Těšíte se na nový ročník franckých sylvánů, milerek a ryzlinků Horsta Sauera? Tady jsou, můžete objednávat! (Na úvodní fotce je Sandra Sauer, šéfka vinařství a dcera Horsta Sauera.) Číst dál
Italská moderna a šest skleniček Gambero Rosso
Rychlý výlet do San Gimignana zklamal, město bylo pod mrakem a ve vinotéce ještě neměli nový ročník 2025 od mých oblíbenců. Místo přehlídky nových Vernaccií mám jen spoustu fotek ohňostrojů ginestry podle silnice a dvě nová vína. Vernaccii od Colombaia, místního nejprestižnějšího výrobce, a Vermentino od Cantina Lunae. S malou nadsázkou by se to dalo nazvat „to nejlepší z Toskánska.“ Cantina Lunae sice sídlí v Ligurii, ale cípečkem vinic zasahuje do Toskánska. Číst dál
Toskánské Vermentino a kampánské Greco, tldr
Na úvod květ neznámého stromu v Cecině z druhého května. Po osmi dnech v Čechách jsem rozvezl Vernaccii od Panizzi a šťastně se vrátil do Toskánska. A začínám vínem z Kampánie. Z degustování vín Feudi di San Gregorio se pomalu stává malá obsese… myslel jsem si, že je sjíždím dva tři roky, ale na sklenicka.com jsem vygůgloval poznámky o základních vínech ročníku 2021 a potom jsem už nic nevynechal. Většinou to byly nadšené nebo aspoň pochvalné poznámky, ale jejich slabina spočívá v míře, v jaké jsem já jako člověk usídlený na padesáté rovnoběžce severní šířky schopný porozumět vínům zpod čtyřicáté rovnoběžky? Číst dál
Senzační Trebium 2024 od Antonelli
Předchozí ročník jsem měl tady před jedenácti měsíci. Luštím staré poznámky a vidím, že 2024 je lehčí než 2023. Před rokem jsem psal, že 23 je těžší než moje milované Spoletino od Perticaie, ale současné Trebium je naopak lehčí než byla poslední Spoletina, je úplně jiné. Jsem nadšený, leč popořadě. Číst dál
Dvě nové Vernaccie od Panizzi
Ve čtvrtek ráno jsem naložil v San Gimignanu víno a večer v deset ho už vykládal doma. (Na dolní fotce je SanGi v osm ráno.) Nejhorší zážitek z cesty byl nákup rakouské dálniční známky v obchodě s kavárnou hned za hranicí. Po sedmi měsících v Itálii, kde se na mě usmívaly i pokladní v samoobsluze, jsem zažil kulturní šok: dvě pětadvacetileté Rakušanky s komisními, kyselými obličeji, asi jako na Vojenské správě v sedmdesátkách. Začal jsem se těšit domů do Čech, kde je to běžná věc. (Kecám, nezačal, a jakmile rozvezu současné objednávky vín od Panizzi, tak se ještě na pár týdnů vrátím do usměvavé Itálie.) Číst dál
Kampánské okénko
Od února kontroluju v toskánských sámoškách, kdy už začnou prodávat nový ročník mých kampánských oblíbenců. Šťastný nález se podařil až teď ve středu, těsně před odjezdem domů se zásilkou Vernaccie od Panizzi. Myslel jsem to dobře, že půjdu před cestou brzo spát a nebudu požívat víno, ale dopadlo to jako vždycky… zvědavost zvítězila. (Na úvodní fotce dubnové panoráma Volterry, to se neomrzí.) Číst dál
Montefalco Sagrantino 2019, Antonelli
Na Sagrantino nepřijde řeč příliš často, tak jednou za pět roků. A když už přijde, vždycky si vzpomenu na citát z oblíbené detektivky: „Kdybych měl sníst hřebíky, nesnažil bych se je rozkousat. Spolykal bych je celé.“ Už si ani nepamatuju, kdo to napsal (asi Rex Stout), ale přesně to vystihuje odrůdu Sagrantino. To je modrá odrůda, bohatá na kyseliny i taniny, a na sluncem rozpálené půdě Umbrie dozrává do vysoké cukernatosti. Patnáct procent alkoholu je spíš minimální výsledek. Číst dál
Dvakrát San Gimignano: Santini a Panizzi
Vernaccia di San Gimignano DOCG 2025, Tenuta Le Calcinae
Dobře jsem si pamatoval, že jsem před rokem psal o ročníku 2024 s výhradami. Mám pro Santiniho slabost, ale před rokem jsem napsal závěr „koupit ale nečekat typickou Vernaccii,“ takže jsem byl zvědavý, jaká bude jeho Vernaccia letos. V zásadě je to podobné jako loni, ale popořadě… Číst dál
Castello Ginori 2019
Těžká nostalgie, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska dovážel, a vydrželo to dost dlouho. Mohl za to vynikající poměr kvality a ceny, hlavně v roce 2010 a dál byly ceny ještě hodně nízké. Časem se moje pozornost přesunula jinam, ale ze současného toskánského zimoviště to mám do Querceta blízko a každoročně tam několikrát zajedu, teď v neděli jen tak pro lahev vína. Číst dál
Nebbiolo z Valtelliny a česká posedlost Pinotem Noir
K včerejšímu úvodu dodávám, že návštěva zubaře proběhla skvěle. Tutto bene! Zub je spravený, zubař i sestra měli výbornou angličtinu a bonus nakonec, místo 140 E jsem platil jen 120. Míň než v Čechách, kde si platím zdravotní pojištění. Dá-li Pán Bůh, příští zubař zase v Itálii. Číst dál
Vynikající Barbera ze sámošky, třetí pokus
Minulou středu doma v ČR se mi rozlomila plomba v zubu a kus jsem vyplivl. Ráno volám svému zubaři. Nejbližší termín mám na červen, říká mi recepční. A to mám jít na pohotovost, aby mi to spravili, aby se mi nezlomil zub a nepřišel jsem o něj? Recepční: na pohotovost vás nevezmou, když nemáte bolesti, a já mám volný termín až v červnu. OK, mám v Itálii do konce května půjčený byt, tak jsem o Velikonocích bezohledně odjel do Itálie. Týden po pokusu objednat se v ČR jsem zašel k italskému zubaři. S papírkem, plomba = otturazione atd… Objednal mě na úterý čtrnáctého dubna. Bude to stát 140 EURO. Když mi před čtyřmi lety dělal plombu zubař v ČR, stálo to 3500 Kč (ano, jsem v ČR pojištěný, v Itálii ne). Itálie má spolu se Španělskem nejdelší dobu dožití v EU, ale netvrdím, že (ne)dostupná zdravotní péče je důvodem, aby se důchodci stěhovali do Itálie. Tím jsou vyšší teploty, mírné zimy, zásadně vyšší sluneční svit čili azzurro, kvalitní potraviny a především nevídaně vstřícní, zdvořilí a usměvaví domorodci.
SKB 136, Panizzi a Vernaccia di San Gimignano
Po roce je tady zase tradiční výprava za toskánskou královnou bílých vín Vernaccií di San Gimignano. Panizzi jsou zcela jistě jedním ze tří nejlepších vinařství v San Gimignanu a každý rok zjišťuju, že jsem měl velké štěstí, když jsem se v roce 2021 rozhodl jejich vína dovážet. Nový ročník jsem už ochutnával v březnu na superdegustaci Terre di Toscana a za mě byla jejich Vernaccia 2025 dokonalou syntézou tradičního projevu odrůdy a moderní kvality, především vynikající čistoty. Číst dál