Přesně tři roky po návštěvě vinařství jsem náhodou objevil poslední lahev Clos Guillot, druhého nejlepšího červeného Chinonu od Bernarda Baudryho. Nová ročenka Revue du Vins de France sice hodnotí vinařství dvěma hvězdičkami (ze tří možných), ale oslavný úvodní odstavec končí větou: vinařství je mezi druhou a třetí hvězdičkou. Číst dál
Pravidelné zimní tesknění po slunci jsem v minulosti ventiloval na blogu příspěvky s letníma fotkama vesměs z Toskánska. Letošní teplá zima mě zatím nenechává tolik stýskat, navíc na webu vidím, že zimní počasí v Toskánsku taky není žádná slunečná pohádka. Přesto občas vylovím ze sklepa lahvovanou vzpomínku na toskánské léto. Číst dál
Pokračování marodova deníčku. Nedávno jsem psal o tom, co všechno je problém dělat se sádrou na ruce, třeba vytahovat korky z lahví. Další napínavou disciplínou bylo otvírání lahve sektu. Velkým strašákem je pro mě uklízení: rozbít skleničku nebo vylít láhev je děs, smetání střepů nebo úklid hadrem je na samé hranici mých motorických schopností. Nad utěsněným sektem jsem si zoufal, sabráž jednoruč hrozila katastrofou. Pomohlo vytrvalé cloumání okoukané od čtyřletých dětí, nic jsem nerozbil.
Kamarád mi přinesl dárek. „To jsem zvědavej, co na to řekneš!“
Hmmm… víno od zasloužilého Autentisty, vyrobené z nakoupených hroznů a s moštem doslazeným řepným cukrem. Vzpomínáte ještě na Chartu Autentistů? První, co mě napadlo, že máme víc Autentistů naž autentických, pravdivých vín.
Kamarádovi jsem řekl, že se mi víno nelíbí. Čekal to, ale zklamal jsem ho vysvětlením. Mně až tolik nevadí kupované hrozny a doslazování, ale víno nebylo dobré. Na mojí soukromé stupnici se umístilo někde mezi špatné a nepitelné, šlo do výlevky. To je pro mě důležitější než selektované kvasinky, řepný cukr nebo sterilní filtrace.
Záměrně z toho nebudu dělat obecné závěry, přestože se jich nabízí spousta. To se ani nedá vypsat na blogu, to je na dvouhodinovou přednášku.
Zlomenou ruku mám už dvakrát zrentgenovanou a zasádrovanou, ale žádnou neschopenku nebo analgetika. Sám sobě doktorem, do sklepa ještě sejdu a ryzlink (moselský) si přinesu. Mladá vína posledních ročníků šetřím pro zákazníky a bedýnkáře, sám hledám mezi osamělými lahvemi starších ročníků. Na lednovou návštěvu v Praze mi Stefan Erbes přivezl čtyři krabice ryzlinkového sektu 2014, jestli se moje uzdravování protáhne, nemuselo by to stačit…
V závěru předchozího textu jsem si stěžoval na zlomenou ruku s tím, že distribuce pinotové bedýnky se tím zpozdí. Měl jsem velké štěstí, jeden z bedýnkářů nabídl pomoc a když v pondělí ráno text vyšel, byly už bedýnky v Uložence. Jednomu díky a všem účastníkům trpělivost (kromě ročníku 2013 jsou to čerstvě nalahvovaná vína) a dobrou chuť. V úterý večer vidím na webu Uloženky, že polovinu bedýnek si už účastníci vyzvedli. Hurá! Pro případné opozdilce ještě pár bedýnek složím, jen s rukou v sádře bude distribuce loudavá… dnes ohlédnutí za dvěma víny objevenými v Beaune. Číst dál
Čtvrteční cesta z Beaune do Maranges, ranní slunce mě každou chvíli nutilo zastavovat a fotit. Číst dál
Pan Sklenička je zase na cestách, dnes jen pár fotek z putování. Vyrazil jsem už o půl šesté ráno, abych dojel za světla a trochu se rozkoukal. Už jsem tady nebyl asi šest roků a na náměstí jsem nemohl trefit, ale když jsem tady byl naposledy, ten kolotoč tu stál taky. Číst dál
