Už jsem se tady párkrát zmiňoval, že moje sympatie k barikovým sudům s věkem mizí a že dávám přednost lehčím vínům. Stobodovka OIV neboduje parametr „pitelnost,“ a tak se při bodovém hodnocení víc prosazují strukturovaná barikovaná vína (a občas na to můžeme bezmocně žbrblat). Ale možná to žbrblání není úplně bezmocné, protože časy se mění a s trochou dobré vůle se dají najít první vlaštovky změny (nebo bílé holubice naděje, kdybych chtěl bejt patetickej :-) Pokračování textu
Petr Nejedlík
Dneska už nic, degustační poznámky naplánované na zítřek dám později. Andrea Nejedlíková před chvílí na Facebooku oznámila, že v den svých pětapadesátých narozenin odešel vinař Petr Nejedlík. Nemá cenu k tomu něco psát, názory na jeho vína se (nutně) lišily, ale jeho stopa v domácím vinařství je obrovská a věřím, že dojde mnohem většího ocenění s delším časovým odstupem. Smutno.
Vino Nobile 2020 z Gracciana
Úvodem dvě dobré zprávy: Vino Nobile 2020 je už teď dobře pitelné (to neznamená, že se nebude zlepšovat, ale když jsem otevřel lahev tři hodiny po vyložení palety, neshledal jsem žádné překážky) a je výrazně lepší, než Rosso 2022. Sice jsem psal, že Rosso z Gracciana je docela dospělé víno a tak, ale v přímém srovnání je rozdíl jasný: za mě je Vino Nobile velké víno. Před rokem jsem musel nakoupit větší než obvyklou zásobu vín z Gracciana na sklad a rozhodl se pro Vino Nobile. Díky tomu se z něho stalo moje domácí víno neboli vino de la casa. Bylo vždy poruce a nebál jsem se ho otvírat, a na kvalitu (i kvantitu!) se snadno zvyká. Ročník 2019 byl zpočátku trochu moc kořenitý, drsný a živý a až teď na jaře začal být přístupnější (možná v tom hrálo roli to, že jsem si na něj zvykl). Ročník 2020 lahvovali v prosinci 22 a na konci května se jeví elegantnější a přístupnější, než devatenáctka před rokem. Může to znamenat kratší vývoj dvacítky, ale devatenáctka je už vyprodaná a tak mě její dlouhověkost nemusí zajímat. Pokračování textu
Malá revoluce v růžové
Na etiketě Rosato 2014 je ještě 13,5% alkoholu, v poznámkách mám Rosato 2018 s 12,5% alkoholu. Ve skutečnosti nejsou toskánská rosé se 14% alkoholu žádnou vyjímkou a rovnou dodám, že mě nebaví. Do aktuální toskánské bedýnky jsem rosé zařadil jen kvůli pestrosti a zbyla na mě jediná lahev. Byla to chyba, ale kdo mohl tušit, že Giuseppe Rigoli udělá lehké rosé s 11,5% alkoholu? Pokračování textu
Sangiovese z Gracciana přijelo
Čtvrteční dlouhé čekání na náklaďák se zásilkou vín mi vynahradily první zprávy, přišel jsem o stresy spojené se sledováním hokeje. První prohlídka odhalila nevídanou věc, letošné rosé ze Sangiovese čili Rosato di Toscana má pouhých 11,5% alkoholu. Jsem zvědavý, ale první den otvírám základní Rosso di Montepulciano. Obvykle do něj jdou hrozny z mladých vinic, které se ještě nekvalifikují na Vino Nobile. V roce 2015 pro mě bylo Rosso rozhodující při úvahách o dovozu, po degustaci asi desítky vinařství jsem usoudil, že Rosso z Gracciana je nejlepší nebo alespoň nejlíp pitelné a nejvíc se blíží úrovni Vino Nobile. Přesto jsou kvalitativní (i cenové) úrovně poměrně jasně dané a kdo z účastníků aktuální toskánské bedýnky si otevře současně trojici Rosso – Vino Nobile – Riserva, ten dostane jasný příklad toho, co jsem tady nedávno psal o tom, že v celé Evropě už vinaři jasně definují kvalitu ve třech krocích. Pokračování textu
Vernaccia di San Gimignano Riserva 2017, Panizzi
Původně jsem si myslel, že to je jen záminka k slzavému prohlížení fotek sluncem ozářených věží San Gimignana, ale po dvou deci jsem si vzpomněl, že příznaky se hromadily. Jen je poznat! Už včera jsem při náhodném setkání s českým básníkem zaváděl řeč na Vino Nobile di Montepulciano, dnes jsem v Bille meditoval nad lahví Campari… Billa ji konečně zlevnila ze 480 na 369 Kč, ale po krátkém duchovním cvičení mi nebesa zjevila, že to ještě není dost a že Venetian Spritz můžu udělat i s jiným hořkým likérem. A seslala mi znamení v podobě neznámého bylinného likéru za 260 kaček jen o dvacet centimetrů vedle ve stejném regálu. Zatím jsem znamení oslyšel, ale až udeří horka, budou se hodit! Pokračování textu
Pár fotek z úterní německé degustace
