Začnu toskánským Vermentinem a na úvod zimní fotka Colle Val d’Elsa. Byla neděle odpoledne a nechtěl jsem otvírat víno, protože jsem v pondělí vstával ve čtyři a jel na degustaci do Montepulciana, ale byl zrovna Mezinárodní den pití vína… venku bylo dvacet stupňů a azzurro, tak jsem rychle vychladil víno, přivezené v poledne z nákupu. Vermentino od Frescobaldi kupuju už asi tři roky, je to vpodstatě supermarketové víno, žádná fajnovost, jen levné pití. Deklasifikace na IGT je možná (teď hádám) daní za lahvování mimo domovský region, mimo oblast kde leží vinice. Běžná cena je kolem osmi EURO, ale supermarkety několikrát v roce jedou slevy, takže koupíte klidně i za 4,50. To byl i dnešní případ (5,80), víno bylo zlevněné, aby supermarket upozornil na to, že je to (konečně!) nový ročník 2025. Jsem zvědavec a mladá vína mě přitahují, tak mám doma levné Vermentino :-)

CalaForte Vermentino Toscana IGT 2025, Frescobaldi
Ve skleničce je světlá, světloučká žlutá, na nose moc příjemná citrusová vůně s bezovým květem a žlutým ovocem, je to lehké a krásně se to hodí do jarní neděle. V chuti je to podobné, úplně suché, krásně pitelné až chlastací, ovocnými projevy trochu šardonka (citrusy) a trošičku ryzlink (bez a žluté ovoce), zpočátku lehce reduktivní, ale všechno velmi uměřeně a technicky čistě provedené. Krásně se to pije, jako seriózní recenzent sice nemám žádný důvod k nadšení (je to jen technicky perfektní supermarketové víno), ale jako konzument a fanoušek vína mám radost, protože za necelých 6 EURO mám bezvadné čisté víno s mladistvou energií a dvanácti procenty alkoholu (!), slunce svítí, k večeři bude arancino s jelením ragú a ráno pojedu do Montepulciana, co víc si člověk může přát?

Fiano di Avellino DOCG 2024, Feudi di San Gregorio
Kampánská vína vinařství Feudi di San Gregorio tady opěvuju až asi tři roky. O vinařství jsem tady už psal mockrát, o odrůdě je naopak těžké cokoli najít. Jen že jde o starou místní odrůdu a dost. Technologie je vpodstatě průmyslová, jen čtyři měsíce v nerezovém tanku a konec :-) mnohem zajímavější by bylo zjistit něco o vinohradnictví, o čemž tady taky píšu opakovaně: jak to, že v italských vedrech pod Neapolí běžně vyrábějí bílá vína s nízkým alkoholem (konkrétně 12,5%) a vysokou kyselinou? Soukromě tipuju, že řešení je ve vinohradu včetně toho, že používají tisíci roky osvědčené odrůdy, které právě tohle umožňují.

Na fotce si povšimněte dokonalé harmonie vína a slunce, které vrhá stín rovnoběžně se zídkou mé zahrady :-) Ve skleničce je zářivá slámově žlutá barva, na nose nádherná vůně žlutého ovoce, hlavně čerstvá jablíčka a bílé broskve, plus květiny, střední intenzita, dokonalá svěžest a harmonie. V chuti podobný začátek s jablíčkovou a brokvovou chutí (neplést s oxidací, tahle jablíčka vůbec nepůsobí oxidativně ale naopak svěže), středně plné tělo s krásnou křupavou kyselinou, s provzdušněním ještě přibývá svěžesti a energie. Pikantně kořenitý závěr, celkově lehký projev, čistota, jemnost a harmonie. Obával jsem, se že jihoitalská bílá nerezovka bude už mít po sezoně a hned po otevření bylo víno trochu otravně reduktivní, ale během hodiny se (bez dekantace, jen v otevřené lahvi) zvedlo a zkrásnělo. Za mě 90 / 100 bodů. Za 9 EURO v sámošce je to velká výhra.

Reklama: nové Skleničkovy bedýnky čili malý dovoz vína z Toskánska vyhlásím v pondělí. Sledujte!