Archiv štítku: sekt

Šťastný a veselý dubnový pozdní sběr

Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr.   Číst dál

Březnový pozdní sběr z Toskánska

Úvodní tři fotky ilustrují mou představu toskánské vesničky Mazzanta jako etruských Benátek, ale to není téma, které by se dalo rozvíjet dál. Dnes velmi odpočinkově. Poslední dny jsem degustoval dosti seriózně, ať už šlo o nová vína (jako Montepescini) nebo o nákup Vino Nobile z Gracciana. Ještě večer před objednávkou jsem vypil poslední lahev Rosato 2023 a přidal do závěrečné objednávky krabici pro sebe. Do nervozity mě uvrhl časový tlak související s dovozem, a s tím jsem objevil jednu zvláštnost. V Čechách je Velký Pátek státním svátkem, takže jsem automaticky předpokládal, že to tak je i v katolické Itálii. Obával jsem se, aby nebylo volno i na Zelený čtvrtek, a když jsem na pondělní e-mail do vinařství nedostal odpověď ani v úterý v poledne, strašila mě představa volného velikonočního týdne.   Číst dál

Suchý únorový pozdní sběr s Proseccem

Dnes jen tlachání nad lahví laciného Prosecca. Vždycky hledám kulturní nebo historické souvislosti spojené s vínem, ale dnes mám jen samožerskou vzpomínku. Prosecco od Zonina, největšího italského soukromého vinaře, mi před dvaceti objednala manželka v Oasi Verde, senzační pizzerii v Saline di Volterra. Na účtu z restaurace se objevila částka asi šesti EURO za láhev. Víno se nám líbilo a druhý den jsme zjistili, že v místní sámošce stojí 3,49 EURO. Pár jsme jich vdechli u bazénu, bylo to lehké osvěžující pití s nízkým alkoholem, dobrou kyselinou a výrazným minerálním projevem.   Číst dál

Dva sekty z toskánské Maremmy

Ještě jednou letos zdravím z Toskánska. Na poslední chvíli mě zlákaly levné letenky do Pisy (přímý let 95 minut, zpáteční letenka 760 kaček). Když jsem k tomu našel i půjčovnu aut, která mi na šest dnů nechá Fiátka za 15 EUR celkem, bleskově jsem objednal a odjel plážovat. V přímořské Cecině je patnáct stupňů a azzurro, rajčata za 3 EURO jsou voňavá a cappuccino zdražilo na 1,5 EURO. Ostatně jsem si vždycky myslel, že vánoční úklid je barbarský zvyk nehodný jednadvacátého století.   Číst dál

La vita azzurra

Začal jsem nový, modrý život. Úvodní fotka je z ranní procházky u moře v toskánské Mazzantě. Pátek a sobota byly nabité akcí, stresem, cestováním a sluncem (a měsícem, je krásný úplněk), ale užil bych si to i trochu klidnější. Nedávný úvod blogu naznačující, že končím s Itálií, byl reakcí na opakovaná selhání v jednání s italskými realitními kancelářemi. Celé léto se mi nepodařilo vyjednat ubytování, protože ceny meziročně stouply víc, než kolik jsem byl ochotný zaplatit. Nakonec jsem si našel úplně nové ubytování v Marině di Castagnetto. Když jsem namístě zjistil, že se mi nelíbí městečko, nastala krize.   Číst dál

Katovna

Byl červenec a jel jsem domů z Německa. Zastavil jsem u sámošky a dal do nákupního vozíku pár lahví bublin. To se člověk přehlídne a je to hned… o vinařství Paul Mittnacht jsem nic nevygůgloval, nejspíš je to jen obchodní značka nějakého francouského supermarketového řetězce. Začal jsem roséčkem Brut, ale jestli tohle byl Brut, tak já jsem papež. Není to úplně sladké, to zas ne, ale polosladké určitě. Takže polosladký Pinot Noir jako rosé… jestli jsem letos ještě žádné víno nevylil hned po prvním ochutnání, tak tenhle Crémant byl první.   Číst dál