Sassicaia je asi největší italská legenda, víno na kterém se dají demonstrovat přednosti i slabiny apelačního (denominačního) systému, ale taky víno, které každoročně končí v první desítce nejlepších italských vín, ať už ty žebříčky sestavuje kdokoli. Poprvé jsem ji ochutnal v malém toskánském bistru v roce 2007, ohromila mě tak, že jsem jednu lahev koupil. To by nebylo nic tak světoborného, kupovat víno je můj dávný koníček. Ale s cenou 120 EUR Sassicaia vysoko překonala všechny moje nákupy, dodnes jsem nic dražšího nekoupil. Číst dál
Jak letí život: v roce 2005 jsem od Michela Guillarda koupil první Gevrey-Chambertin, tehdy ročník 2003. Deset let prosvištělo s jedním rozvodem, dvěma dětma a nespočetnými lahvemi vína, ale burgundské Pinoty se mi stále líbí a Guillardovy zvlášť :-) Před rokem jsem přemýšlel i o tom, že udělám burgundskou bedýnku brutálně jednoduše z šesti stejných lahví Guillardova základního Pinotu Bourgogne Rouge. Chyběla by tomu pestrost, kterou většina účastníků Skleničkových bedýnek očekává, ale jako výraz všeho, co si o burgundských Pinotech myslím, by to bylo skoro dokonalé, včetně vyšších cen a neustálého zloumání, zdali ty ceny ještě stojí za to platit. Vzdělávací potenciál by taková sestava měla, možnost otevírat jednu lahev po šesti až devíti měsících by zajistila lepší přenos myšlenek než deset wineblogů! Číst dál
Když mi při degustaci vín vinař povídá o tom, že tenhle ročník byl výborný, aspoň pro bílá vína v Burgundsku, beru to vždycky s velkou rezervou. Aspoň dokud se nepřesvědčím sám. Já jsem přijel na nákup a on chce prodávat, tak by nedávalo smysl, kdyby mi říkal, že loňský rok nestál za nic (ve francouzštině se to řekne „složitý ročník“). Jenže ono se to často potvrdí. Nový ročník 2014 k tomu směřuje od počátku, signálů o vysoké kvalitě je dost. Můj první dojem z prosincové degustace u Berthenetů v Montagny byl, že vína byla ovocnější, harmoničtější a přístupnější než loni v únoru. Ale názory na jednotlivá vína předchozího ročníku se mi posouvaly, tak ukáže zase až čas… Číst dál
Klidně to berte jako nevyžádanou pozvánku na první letošní moravský košt v sobotu 6. února – s vinařem jsem to nekonzultoval, ale Křepice bývaly v kalendáři moravských výstav vín na prvním místě. Letos bude mít výstava i část s autentickými víny. Z týdenního zkoumání českých a moravských vzorků vychází vítězně poslední Vlašák. Ze stejné sklizně a stejného moštu jsem dostal dvě ukázky, odznačené jako D (asi demižon?) a SUD. Víc se mi líbila demižonová verze, protože měla kvasniční aromata vybalancovaná s primárními, svěžími.
Ryzlink vlašský 2012 PS demižon, Karel Koždoň z Křepic
Silná zlatožlutá barva, intenzivní vůně květinová vůně s kvasnicovými tóny a výraznou mineralitou, kterou si neškolený pozorovatel může snadno splést s barikem. Zažil jsem to sám před lety při prvním setkání s moselským ryzlinkem z vinice Erdener Treppchen. Přísahal bych tehdy na barik, jen ohledy na moselské reálie (ryzlink do bariku snad nikdo nedává) mě znejistily. Kvasnicový podtón to jen umocňuje, velmi výrazné víno. V chuti suché s klidnou kyselinou (tipuju delším ležením na kvasničních kalech odbouranou kyselinu jablečnou), herbální tóny připomínající pestře rozkvetlé letní horské louky, kvasnicová naleželost i závěrečná mineralita jako nános vodního kamene na dně kotle. Svěží až do perličky, středně plné (s výraznými kvasnicovými aromaty), dlouhé, zábavné. Sklenička 90 bodů/100.
Připomínám v pondělí vyhlášenou Komunitní bedýnku s burgundskými Pinoty! Podrobnosti jsou tady, přihláška tady!