Když jsem byl v Itálii v červnu 2016 naposledy, asi jsem to přehnal. Na dva dny jsem si naplánoval osm návštěv vinařství v Toskánsku a Umbrii. Nakonec jsem některé vypustil, ale stejně jsem se uštval a přivodil si zdravotní komplikace. Tentokrát jsem se musel poprvé v životě přemlouvat, abych se do Itálie znova vykopal. Nakonec rozhodlo ubytování ve vesnici, kde jsem s dětma strávil několikery prázdniny, apartmán s výhledem na moře a střídmější program. Šoférovat ve čtyřech dnech dvakrát 1200 kilometrů nezapadá do mojí představy ideálního zájezdu, tak jsem si to vylepšil jedním odpočinkovým dnem před odjezdem.
Na Brenneru byla sněhová vánice a dva stupně nad nulou, v Toskánsku odpoledne až 18 stupňů. Od moře fučel silný vítr, který bral věci z rukou a vháněl slzy do očí. Když o tom přemýšlím, počasí v Čechách je poněkud fádní. Stihl jsem přelíznout pár Vernaccií u Renata Baldiserotta, nakoupit zásoby v sámošce a v Caiarosse jsem dostal novou Pergolaiu 2012. Pizzu z nejlepší místní pizzerie La Ventola jsem si vylepšil deseti deky místního prosciutto crudo a Vernacciou z Cannety. Vypadá to jako plýtvání, protože tam mám ráno domluvenou degustaci se Stefanem Grandim, ale lákalo mě přijít připravený.
Vernaccia di San Gimignano 2016 DOCG, Podere Canneta
Dnes přeskočím úvodní pojednání o odrůdě a jejím marketingu (určitě ještě bude příležitost) a půjdu rovnou na věc. Jednoduchá ambaláž, na to si každý udělá názor sám. Typická světlá citronová barva, na Vernacciu docela slušná, ale stále jen světlá. Ve vůni docela intenzivně ovocné až do citrusů a žlutého ovoce, po rozmíchání se prosazují typičtější květinové tóny. Pěkná zralost, harmonie, čistota i dost intenzity. V chuti ovocný nástup s pěknou kyselinou a typická řežavá prašná mineralita. Kyselina a ovoce svádí k myšlence, jestli povolených a tolerovaných 15% nevyplňuje Sauvignon, ale to se neodvažuju sám rozhodnout. Typický projev v mineralitě a trochu netypický ve vyzrálém ovoci, Vernaccia většinou bývá Popelka s tenkým tělem a slabším ovocným projevem.
Koukal jsem na hodnocení sangimignanské Anteprimy, tam Canneta skončila v průměru. Santiniho Vernaccia, kterou jsem přivezl v roce 2012, stále překračuje devadesátibodovou hranici, ale díky tomu taky ztrácí půvab, když se podívám do ceníku. Původně jsem se smál, že ji Wine Market prodával za 329 kaček, ale když jsem v roce 2014 dostal Santiniho nový ceník, uznal jsem, že 329 je náhle reálná cena. Já bych ale chtěl Vernacciu pod 300, tak zkouším Cannetu a další vinařství. Lehkostí, čistotou a cenou (cca 250 Kč) mi Canneta vyhovuje, a navíc si drží podobný projev už několikátý rok.
Pergolaia 2012 Toscana IGT, Caiarossa
Zase jsem měl štěstí, že jsem ve vstupní hale Caiarossy rovnou potkal Emilia Manciniho, pochválil mu nový účes a odnesl si lahev nové Pergolaie 2012 s tím, že ji otevřu ještě ten večer a sdělím výsledek. Jediná nová věc v Caiarosse je, že staré lahve Pergolaie mizí a dnes je na prodej prakticky jen ročník 2012. První nalahvovaný ročník byl 2003 a ještě v letech 2011 a 12 jsem kupoval ročníky 2007 a 2009. Ty jsem miloval, ale dnes jsou vyprodané a s nimi i 2010.
Ve skleničce temná rudá barva, ve vůni typické nasládlé gumové tóny mladého Sangiovese, známé z Chianti. Tady je chemicko-gumový projev zpočátku učebnicově příkladný, až po rozmíchání ve skleničce vystupuje typické ovoce a lesní vůně. V chuti svěží až mladě rozverné, se štiplavými lesními chutěmi, koncentrované, hladké, strukturované. Přesto má stále základní a nejdůležitější vlastnost předchozích ročníků, hladké a jemné taniny. Není přeextrahovaná, Caiarossa stále staví Pergolaiu na jemné maceraci hroznů, a díky tomu je už teď dobře pitelná. Bude zajímavé sledovat, jak se změní, až nástup gumových vůní zmizí a víno se ještě víc zharmonizuje. Na dubnové degustaci jem otvíral Pergolaiu 2010 a stále ještě nebyla za zenitem. Ročníku 2012 bych věštil ještě delší čas. Druhý den už chemicko-gumová aromata zmizela, nahradily je zralé třešně a vystoupily taniny. Mnohem pitelnější a typičtější, ale stále se přimlouvám za rok nebo dva archivace.