Archiv pro štítek: Beaujolais

Morgon a Côte de Brouilly z Durette

Dnes dvě vína, od kterých jsem čekal víc. Není to vyloženě zklamání, stále jsou to slušná a dobře pitelná vína, ale před rokem jsem měl například Morgon Les Charmes za velkou hvězdu. Letos jsem si svoji kapku štěstí vybral dřív a stylově podobný Chénas a Juliénas mě bavily víc. Ale když druhý den dopíjím zbytky a kontroluju po sobě poznámky, musím dodat, že se vína do druhého dne zlepšila, dekantace jim pomůže. Morgon má vyšší koncentraci, je to těžší sousto, Fournelles byly pěkně pitelné hned po otevření. Pokračování textu

Dva Chénasy z Durette

Chénas Fidelité 2020, Château de Durette
Chtěl jsem si udělat radost po příchodu z práce, a Fidelité bylo už dva roky skvělé. V baňaté a tlustostěnné burgundské lahvi, s perfektním celokorkem, designované aby udělalo dojem. „Chceš ma ohúriť?“ zeptala se mě za studentských let jedna slečna ze Slovenska a bylo to přesně tohle :-) Navíc má cenovku 360 kaček. Jako dovozce jsem zvažoval, že Fidelité nacením výš, ale nakonec jsem jen kopíroval ceny vinařství.   Pokračování textu

Dvakrát Juliénas aneb když Gamay pinotizuje


Napřed jsem na Julénas chtěl jít odborně a opsat někde pár informací. Třeba tohle: Juliénas je podstatné jméno rodu mužského, které má shodný tvar jednotného i množného čísla. Aha… Wikipedie to mistrovsky zhustila do jedné věty zde: je to okres v departmentu Rhôny. To jste nevěděli, co? Jako ukázka odborného přístupu to snad stačí, půjdu na to tradičně, skleničkovsky. Dnes dvě vína z aktuální beaujolaiské bedýnky z Durette, dvakrát odrůda Gamay. Pokračování textu

Beaujolais z Durette přijelo: dnes Fleurie a Moulin 2020!

Je to už stotřetí bedýnka. Ze spousty věcí se stala rutina, ale jednoho jsem se ještě nenabažil. Přívalu radosti, když vynosím paletu vína do haly, otevřu pár krabic a prohlížím lahve. Všechna ta nalahvovaná radost mi nakonec nezůstane, většina vín už je rezervovaná nebo prodaná a budou dělat radost jiným lidem, ale sedět na čtyřech stovkách lahví je krásnej pocit. Podobně mi ještě nezevšedněla první degustace přivezených vín. Někdy bývám přehnaně kritický, protože se bojím, jestli jsem při výběru neudělal chybu, někdy napjatý, protože třeba aktuální ročník 2020 z Durette vůbec neznám a po dvou dovozech vím, že se v jednotlivých ročnících vína měnila. Dnes první dvojice z nejproslulejších beaujolaiských apelací, Moulin-à-Vent a Fleurie.   Pokračování textu

Morgon 2015 od Mee Godard


Jednou v roce, většinou v lednu… otvírám Beaujolais od Mee Godard, francouzské vinařky korejského původu, která sídlí v Morgonu. Její vína někdy působí jako zjevení, někdy trochu jako maják… sama říká, že chce dělat vína na delší archivaci. Vína Mee Godard dokáží strhnout ušlechtilostí a harmonií, takže i milovník hravých lehkých Beaujolais je ocení. Ve skutečnosti jsem jen podlehl blížící se uzávěrce beaujolaiské bedýnky, ale s nadšením.    Pokračování textu

Pár fotek z Beaujolais

P1190830 pálení dřeva ve vinohradu

(Jako připomínku na nedělní uzávěrku beaujolaiské bedýnky opakuju článek z února 2015.) Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Pokračování textu

Beaujolais, základní informace

P1190896 Kostelík nad Fleurie

Kostelík nad Fleurie (foto nahoře) přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Větrný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v zimě. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. Z degustací a hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? (opakuju text z února 2015. V souvislosti s aktuální beaujolaiskou bedýnkou se to může hodit. Vždycky mě překvapí, kolik lidí si plete klasické Beaujolais s profláknutým Beaujolais Nouveau.) Pokračování textu

SKB 103, Beaujolais z Durette

Beaujolais už posedmé a Chateau de Durette potřetí. Ve Francii explodoval omikron, takže degustační výlet do Beaujolais jsem oželel. Zkušenosti z posledních dvou dovozů Durette byly skvělé, takže to risknu bez ochutnání novinek. Před rokem na mě zbylo z Durette jen po jedné lahvi od všech vín: všechna si rád zopakuju a nebudu mít problém ani s celými krabicemi po šesti lahvích. Letos si to chci vynahradit!   Pokračování textu

Slabší etiketa, skvělé víno


Včera jsem napsal závěrečné ohlédnutí za patnáctkou červených Beaujolais s tím, že o poslední lahvi nejspíš nebudu nic zveřejňovat. Bylo to klasické podcenění, dobře mi tak. Sváděla k tomu i podezřelá etiketa. Nejsem si jistý, co všechno aktuální apelační předpisy umožňují, ale když jsem před šestnácti lety jel poprvé do Burgundska, nebylo Bourgogne Gamay Noir možné. Hned po prvním ochutnání jsem vyhrabal ze šuplíku ceník. Zjistil jsem, že to vůbec není nejlevnější kusovka výrobce (jak jsem si myslel), že víno stojí stejně jako (vynikající!) Morgon Les Charmes a další vína střední řady Tradition.   Pokračování textu

Moulin à Vent Prestige 2018 z Durette

Moulin à Vent Prestige 2018, Château de Durette
Nejdražší víno z ceníku vinařství. Dostal jsem jako dárek k nákupu a ochutnávám je vůbec poprvé. Široká burgundská lahev, super celokorek, jen černou etiketu s bílým potiskem považuju za chybu. Ve skleničce je temná granátově rudá barva, na nose fialky, ostružiny a jehličnatý les po dešti – moc pěkné. V chuti středně plné, s bezvadně zakomponovanou kyselinou, svěží a ovocné (ostružiny, borůvky, švestky), s ještě ne úplně ohlazenými ale už příjemnými taniny v závěru. Taninům v závěru pomáhá pikantní koření, alkohol je (alespoň podle etikety) na velmi snesitelných třinácti procentech.   Pokračování textu

Ještě dvě Gamay z Durette

Le Gamaret 2019 Vin de France, Château de Durette
Druhé nejlevnější červené z Durette. Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce temná granátově rudá s fialovým odstínem, na nose mladé Gamay s typickými aromaty karbonické macerace, fialky, koření. V chuti je to parádně hladké, sametové, s bezvadně integrovanou kyselinou, fialkové, harmonické. Málo až středně plné, s pěknou koncentrací a kořenitým závěrem a spoustou lékořice. 14% alkoholu vysvětluje plnost… ale je to hladké, kultivované pití. S pohledem na etiketu a zatřídění jsem čekal supermarketový lacák, rašpli, ale je to o třídu lepší než běžné Beaujolais, i když v tomto případě bez výraznější osobitosti. U nás by stálo odhadem 270 kaček, což by mohl být problém díky zatřídění jako Vin de France. Technicky je Gamaret perfektně odvedená práce.  Pokračování textu