Jen pro přesnost, německá degustace znamená každoroční degustaci Riesling, Pinot & Co. v reprezentačních prostorách německé ambasády, fotky jsou jen z mobilu. Pojal jsem to letos napůl „odborně“ a napůl společensky, což jsou dvě roviny, které nelze úplně oddělit. Počínaje výbuchem smíchu, když jsem našel právě přišlého Honzu Čeřovského zaseklého u bublin (Sekthaus Solter, Rheingau, a některé bubliny dost dobré), přes nečekané seznámení s dámou, se kterou se známe jen z Facebooku… až po večerní setkání s básníkem Jiřím Dědečkem, prezidentem českého Pen-klubu, kterému jsem v šest večet na Malostranském náměstí vypravoval o setkání s Margheritou Pallecchi, exportní manažerkou toskánského vinařství Poliziano a o tom, jak vzniklo jméno Poliziano (o Dědečkově překladu Polizianových Poklon a pošklebků jsem tady psal před dvanácti lety, ale potkali jsme se až včera večer na Malostranském). Pokračování textu
Zpátky ke kořenům, taste PETky
Loni v září jsem tady psal, že se v toskánských vinotékách běžně prodává sudovka (vino sfuso, kdybyste chtěli nakupovat) v cenách od 2,50 do 4 EURO. Koupil jsem několik vzorků a nebylo to nic pozoruhodného. V pátek jsem zajel do prodejny Školního statku Mělník, vyhlášeného producenta ryzlinků, milerek, vavřinečků a dalších typických mělnických odrůd. Chtěl jsem pár vín nového ročníku, koupil jsem milerku 22 a sylván 20 a řekl si o degustaci sudového ryzlinku. Byla to aromatická bomba, moc se mi líbil a odnesl jsem si petku, 1,5 litru za 126 kaček (6 Kč je za obal). Kam se hrabou toskánské sudovky! Mimochodem ve čtvrtek večer jsme byli s kamarádem v Praze na pivu. Půl litru desítky za 50 Kč, narvaná hospoda a všichni se vesele překřikovali. Kde je ta krize, o které všichni mluví? Pokračování textu
O té naší spotřební dani
Dlouho jsem se internetovým diskuzím o spotřební dani (SPD) z tichých vín vyhýbal. Ve středu jsem po několikadenní abstinenci otevřel lahev vína a několikrát okomentoval na Facebooku. Důsledkem byla parádní deprese a zklamání. Přesto, když už patnáct let píšu o víně, neměl bych to na blogu jen tak přejít. Předem varuju, že nechci vyvolat žádnou plamennou diskuzi. Vycházím z konzervativního přesvědčení, že stát má do života občanů zasahovat minimálně, a to především pokud jde o daně. Pro každého lidovce nebo konzervativce (kromě ODS se ke konzervatismu teď nově hlásí i Babiš!) by mělo být snazší provést seppuku než zavést novou daň. Začnu odlehčeně, písničkou, kterou Bob Dylan věnoval malovýrobcům whiskey v Kentucky. Povšimněte si úvodu, ve kterém levicová aktivistka Joan Baez vykládá zkratku IRS jako Infernal Revenue Servis a zejména verše „we ain’t pay no income tax since 1792.“
SKB 115 Vino Nobile di Gracciano
Před rokem jsem vyhlašoval bedýnku z Gracciana / Montepulciana 28. února, čtyři dny po ruském vpádu na Ukrajinu. Pokud jde o obchody, dopadlo to špatně, protože se přihlásila necelá třetina obvyklých účastníků. Ruská válka proti Západu rozkolísala trhy i měnové kurzy a znejistila kdekoho. Pokud jde o víno, dopadlo to skvěle. Risknul jsem to a víno přivezl s minimálními objednávkami a s tím, že přinejhorším všechno vypiju sám. To se úplně nesplnilo, během roku se o Vino Nobile přihlásila spousta dalších zájemců. Na druhou stranu jsem „navíc“ objednal většinou střední třídu čili Vino Nobile di Montepulciano 2019 a moje životní úroveň výrazně stoupla. Kdykoliv jsem dostal chuť na červené a nebyl si jistý, co vybrat, vzal jsem Vino Nobile. Pokračování textu
2022 Riesling z Mosely poprvé
Je jedna věc, která mi dokáže zahnat chmury z toho, že mi dochází zásoby toskánského Sangiovese, a to jsou první moselské ryzlinky nového ročníku. Ostatně po březnové pražské degustaci se Stefanem Erbesem jsem mu z přebývajících vín nezabavil Erdenského Preláta 1994 nebo jiné velké víno, ale nejlevnější jakostku 2022. Bylo to první nalahvované víno nového ročníku a já jsem byl zvědavý, jaký ten nový ročník bude. Pokračování textu
Terrelunghe Soave 2022 DOC, Vicentini Agostino
Vinařství ve čtvrté generaci, založené Franceskem Agostinim v roce 1929. Ten koupil pozemky v Colognola ai Colli a pěstoval kromě hroznů i třešně, olivy a meruňky. V šedesátých letech rodina opustila ostatní zemědělskou výrobu a soustředila se jen na víno. Mají asi 20 hektarů vinic a pěstují pouze tradiční místní odrůdy: Garganegu a Trebbiano (na Soave) a Corvinu, Rondinellu a Corvinone (Valpolicella). Sídlí východně od Verony, v apelacích Soave a Valpolicella. Jejich vinice mají velkou půdní rozmanitost, od vápencových až po vulkanické. Pokračování textu