Zvolnění tempa zápisků na blogu nebylo podporou televizní stávky, prostě se v toskánském ráji objevily problémy a musel jsem je řešit. Zašlo to tak daleko, že jsem kvůli údržbě pronajatého bytu musel jednu noc strávit v jiném domě. Spočítal jsem přitom, že to byl už můj osmý byt v Mazzantě. Jen pro kontext, podle wikipedie tu žije 149 stálých obyvatel. Mě do toho wiki nepočítá, já jsem jen zimní posila. Zkrátka jsem jednu noc přespal v maličkém monolocale na skládací posleli, čemuž se jinak snažím vyhýbat. Bylo to překvapivě pohodlné a hlavně jsem znova zjistil, že i z druhého patra bytovky o osmdesáti bytech jsou krásné výhledy do ulice a že Italové dokonale umí spojovat architekturu (jo, i ten veliký bytový dům je architektura) s přírodou a krajinou. Úvodní fotka je z balkonu mého osmého bytu, sekt Rotari byl laciný omyl. Jako chill-out na hotelu po rušném dnu dobrý, ale na degustační poznámky málo. Až se jednou budu ohlížet za svým životem, asi si neřeknu, že jsem jezdil do Mazzanty příliš často.
Falanghina del Sannio DOC 2025, Feudi di San Gregorio
Už jsem o víně psal v dubnu tady, dnes jsem ho našel znova v sámošce za směšných 7,80 EURO. Zkontroloval jsem si vlastní poznámky na blogu a koupil. Světle žlutá barva zůstala, ale dnes už nevypadá nijak extrémně světlá. Na nose jsou hlavně florální tóny a zralé žluté ovoce, s rozmíchání přijdou i citrusy. V chuti je (stále) pěkná a silná kyselina, oproti starému popisu už je ovocný projev usedlejší a ne tak vzrušený, ale stále s důraznou jablečnou kyselinou. Na jednu stranu se moje předpověď o uhlazení původně hodně reduktivního projevu plní, na druhé straně se nic nového neobjevilo. Ovšem víno má z čeho brát, stále má krásnou kyselinu a dost ovoce, jednoduchou pevnou strukturu a spíš strohý projev. 12,5% alkoholu, stále mě to baví.
Ferrari Brut Trento DOC, Fratelli Lunelli
Veliký barák s nápisem FERRARI někde u Gardy míjím při každé cestě z Brenneru. Spojuju si ho s často vídanými sekty, ale dosud jsem nekoupil. Levnější Rotari (úvodní foto), které jsem koupil na oslavu řešení problémů s ubytováním se neosvědčilo. Další den jsem zvolil reprezentativnější řešení. Což píšu především kvůli souvislostem, vysvětlím: už víc než patnáct let bojuju s jiným všude dostupným sektem z Franciacorty od Berlucchi. Za ten čas se cenově posunul od osmi ke čtrnácti EURO, ale moje degustační poznámky a hodnocení víc reflektují současnou situaci degustátora než vlastnosti sektu. Když přijedu rozmlácený z Čech a po patnácti hodinách za volantem najdu v chladničce Berlucchiho Cuvée Imperiale, bývám nadšený. Když se na stejný zážitek těším po dnu promarněném opalováním na pláži a četbou dobrých knih, přijde zklamání. Objektivita chybí. Rád bych napsal, že objektivita přichází až s anonymizací vzorků, bílým ubrusem, pětičlenou degustační komisí a stobodovkou, ale dál to už všichni znáte. Když se ty objektivní výsledky zveřejní, kdekdo má spoustu námitek, že to přece není možný a jaký poleno mohlo dát jen 86 (nebo naopak 99) bodů…
Podle firemního webu je to Chardonnay z alpských svahů, Ferrari je bezvadně zabalené v solo kartonové krabici, black and white a krásně vyvedené logo, lahev totéž. Ve skleničce to krásně a vytrvale perlí, má výraznou (a pro mě dlouho nevídanou) silnou citronově žlutou barvu. Na nose je zralá a intenzivní ovocná vůně, živá, přitažlivá a neobvyklá, jablíčka a důrazná kvasniční aromata. V chuti pěkná kyselina, ovocný nástup je až opulentní, jakoby se víno rozkročilo mezi strohým projevem Trenta a robustnější Franciacortou. Hodně živý svěží projev se spoustou zralého ovoce, hodně suché, příjemně čistě provedené a 12,5% alkoholu. Stylově je to pro mě nové, důrazná kyselina a suchý vápencový projev s bohatostí připomínající Franciacortu. Určitě chci po čase zkusit znova.
Jak jsem psal výše, větší interval mezi příspěvky neznamená stávku média, ale vaše objednávky Carmignana a Vermentina ze Skleničkových bedýnek medium potěší a jistě nezpůsobí výpadek zápisků. Podrobné informace o nových bedýnkách jsou tady, objednávat je můžete tady.