Asi deset roků to bylo moje bílé hauswein, víno pro všechny příležitosti, ale po červencové degustaci v Ürzigu jsem Erbesovy Alte Reben neobjednal. Tehdejší degustační poznámky nebudu zveřejňovat, protože byste si zapamatovali jen je. Kyselina a cukr byly odtržené a praly se mezi sebou, následek nedávného lahvování, a nebavilo mě to. Až v říjnu jsem si s sebou do Toskánska přibalil degustační bedýnku Erbesových ryzlinků a bylo to jako přes kopírák. Vína se až zázračně zharmonizovala, chutě se spojily a většinou naznačovaly, že ryzlinky mají před sebou ještě delší cestu a budou se dál zlepšovat. Bylo to tak nápadné, že až návodné: jestli se o tolik sladily a scelily kabinety, co potom Spätlese? Neměl jsem ani lahev Alte Reben, ale vsadil jsem na to, že z vyšších kyselin a cukrů se bude zlepšovat ještě líp a koupil několik krabic.   Číst dál →

Nestalo se mi to poprvé, ale letos to bylo překvapení. Objednal jsem Erbesovy moselské ryzlinky ještě z podzimního Toskánska, kde ještě prvního prosince neklesly noční teploty pod dvanáct stupňů. Doma v Čechách jsem zjistil, že sněží a mrzne a že musím dopravu o týden odložit, jestli nechci víno zchladit a najít na dně vysrážené krystalky vinného kamene. Počkal jsem si na víkendové oteplení a vykládal v úterý brzy ráno. Radostně hlásím, že jsem v úterý rozeslal všechny bedýnky mimopražským účastníkům poštou a do konce týdne rozvezu Prahu.   Číst dál →