Na březnové degustaci Terre di Toscana jsem ochutnal tři vína vinařství Petra (Suvereto, LI) a byla dobrá. Teď jsem koupil jejich základní směs HEBO v supermarketu za necelých 10 EURO a zase dobrý. Při nejbližší příležitosti koupím další vzorky, ale bojím se, že se moje úvahy budou zase točit kolem jedné myšlenky: je to všechno jen marketing nebo je to doopravdy? Číst dál
Úvodní fotka je autentická a názorná, ale bez nápovědy asi neuhodnete, o čem to dnes bude. V místní vinotéce jsem do přinesené lahve koupil sudovku čili vino sfuso, červené z místního (Bolgheri) vinařství Casa di Terra. O výrobci jsem tady už párkrát psal. Je to poměrně nový podnik, 45 hektarů vinic a moderní výrobní budova. Rok založení jsem na webu nenašel, ale zmínky o stáří výsadeb začínají rokem 2002, barák je myslím novější. Na vinicích mají Cabernety Sauvignon a Franc, Merlot, Syrah, Malbec a Petit Verdot, plus Vermentino. Ceny jsou od 18 do 105 EURO, Vermentino od 13. V zásadě to vidím jako moderní podnik, postavený s velkou finanční investicí, a s programem postaveným na vysoké reputaci oblasti Bolgheri. Číst dál
Koutek nářků a stížností. Cestou do Itálie jsem zastavil na německé benzince. Jedno EURO za toalety jsem zaplatil, ale 3,60 za základní espresso jsem nedal a jel dál. Na první pumpě za Brennerem byly toalety zadara a kafe za 1,60. Kdyby Italové začali ještě dělat ryzlinky a sylvány na německé úrovni (to je jako na Mosele nebo ve Frankách), tak bych Německo… ále nic. Číst dál
CappellaSantAndrea je díky majitelům nejsympatičtější místní vinařství, zároveň nejlíp ukryté v kopcích u SanGi. Před deseti lety jsem na dotaz doporučil návštěvu jednomu českému vinaři, po návratu s mírnou výčitkou řekl, že to bylo těžké najít. V následujících letech jsem je hledal dvakrát nebo třikrát, bez úspěchu. S Flavií a Franceskem jsem se potkal už nejmíň třikrát v Itálii a jednou v Praze, ale vinařství jsem v San Gimignanu nikdy nenašel. Jen pro upřesnění, dovážel jsem během času čtyři jiná místní vinařství, okolí San Gimignana mám procestované víc než je běžný český průměr. Naštěstí jejich vína nabízí moje oblíbená sanžimiňánská vinotéka, takže můžu otevřít Rialto 2022 a vzpomínat. Úvodní fotka je z prvního setkání v červnu 2012, druhá je z minulého týdne… Číst dál
Vermentino Bolgheri DOC 2024, Tenuta Guado Al Tasso
Stejné víno, nový ročník, už asi po patnácté. Prostě jedno z nejčastěji zmiňovaných vín na blogu, symbol toskánských dovolených. Vinařství patří rodině Antinori a leží „přes silnici,“ hned vedle Tenuty San Guido, která spustila slávu Bolgheri jako regionu a Pietro Antinori se na tom tehdy velkou měrou podílel. Často jsem o tomhle Vermentinu psal, zároveň se do mých poznámek promítaly vlastní předsudky a každoroční posuny v chápání či porozumění vína. Číst dál
Pomalu se mi plní krabice novými bílými víny ročníku 2024, bohužel stávkuje počasí. Páteční teploty sice vystoupaly na pěkných sedmnáct stupňů, ale s úplně zataženou oblohou, a to se k čerstvě nalahvovaným Vernacciím a Vermentinům vůbec nehodí. Začínám tedy základní Vernaccií z Il Palagione, na kterou bylo posledních pět let absolutní spolehnutí. Číst dál
Správně bych měl mít titulní fotku s věžemi San Gimignana, ale včera bylo zataženo, fotka tmavá, a starou se mi nechtělo dávat. Na fotce je přehlídka úlovků z výletu do SanGi jako příslib dalších textů. Skoupil jsem všechny ukázky nového ročníku 2024 a těším se! Číst dál
