Další dvě vína z escherndorfského vinařství Horst Sauer, tentokrát dva Sylvány. Všechno, co bych mohl napsat úvodem, jsem na blogu už mnohokrát napsal. Že se Sylvánské sice pěstuje v několika (nemnoha) evropských zemích, ale jen ve Frankách ho považují za špičkovou odrůdu a dokáží z něj udělat světová vína. Že francké Ortswein v kategorizaci vinařského sdružení VDP odpovídá burgundskému Village, ale na druhé straně je to vpodstatě starý dobrý kabinet podle predikátního systému. A že Erste Lage na jedné straně odpovídá burgundskému Premier Cru, ale pokud jde o sběr hroznů a výrobu vína, je to v zásadě pozdní sběr. Zatřídění se mění, ale víno zůstává stejné, jen roste cena. (Abych nebyl zbytečně jízlivý, tak průběžně roste i kvalita.)   Pokračování textu →

Původně jsem nechtěl ani hledat překlad německého názvu Sehnsucht (touha), ale hned s prvním douškem jsem ztratil objektivitu. Nebudu nestranný a víno bezohledně vychválím. Jestli si to dobře pamatuju, tak je to u Sauerů jeden z mála pokusů o barikované bílé víno. Několik dnů jsem odkládal otevření s tím, že na barik je ještě brzo (ano, je), ale v neděli jsem podlehl. Je to čistá radost, živelně pitelné víno (rozuměj chlastací). Čisté projevem, pevné stavbou a strukturou, přitažlivé a zábavné. Ano, v závěru chuti dřevo ze sudu trošinku kazí dojem, bylo by lepší půl roku nebo rok počkat, ale i tak je to veliká radost.   Pokračování textu →

Jeden příznivý následek nadcházejícího lockdownu – dvě nejlepší vína Horsta Sauera jsem si mohl otevřít o víkendu doma. V září se sešlo několik dlouho odkládaných poptávek po Sauerových milerkách. Narychlo jsem zajel do Escherndorfu a místo zisku jsem si koupil dvě Grosses Gewachs a pár Erste Lage ryzlinků. Původním plánem byla podzimní degustace, kde jsem se chtěl vytahovat Sauerovými víny a piemontským Ghemme a Gattinarou. Celý říjen jsem byl v kovidově bezpečném Toskánsku. Doma se hned ukázalo, že Česko míří k lockdownu, srovnání hladkého provozu toskánských restaurací včetně kontroly očkování a dementních domácích diskuzí o svobodě jednotlivce bylo tristní. Plánovanou degustaci jsem zrušil – jako očkovaný se cítím na degustacích poměrně bezpečně, ale organizovat podobnou příležitost pro patnáct lidí (a jejich příbuzné) jsem nechtěl. Nechci přesvědčovat nikoho o očkování, raději se vrátím k moudrosti vyznávané za socialismu: alkohol pijte jen doma!   Pokračování textu →

Úvodní informace o vinařství Juliusspital Würzburg vzdáleně připomínají Hospices de Beaune: majitelem je dobročinná nadace Juliusspital (zase ty proklaté neziskovky!) a má historii delší než 430 roků. Vinařství dnes vlastní 172 hektarů vinic (podle webu už dokonce 180) včetně Erste Lage ve Würzburgu, Randersackeru, Escherndorfu, Iphofenu a Volkachu. Údajně to je druhé největší vinařství v Německu. V prodejně jsem viděl i nějaké GG lahve, takže buď nová akvizice nebo některé vinice mohou mít status Grosse Lage pro některé odrůdy – zatím jsem se v Německu nezorientoval natolik, abych pochopil jemné nuance klasifikace vín podle VDP.   Pokračování textu →