Týdenní odmlka blogu byla způsobená tím, že jsem si do Toskánska odvezl neprodané zbytky vín z letošních Skleničkových bedýnek. Týden jsem pil Vernaccie od Panizzi (mimochodem jsou stále lepší!) a Sauvignony z Villargeau, ale o tom asi znova číst nechcete. Po dvou týdnech slunění u moře jsem si domluvil jednu návštěvu vinařství a přivezl z ní vína na několik zápisků. Postupně je budu vybalovat. Ilustrační fotky v textu jsou z Peccioli, kde jsem se zastavil cestou z Carmignana.
Zmínku o Montalbanu najdete u mě na blogu jen jednou a nejspíš i to bylo omylem. Nechci na to upozorňovat, ale na první čtení to vypadá, že jsem pletl Montalbano a Montalbiolo. Tenuta di Artimino je tradiční vinařství s historií od roku 1596, kdy byla postavena medicejská vila La Ferdinanda, kolem které leží rozsáhlé pozemky. První vinice tam vysadil Cosimo III v roce 1680, ten který v roce 1716 vydal první dekret stanovující klasifikaci vína podle zeměpisného původu. Od roku 1980 patří podnik rodině Olmo.
Chianti Montalbano DOCG 2024, Tenuta di Artimino
Vezmu popis šmahem, jak by to vypadalo bez OIV stobodovky :-) První dojem super: světlá rubínová barva, na nose hodně selská vůně, vesnické víno, a nevím jak to napsat, aby to neznělo ani trochu pejorativně, ale čistě pochvalně. Nejsou to stájové smrádky, ale je tam taková jednoduchá vůně, jakou jsem miloval u burgundských Pinotů, dokud byly ještě cenově zkousnutelné. Samozřejmě je to Sangiovese (s patnácti procenty Canaiola), trochu vyčnívá alkohol, ale ta jednoduchá elegance tam je. A chuť to potvrzuje, všechno včetně barvy. Světlá barva signalizuje krátkou maceraci slupek a v chuti je to jasné, je to o trochu důraznější a hrubší než ty vzpomínané Village Burgundy, ale stylově je to ono: burgundské Sangiovese. Lesní plody, třešně, selský projev, lehkost, jen maličko taninů, 13% alkoholu. Ročník 2024 vypadá jako omyl (moc brzo), ale nakonec není na co čekat, málo taninů ze slupek a žádné ze sudu (tipuju nerezové tanky) a víno se dá pít hned. Otvíral jsem lahev s pochybností, protože Artimino patří mezi nejrenomovanější producenty Carmignana a Montalbano jsem koupil mimo jiné i proto, že obě lahve byly výrazně levnější než jejich Carmignano, ale moc se mi to líbí. Při hodnocení ve stobodovce by to asi nevyhrálo svoji kategorii, ale vem to čert, mě to úplně blaží štěstím. Druhý den v otevřené lahvi se víno víc přiblížilo ke klasickému projevu Sangiovese, ale stále má lehkost a dobře se pije.
Chianti Montalbano Riserva DOCG 2023, Tenuta di Artimino
První dojem je skoro kávová, temná rubínovka. Na nose se projevuje trochu nesměle, nanejvýš střední intenzitou, ve vůni jsou červené peckoviny a s rozmícháním kůže a koření ve velmi elegantní podobě, trochu sudových aromat. V chuti krásné ovoce, hlavně třešně, s časem a teplotou švestky, a dokonale zralé, celkový projev je o kus důraznější než u základního Montalbano 24, s pregnantnějšími taniny ze sudu a alkoholem (13,5%), ale stále žádný masakr. Ve srovnání s celým Toskánskem je to stále uměřený projev taninů i koření a velmi pohodový alkohol. V závěru chuti trochu kávy a čerstvé papriky, a hlavně dokonale vyzrálé hrozny, žádné výmluvy na světové oteplování. Riserva už je standardní toskánský postup, tedy třítýdenní macerace slupek a roční vyzrávání ve vypalovaných středně velkých sudech. Čistě technicky (rozuměj ve stobodovce) by Riserva 23 dopadla líp než základní Montalbano 24, ale znáte to… ten elegantní burgundský projev je tak vyjímečný, že bych soukromě vzal raději lahev základního Montalbano 24.