Předchozí ročník jsem měl tady před jedenácti měsíci. Luštím staré poznámky a vidím, že 2024 je lehčí než 2023. Před rokem jsem psal, že 23 je těžší než moje milované Spoletino od Perticaie, ale současné Trebium je naopak lehčí než byla poslední Spoletina, je úplně jiné. Jsem nadšený, leč popořadě. Číst dál
Ve čtvrtek ráno jsem naložil v San Gimignanu víno a večer v deset ho už vykládal doma. (Na dolní fotce je SanGi v osm ráno.) Nejhorší zážitek z cesty byl nákup rakouské dálniční známky v obchodě s kavárnou hned za hranicí. Po sedmi měsících v Itálii, kde se na mě usmívaly i pokladní v samoobsluze, jsem zažil kulturní šok: dvě pětadvacetileté Rakušanky s komisními, kyselými obličeji, asi jako na Vojenské správě v sedmdesátkách. Začal jsem se těšit domů do Čech, kde je to běžná věc. (Kecám, nezačal, a jakmile rozvezu současné objednávky vín od Panizzi, tak se ještě na pár týdnů vrátím do usměvavé Itálie.) Číst dál
Od února kontroluju v toskánských sámoškách, kdy už začnou prodávat nový ročník mých kampánských oblíbenců. Šťastný nález se podařil až teď ve středu, těsně před odjezdem domů se zásilkou Vernaccie od Panizzi. Myslel jsem to dobře, že půjdu před cestou brzo spát a nebudu požívat víno, ale dopadlo to jako vždycky… zvědavost zvítězila. (Na úvodní fotce dubnové panoráma Volterry, to se neomrzí.) Číst dál
Na Sagrantino nepřijde řeč příliš často, tak jednou za pět roků. A když už přijde, vždycky si vzpomenu na citát z oblíbené detektivky: „Kdybych měl sníst hřebíky, nesnažil bych se je rozkousat. Spolykal bych je celé.“ Už si ani nepamatuju, kdo to napsal (asi Rex Stout), ale přesně to vystihuje odrůdu Sagrantino. To je modrá odrůda, bohatá na kyseliny i taniny, a na sluncem rozpálené půdě Umbrie dozrává do vysoké cukernatosti. Patnáct procent alkoholu je spíš minimální výsledek. Číst dál
Vernaccia di San Gimignano DOCG 2025, Tenuta Le Calcinae
Dobře jsem si pamatoval, že jsem před rokem psal o ročníku 2024 s výhradami. Mám pro Santiniho slabost, ale před rokem jsem napsal závěr „koupit ale nečekat typickou Vernaccii,“ takže jsem byl zvědavý, jaká bude jeho Vernaccia letos. V zásadě je to podobné jako loni, ale popořadě… Číst dál
Těžká nostalgie, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska dovážel, a vydrželo to dost dlouho. Mohl za to vynikající poměr kvality a ceny, hlavně v roce 2010 a dál byly ceny ještě hodně nízké. Časem se moje pozornost přesunula jinam, ale ze současného toskánského zimoviště to mám do Querceta blízko a každoročně tam několikrát zajedu, teď v neděli jen tak pro lahev vína. Číst dál
K včerejšímu úvodu dodávám, že návštěva zubaře proběhla skvěle. Tutto bene! Zub je spravený, zubař i sestra měli výbornou angličtinu a bonus nakonec, místo 140 E jsem platil jen 120. Míň než v Čechách, kde si platím zdravotní pojištění. Dá-li Pán Bůh, příští zubař zase v Itálii. Číst dál
Po roce je tady zase tradiční výprava za toskánskou královnou bílých vín Vernaccií di San Gimignano. Panizzi jsou zcela jistě jedním ze tří nejlepších vinařství v San Gimignanu a každý rok zjišťuju, že jsem měl velké štěstí, když jsem se v roce 2021 rozhodl jejich vína dovážet. Nový ročník jsem už ochutnával v březnu na superdegustaci Terre di Toscana a za mě byla jejich Vernaccia 2025 dokonalou syntézou tradičního projevu odrůdy a moderní kvality, především vynikající čistoty. Číst dál
Tenuta Campo al Mare patří mezi šest toskánských vinařství Ambrogia a Giovanniho Folonari. Má třicet hektarů vinic, rozdělených do šesti parcel. Vermentino pěstují na pískové parcele u moře, nazvané Fornacelle. Kvašení v nerezovém tanku s chlazením, vinařství sympaticky doporučuje vypít do tří let. Hned po velikonočním příjezdu do Toskánska jsem v sámošce objevil lahev nového ročníku 2025 a podlehl zvědavosti. (Na titulním obrázku není vinařství, ale aktuální výhled z balkonu, když příspěvek píšu.) Číst dál
Přivezl jsem do Čech nové montepulčánské bedýnky, rozeslal a rozvezl je těm, kdo si je objednali, přežil provizorní opravu střechy i bourání komína, ze kterého tekl kondenzát po letní instalaci nového plynového kotle bratru za sto tisíc (a po třech reklamacích), vyměnil na autě čtyři kola a vrátil se do Toskánska. To vám byla úleva! Ve Florencii na sjezdu z dálnice bylo v sobotu večer 26 stupňů, podobné teploty panují v přímořské Mazzantě i v neděli a pondělí. Dvakrát jsem se koupal v moři, a nebyl jsem sám. Nechci nasazovat na českou domovinu, ale po nervy drásajících zkušenostech s plynaři a klempíři jsem se v Toskánsku uklidnil a rychle přecházím na dvanáctihodinovou spánkovou normu. Číst dál
Po roce jsem zase na dva dny vyměnil klidný venkov za honosné město. Viareggio je výstavné a bohaté letovisko jen asi šedesát kilometrů na sever od mého zimoviště, ale rozdíl je obrovský. Okázalé paláce Viareggia proti bytovkám u pinety :-) navíc mám pocit, že se s návratem do Mazzanty ochladilo. Číst dál