O San Gimignanu a místní bílé odrůdě Vernaccia jsem toho už napsal tolik, že se ostýchám všechno znova opakovat. V neděli na degustaci ve Viareggiu mi k tomu vinař z Montepulciana dodal zábavný postřeh, že se v Itálii tradičně dělají nejlepší bílá vína na via Francigena. To je cesta, kterou putovali účastníci středověkých křižáckých výprav z Anglie a Francie do italských přístavů, víny se měli osvěžovat na cestě. Zní to spíš zábavně, ale připomínám, že i San Gimignano leží na via Francigena, dokonce prý Torre Larniano, které dnes vlastní Panizzi, byla mýtná brána na Francigeně. Číst dál
Dnes to bude výrazně samožerský příspěvek, pro odlehčení dávám i úvodní fotku s italským symbolem Sophií Loren. Degustace Terre di Toscana pořádá společnost L’Acquabuona, letos byl už sedmnáctý ročník. Asi deset let mi chodí pozvánky, ale až letos všechno klaplo a mohl jsem se zúčastnit. 133 toskánských vinařství, samá první liga, dva dny v přímořském hotelovém resortu ve Viareggiu (konkrétně v Lido di Camaiore). Číst dál
Pořád tady píšu, že v Itálii přežívám z českého důchodu, takže bych měl vysvětlit, jak důchodce přijde k třicetieurovému Brunellu :-) Pořídil jsem si zákaznické karty dvou hlavních supermarketových řetězců a moje sympatie okamžitě přešly od COOPu ke CONADu. COOP jsem miloval jako turista za občasných krátkých italských výletů, ale CONAD mi pravidelně s účtenkou vytiskne i slevový kupón nebo kupóny na další nákupy. Naposledy 6E slevu na nákup za 30 a víc EUR. Nosil jsem to v portmonce jako talisman a na konci týdne jsem si uvědomil, že žádný velký nákup už neudělám. Tak jsem zajel jen tak pro Brunello za 30 se slevou. Nejvtipnější na italských slevách je načasování. Mně jako lajkovi to připadá víc jako sociální služba než jako výprodej: před Vánoci jsou slevy na ryby a na sladkosti, teď na jaře na jahody, pomeranče a Prosecco :-) Itálie funguje úplně jinak než Čechy, stále se učím! (Dvě úvodní fotky jsou z Livorna, Terazza Mascagni.) Číst dál
Na otázky typu Co říkáš Pomeranči na pennsylvánské třídě nebo Viděls teď Blběnu na TikToku? mám spoustu hlubokomyslných odpovědí a jsem na to patřičně pyšný. Nemůžu o tom nepřemýšlet, ale jsem rád, že se mě už na to nikdo neptá. V Toskánsku jsem se od toho odstřihl. Azurové nebe, procházka u moře, pár pinií, cypřišů a palem ve mně dokáže navodit pocit štěstí a všechny debaty a hádky s dezoláty mě z něj vytrhují. Psal jsem to už před pěti šesti lety a vidím to dnes kolem sebe. Italové jsou taky nespokojení a nadávají na domácí politiky, ale než se naučím italsky tak, abych to prožíval jako domorodec, jsem v bezpečí. Perte se a žerte se, ale mě vynechte. Číst dál
Výlet do Čech se vydařil, protože jsem 1) přivezl vína z Alto Piemonte, 2) jsem je prodal, rozvezl a rozeslal a 3) jsem se zase vrátil do Toskánska. Česká Pošta mě zaskočila tím, že dřívější postupy posílání balíků přestaly platit, balíky se vyčlenily do Balíkovny, která čeká na osamostatnění a prodej soukromému investorovi. Nakonec jsem rozeslal asi osmnáct balíků, polovina došla hned druhý den, druhá polovina za dva dny, nic se nerozbilo. Klepu to na dřevo, Skleničkovy bedýnky můžou pokračovat s Balíkovnou.
