Po roce je tady zase tradiční výprava za toskánskou královnou bílých vín Vernaccií di San Gimignano. Panizzi jsou zcela jistě jedním ze tří nejlepších vinařství v San Gimignanu a každý rok zjišťuju, že jsem měl velké štěstí, když jsem se v roce 2021 rozhodl jejich vína dovážet. Nový ročník jsem už ochutnával v březnu na superdegustaci Terre di Toscana a za mě byla jejich Vernaccia 2025 dokonalou syntézou tradičního projevu odrůdy a moderní kvality, především vynikající čistoty. Číst dál
Tenuta Campo al Mare patří mezi šest toskánských vinařství Ambrogia a Giovanniho Folonari. Má třicet hektarů vinic, rozdělených do šesti parcel. Vermentino pěstují na pískové parcele u moře, nazvané Fornacelle. Kvašení v nerezovém tanku s chlazením, vinařství sympaticky doporučuje vypít do tří let. Hned po velikonočním příjezdu do Toskánska jsem v sámošce objevil lahev nového ročníku 2025 a podlehl zvědavosti. (Na titulním obrázku není vinařství, ale aktuální výhled z balkonu, když příspěvek píšu.) Číst dál
Přivezl jsem do Čech nové montepulčánské bedýnky, rozeslal a rozvezl je těm, kdo si je objednali, přežil provizorní opravu střechy i bourání komína, ze kterého tekl kondenzát po letní instalaci nového plynového kotle bratru za sto tisíc (a po třech reklamacích), vyměnil na autě čtyři kola a vrátil se do Toskánska. To vám byla úleva! Ve Florencii na sjezdu z dálnice bylo v sobotu večer 26 stupňů, podobné teploty panují v přímořské Mazzantě i v neděli a pondělí. Dvakrát jsem se koupal v moři, a nebyl jsem sám. Nechci nasazovat na českou domovinu, ale po nervy drásajících zkušenostech s plynaři a klempíři jsem se v Toskánsku uklidnil a rychle přecházím na dvanáctihodinovou spánkovou normu. Číst dál
Po roce jsem zase na dva dny vyměnil klidný venkov za honosné město. Viareggio je výstavné a bohaté letovisko jen asi šedesát kilometrů na sever od mého zimoviště, ale rozdíl je obrovský. Okázalé paláce Viareggia proti bytovkám u pinety :-) navíc mám pocit, že se s návratem do Mazzanty ochladilo. Číst dál
Na úvodní fotce je toskánské městečko u cesty, když jsem se v únoru vracel z Grosseta. Jméno si nepamatuju, Sorano, Sovano nebo tak nějak… to je důvod, proč cesty v Toskánsku zaberou tolik času. Nemůžou za to ochutnávky vín, salámů, sýru atd., ale neustálé zastávky: ještě tohle si musím vyfotit! Číst dál
Drobky pod stůl hází nám osud,
ostatní vše je nicota.
Alkohol ještě je! Holky jsou posud!
Jsou ještě radosti života!
(Na úvod březnová fotka z cyklu Plážování. Znalci poznali citát jednoho z nejinspirativnějších moderních českých básníků, ostatní mohou gůglovat.) Číst dál
13. ledna jsem tady měl poznámky o Chianti z Castello di Meleto a už je tady další vzorek. V lednu to pro mě bylo úplně neznámé víno, ale když jsem v sámošce v Colle Val d’Elsa viděl jméno Meleto znova, secvaklo mi. Poznámky o vinařství byly už v lednovém textu, tak pojďme rovnou na degustaci. Borgaio v názvu naznačuje, že půjde o vyšší kvalitativní řadu, ale první dojem z degustace je jen větší líbivost. Číst dál
Rosato di Toscana IGT 2025, Tenuta di Gracciano della Seta
V únoru na Anteprimě v Montepulcianu jsem byl nadšený a psal si poznámky o plnějším ovocném projevu, doma to vezmu strukturovaně. Světloučká růžová barva, na nose středně intenzivní ovocná vůně, hlavně lesní plody a třešně, dokonalá čistota. V chuti tenké, odlehčené výraznou kyselinou, úplně suché, zase lesní plody a plané třešně, svěžest a čistota. Už se mi to nezdá plnější, naopak málo tělnaté a lehké včetně 11,5% alkoholu. Sangiovese s přídavkem Merlotu, krásně pitelné a zábavné víno. To chci! Číst dál
Po pěti měsících příprav a dvou degustacích je to tady. Nová Skleničkovská bedýnka bude z Tenuty di Gracciano della Seta. Vína jsem ochutnával na únorové Anteprimě a znova týden poté doma, přivezl jsem si dvě krabice vzorků. První dojmy jsou vynikající. Vína (VN 2023 a Riserva 2021) jsou sice čerstvě nalahvovaná, ale některé věci jsou jasné. Po dvou teplejších ročnících s plnějšími víny přichází klasický ročník 2023 s rozumně nízkým alkoholem (13,5%) a klasickým projevem včetně nepřezrálého ovoce a tradiční práce se sudy. Vino Nobile 2023 není až tak tenké, jak byly ročníky 2016, 17 a 19, ale je o poznání lehčí než ročník 2022. Soukromě mám radost, lehkost, pitelnost a harmonie jsou mi milejší než robustnost a vyšší alkohol. Číst dál
Začnu toskánským Vermentinem a na úvod zimní fotka Colle Val d’Elsa. Byla neděle odpoledne a nechtěl jsem otvírat víno, protože jsem v pondělí vstával ve čtyři a jel na degustaci do Montepulciana, ale byl zrovna Mezinárodní den pití vína… venku bylo dvacet stupňů a azzurro, tak jsem rychle vychladil víno, přivezené v poledne z nákupu. Číst dál
Dvakrát Umbrie, dva nákupy v toskánské Torritě di Siena cestou z Montepulciana. Už jsem psal, že v Torritě je sámoška se zajímavým výběrem umbrijských vín. Je to blízko hranice s Umbrií, dlouhá léta tam kupuju Spoleto od Perticaii a posledně jsem zkusil i totéž od Antonelli. Byla to jen zvědavost, až doma jsem zjistil, že Antonelli má v Cernilliho ročence ** (maximum jsou tři) a že má úplně senzační Trebbiano Spoletino. Letos jsem zkusil aspoň červené Montefalco. Číst dál
Na výstavu Picassových plakátů v toskánském maloměstě (Cecina) jsem šel hlavně kvůli jeho Holubici Míru. Učili jsme se o ní jako děti ve škole, tak jsem musel… holubic tam bylo několik a navíc několik překvapení. Četl jsem a zapomněl, že Picasso miloval býčí zápasy. Několik plakátů na výstavě mi to připomnělo. Líbily se mi barevné kubistické plakáty. Další překvapení bylo v tom, o čem tady občas píšu, že v Itálii funguje všechno jinak. Vstup je volný… chtělo se mi to okomentovat, ale radši to nechám na vás čtenářích. Katalog výstavy, velkoformátovou vázanou knihu, vám recepční nabídne ve třech jazykových verzích, italsky, anglicky a německy, taky zdarma. Itálie, no. Číst dál