Napřed o tom, proč naturální vinaři milujou Tramín a Veltlín. Poprvé jsem si toho všiml v únoru 2013 na návštěvě v Richarda Stávka. Natáhl vzorek ze sudu a pyšně pravil, tohle je jasný :-) Nebyl jsem příliš ostražitý, pohlédl jsem na něj s otázkou v očích, tak mi to řekl: Tramín, přece.

Tak jsem si ten vzorek projel a jo, Tramín. Celý problém je v tom, že když macerujete bílou odrůdu na slupkách (u modrých jsme si už zvykli), tak setřete primární odrůdové charakteristiky. Taniny a další látky ze slupek je překryjí. Jen pár odrůd se prosadí i po měsíční maceraci slupek, Tramín je první příklad. Ta vůně se prostě pozná, i kdybyste ho v sudu míchali dvakrát denně. Proto ho naturální vinaři milují, aromatické odrůdy nezabije ani dlouhá macerace slupek. Jen se na to musí degustátor správně adjustovat, ale tím se dostáváme k další důležité otázce: je důležitější odrůda nebo víno?

Když jsem rok později ochutnával víno v Jilské s Petrem Nejedlíkem, jeho amforové Veltlínské jsem už hravě poznal podle důrazného pepřového závěru. S Veltlínem je to jinak, ale delší ležení s kvasničními kaly zřejmě zesiluje pepřový závěr chuti, který je pro Veltlín typický. Prostě jsem byl víc připravený a už jsem věděl, co musím hledat :-)

Křepický malovinař Karel Koždoň si může dovolit ten přepych, že vínu nechá všechen čas, který potřebuje. Aniž bych jmenoval, jsou na Moravě naturální vinaři, kteří prodávají vína tak brzo, jako by je dělali reduktivně v nerezu. Karel se vínem neživí, víno neprodává a dává mu čas. Rozumím tomu, že si to někteří vinaři nemohou dovolit. Na druhou stranu, když necháte víno pár měsíců macerovat na slupkách, tak prostě bude potřebovat pár roků, aby bylo ve stavu vhodném k pití. Jestli jsem měl s oranžovými víny nějaký problém, tak ho vyřešila degustace s Matějou Gravner na PPV 2015. Gravner prodává vína osm let po sklizni, a jsou skvělá. Pokoušet se ho napodobit a lahvovat po roce je jako poslat juniorku z Kotěhůlek proti áčku Realu Madrid s Ronaldem. To nemůže dopadnout dobře.

Karlovo Veltlínské zelené 2011 otvírám v září 2017. Vzhledem je víno zlatožluté, ale bez oranžových odstínů. Pepřový tón převládá ve vůni nad zelenými odrůdovými tóny. V chuti je víno až nasládlé, lehké a svěží, v těle pomerančové, s důrazným pepřovým závěrem. Žádné oxidativní tóny, podle degustace si myslím, že to je malá šarže z demižonu. Přesto je víno pěkně naleželé, plné v těle ležením na kvasnicích, ale v odrůdových projevech snadno identifikovatelné. V těle hodně plné, bez rušivého alkoholu (analytiky neznám, ale alkohol nevystupuje), s vyzrálým ovocem a bezvadně pitelné. Mosazně minerální závěr (mosazná klika prostě). Když o tom přemýšlím, kyselina sice dodává svěžest, ale není to ostrá kyselina mladých nerezových Veltlínů. Víno má odbouranou jablečnou kyselinu, v těle je plné jako dort s mascarpone a jen důrazný pepřový závěr odkazuje k Veltlínu. Harmonické, pitelné, líbí moc.