Šampaňské a moselský ryzlink

Champagne Comte de Brismand Brut Reserve
Výrobce je překvapivě skromný, na etiketě je jen malým písmem uvedeno, že to vyrobil jakýsi VPP. Prostě supermarketový výrobek se vším všudy – v německém Lídlu mě zlákala cena, baťovských 17 EURO. Ještě údaj o 12,5% alkoholu a na zadní etiketě doplňující informace o složení: odrůdy Pinot Noir, Pinot Meunier a Chardonnay. Víc asi nemá cenu hledat, k vlastnostem podobných průmyslových vín patří neurčité a průběžně proměňované složení.   Číst dál

Dva sekty, alsaský a německý

Následující týdny budu na blogu otravovat s bublinami a moselskými ryzlinky. Cestou z Mosely jsem se zastavil v Lídlu pro nějaké pečivo na cestu a přikoupil šampaňské za 16,99 EURO. Bylo už horko, tak jsem si to raději ověřil na kalkulačce, 408 kaček. Hned vedle byl druhý supermarket jménem EDEKA, kde jsem ukořistil čtvero dalších bublin (Wolfberger, MUMM, Mittnacht) v celkové ceně 32,96 E (790 kaček). Bylo po desáté ráno a teplota se blížila třicítce. Bylo to napůl jako ve snu a napůl jako ve filmu.   Číst dál

Dva francouzské sekty

Vedlejším účinkem opakovaně zmiňovaného nadšení pro letní koktejly s Campari se stanou příležitostné degustační poznámky laciných sektů. Saint-Louis Prestige Brut stál v Bille 99,90 Kč, Crémant z Loiry v MAKRO za 265 Kč. Loiru jsem koupil ze zvědavosti – sice jsem před deseti lety strávil na Loiře několik dní, ale sekt jsme tam tuším neotevřeli žádný, protože jsme se báli sladkých bublin. Loirský nákup tak měl poznávací účel s pojistkou, že jestli bude tragický, v Campari Spritzu se to ztratí. Nečekal jsem, že by Diamant de Loire za 11 EURO mohl být opravdový klenot, ale je lepší, než jsem čekal.

Číst dál

Návrat domů a dva sekty ze supermarketu

Dnes místo vážně míněných rad, předsudků a návodů jen trocha nezávazného plácání. Mnozí si řeknou, že to není žádná změna, za sebe alespoň nebudu předstírat serióznost. V pondělí jsem italským přátelům vzkázal „Torno subito“ a po měsíci přijel i s nákladem toskánského Carmignana. Sedmnáct hodin řízení dá člověku zabrat. V úterý jsem byl unavený, jako kdybych vyložil vagon uhlí, a večer jsem završil vylitím sklenice Carmignana do notebooku. Středa padla na snahu zachránit notebook, což se nakonec zřejmě podařilo. Přesto jsem došel k myšlence, že člověk, který vylije víno do životně důležitého notebooku, by neměl radit těm, co si víno do notebooku nevylili.   Číst dál

Dvakrát Pinot Nero ze San Gimignana

Úvodem kaleidoskopické zpravodajství z Toskánska. Dnes jsem vyjel do provincie Pisa, poháněn touhou přinést fotky z další opuštěné vesnice (viz Buriano). Šlo o vesnici Toiano poblíž obce Palaia. Věděl jsem sice, že nějakých dvacet kilometrů od Palaia leží úplně jiné Palaia a taky má ve svém okrsku (Comune) vesničku Toiano, ale věřil jsem, že si s tím GPS navigace poradí. Jak už tušíte, po objevení nepravé dvojice Toiano (Palaio) jsem si řekl, že jsem ještě mladý, mám před sebou dlouhý život a určitě se ještě někdy podívám i do druhého Toiana i Palaia. Bylo hezky a opravil jsem si názor na dosud podceňovanou pisánskou krajinu. Není to taková divočina jako Chianti Classico nebo Val d’Orcia, mají to tu úhlednější a blahobytnější, ale dalo by se tady bejt.   Číst dál