Na úvod momentka z kamenného náměstíčka středověké toskánské vesničky Montemerano, jedné z nejhezčích v Itálii, a pojďme rovnou na první víno. „Spalle Larghe (Široká ramena) je pocta šlechetnosti dvou lidí. Projekt zrozený z vášně a touhy zhodnotit kus půdy, z něhož moji prarodiče získávali to málo, co potřebovali k životu.“ 

Potřetí víno z Enoteca Scansanese, tentokrát jsem se nechal uvrtat do supertoskánce ve stylu Coin Perdu z Dobrého ročníku. O víně ani o výrobci jsem nevygůgloval nic kromě několika konzumentských hodnocení, etiketa je skutečně ve stylu Coin Perdu. Jen silueta předválečného vesničana a komentář, citovaný v prvním odstavci v uvozovkách. Vypadá to jako rafinovaná zrada, protože na malovinaře s tisícovkou lahví ročně je etiketa naprosto vynikající, graficky čistá, dokonale profesionálně stylizovaná a přitažlivá.

Spalle Larghe Toscana Rosso IGT 2022, Giacomo Tonini
Sangiovese a Carignan ze Scansana, 14,5% alkoholu a nic víc jsem nenašel. Someliér ve vinotéce povídal o malé produkci asi tisíce lahví, vzoreček z Enomatiku byl zajímavý, a mám doma supertoskánce. Začátek vypadá na těžkou šichtu: ve skleničce je temně rudá barva, kafe s fialovým meniskem. Na nose fialky a lesní plody, středně intenzivní vůně, jemná a krásně složená, ale trochu nezvyklá. V chuti hodně plné, koncentrované, trochu hrubé, hodně zralé červené ovoce, lékořice a další středomořské koření, vyšší alkohol. Projev kopíruje vlastnosti nebo očekávání od odrůdy Carignan, Sangiovese tam je pocitově málo (procenta neznám). Vypadá to slibně, ale na mě je to hodně silné a koncentrované, odkládám na zítřek. Druhý den vůně spíš zesílila a projev chuti už není tak drsný a tuhý, ale stále si uchovává robustnost a koncentraci, ohnivý jižanský projev. S radostí kvituju, že kořenité projevy ustoupily do pozadí, naopak vystoupila kyselina a většina děje se odehrává ve zralém červeném ovoci. Po šesti dnech v otevřené lahvi se vytrácí svěžest a víno se překlápí do podoby hutného vesnického vína s vyšší koncentrací i alkoholem, v chuti vystupuje pěkný višňový tón, přes zmíněnou vesnickou stylizaci to není triviální, ale dokonale to odpovídá citovanému věnování na etiketě. Mix taninů, alkoholu a koncentrace hned po otevření mě odrazoval a trápil, po šesti dnech únavné projevy ustoupily a je to zábava. Je to přesně víno, co bych nejradši pil s kamarády a bavil se s nimi o tom, jak to na ně působí. Naznačuje to, že se Spalle Larghe vyplatí archivovat deset a více roků, ale v současné mladé podobě by nemělo smysl hodnotit ve stobodovce: šestý den po otevření by (moje) hodnocení bylo vyšší než první nebo druhý den.

Chianti Classico DOCG 2020, Fontodi 
Základní víno od Fontodi je dokonalý protipól, notoricky známé Chianti od špičkového výrobce. Léta jsem je každoročně ochutnával jako soukromý benchmark, abych si nastavil měřítka, jak dobré může být nové Chianti. V roce 2010 ještě za 18E za lahev (ale často i jen na jednom malém vzorku na veřejné degustaci), dnes už za ceny kolem třiceti EURO. Vinařství sídlí v Greve in Chianti, má asi devadesát hektarů vinohradů a vyrábí ročně kolem 300 tisíc lahví. A tohle, základní Chianti, mě od nich vždycky bavilo nejvíc. Je to čisté Sangiovese, kvašené spontánně v nerezu a školené asi dva roky v různě velkých sudech.

Ve skleničce je hodně temná rubínově červená barva. Na nose středně až hodně intenzivní červené peckovité ovoce a piniový les s pryskyřicí a jehličím. Je to spíš typicky toskánské než dokonale harmonické, za mě trochu chybí jemnost (druhý den odvolávám, dekantací se vůně zjemnila). V chuti je naopak harmonie perfektní, projev je komplexní a celistvý, až se vzpírá popisovat ho po součástech. Třešně a lesní plody, nezralé ostružiny, zase pineta a lehký zemitý tón, dokonale zakomponované sudy. Jak jsem výše opsal z webu výrobce, jsou to sudy různých velikostí a jejich vliv je ve víně jasný, ale není to barik nebo velký sud, je to perfektně rozložené mezi různé sudy. 14% alkoholu, přesto lehký projev s až vyzývavou pitelností. Středně plné, pocitově odlehčené svěží kyselinou, krásně ohlazené, klasické Chianti. Přestože už jsem poznal mnohem víc toskánských vín než před dvaceti lety, pořád se mi to líbí stejně. Kdybych musel bodovat, tak 92 / 100 bodů, ale ta lehkost, pitelnost a elegance je mi mnohem sympatičtější, než napovídá číslo ve stobodovce.