Před pondělní degustací toho nejlepšího ze Skleničkových bedýnek jsem sliboval zařadit i nové Campo del Guardiano 2014, ověnčené Třemi Skleničkami italského průvodce Gambero Rosso. Při ranní přípravě vín jsem objevil zapomenutou lahev Chinon Blanc La Croix Boissée 2012 od Bernarda Baudryho. Přidávat další víno by zvedlo dávku alkoholu, v zájmu zdravého degustování jsem vína vyměnil. Chinon byl skvělý, ale šampionem večera se stal moravský Sauvignon 2006 z Dobré Vinice (Slepé bedýnky z jara 2012). Popravdě si myslím, že by byl hvězdou i na jinačejších degustacích :-) Dnes aspoň Skleničkovy první degustační poznámky o novém Campo del Guardiano.
O víně i o vinaři a vinařství jsem už napsal dost, bylo v aktuálních bedýnkách. Orvieto Classico znamená původ ze sopečných, lávových vinic v okolí středoitalského Orvieta a dva a půl tisíce let dlouhou tradici pěstování a mísení bílých odrůd. Procanico (=Trebbiano Toscano), Grechetto, Malvasia a Verdello ve stanovených poměrech. Bývávalo, že se všechny odrůdy pěstovaly na jedné vinici ob řádek, dnes se pěstují sofistikovaně odděleně a mísí se až po vykvašení. Hned bych to tam jel zkontrolovat! Vzpomínky z loňského června jsou živé, když si prohlížím fotky z bookletu k aktuální orvietské bedýnce, překvapují mě ty svěží barvy krajiny, jako by tam tehdy ani nebylo 38 stupňů :-)
Campo del Guardiano 2014, Palazzone
První večer nedobytná pevnost, neproniknutelně uzavřená vůně i chuť. Svěřil jsem svoje naděje pozvolné oxidaci a po jediné sklence uložil lahev do chladničky. Druhý den je trochu přístupnější. Zlatožlutá jiskrná barva, ve vůni žluté ovoce i květiny (přezrálá louka), lehký kořenitý podtón. V chuti zase vyzrálé žluté ovoce a herbální mix, lehce oxidativní (ale je to klam, zosnovaný velkou zralostí hroznů a delším ležením na kvasničních kalech v nerezovém tanku) s dobře zakomponovanou kyselinou. Středně plné a kořenitý závěr se slanými tóny jako připomínka orvietských lávových vyvřelin. Je to víno, které klame tělem: tváří se oxidativně (už vzhledem), ale je dělané (téměř) reduktivně. Působí komplexně a nepřístupně, a zřejmě se bude dalších několik let vyvíjet v lahvi, než dosáhne všeho, co dnes zřejmě slibuje. Každopádně to není ovocná bomba, ovocné chutě jsou dnes potlačené a není to vůbec lehce pitelná příjemná záležitost. Spíš překvapuje v souvislosti s oceněním, že si průvodce Gambero Rosso vybral mezi absolutní špičku víno, které není nijak poplatné převládajícímu vkusu.
Třetí den, konečně změna: chuť se ohlazuje a kvasnicová aromata mizí, přibylo svěžesti a ovoce. Stále to není ovocná bomba, ale komplexní projev s příjemnou mineralitou, ale ovoce začalo vystupovat do popředí. Zajímavý závěrečný akord kyseliny a minerality, tedy kyselé a slané, a dlouhá dochuť. Podle třídenního vývoje doporučuju 2-3 roky skladovat v dobrém sklepě, teprve potom víno ukáže, co umí.
Raději to ještě zopakuju s ohledem na účastníky aktuálních orvietských bedýnek: Campo del Guardiano 2014 doporučuju buď nechat 2-3 roky v dobrém sklepě nebo 3-4 hodiny v karafě. Bez toho vás teď spolehlivě odradí. Mám malou zásobu a určitě o něm ještě napíšu.