mě budou doma cenově nedostupná.

Stylizovaná burgundská lahev a uzávěr z korkové drti. Ve skleničce je středně plná slámově žlutá barva, na nose málo až středně intenzivní ovoce, citrusy, a citrusové květy, svěžest i zralost. V chuti je víno zase hodně citrusové s výraznou kyselinou, zralé citrusy a tropické plody. Projev je proměnlivý s teplotou, s ohřátím se objeví i kořenité tóny, s nižší teplotou zůstává až syrupovitě ovocné. 13% alkoholu, dokonale sladěných. Podle degustace (i starých poznámek) je to vyrobené v nerezovém tanku s chlazením a prodlouženým kvašením, s dokonalou čistotou. Asi to bude lepší v září a později, ale dnes se to vyloženě hodilo :-)

I po čtyřech letech v Itálii je pro mě většina místních vín exotická. Všechen čas jsem strávil v Toskánsku a snad se jakž takž vyznám v místních vínech, snažil jsem se zorientovat v umbrijských vínech, ale tím to končí. Většina italského Jihu je pro mě exotika, totéž východní pobřeží. Absolvoval jsem několik úvodních školení o piemontských vínech, ale moje znalosti vín severní Itálie jsou přinejmenším nesystematické. Dnešní výběr vín je vyjímka a může za to stres z blížícího se odjezdu. Caciara zaujala pěknou grafikou etikety a odrůdou, chtěl jsem vyzkoušet Sangiovese odjinud než jen z Toskánska.

Caciara Sangiovese Superiore Rimini DOP 2022, Enio Ottaviani
Měl jsem štěstí, hned s první degustací se víno ukázalo jako dobré a navíc vinaře zná i moje stará vinařská ročenka. Enio Ottaviani má 12 hektarů vinic v San Clemente, Rimini, kousek od moře. Renomé si získal hlavně díky místní bílé odrůdě Regola, což je (zřejmě?) místní mutace Grechetta.

Caciara je čisté Sangiovese, kvašené v betonových tancích a školené částečně v betonu a částečně v sudech. Pozor, šroubovací uzávěr, v Itálii prakticky nevídaná věc! Štíhlejší burgundská lahev s reliéfem RIMINI, o etiketě jsem se už zmiňoval. Ve skleničce je úplně klasická rubínově červená s fialovým odstínem, po lahvi už druhá podobnost s burgundskými Pinoty :-) Na nose středně intenzivní typicky odrůdová vůně s výraznými aromaty piniového lesa a pryskyřice, za mě to nemá toskánskou hloubku, ale velmi příjemný projev. V chuti pěkný ovocný nástup se svěží kyselinou, mix lesních plodů a červeného ovoce, jasné Sangiovese, ale místo toskánské vznešenosti se projevuje spíš pinotovou elegancí a lehkostí. Taniny jsou výraznější, než mívá Pinot, ale struktura je hodně podobná. 13,5% alkoholu, dokonale harmonické a vyvážené, velmi slušná střední třída. Kdybych musel bodovat, tak 88 / 100 bodů, ale vsadil bych se, že pro všechny pinotové projevy a podobnosti by se v Čechách hodně líbilo.