Pokračování seriálu o komerci nejkomerčnější, Veltlínech z Poysdorfu. Aspoň teď v létě to platí, vína jsou ve vrcholné formě a je radost je pít (to samozřejmě platí jen o posledním ročníku). V drtivé většině případů jde o komerční záležitosti, vína dělaná na kšeft – jenže jsou výborně udělaná a ještě líp propagovaná. Ostatně zlí jazykové tvrdí, že Rakušani jsou mistři propagace. Prý o tom svědčí i to, že dokázali celý svět přesvědčit, že Mozart byl Rakušák a Hitler Němec :o)  

Už jsem v Komunitních bedýnkách měl (kromě několika dalších Rakušanů) vína od kremstalského Seppa Mosera i burgenlandské Judith Beck. Oba dělají kromě náročných vín v sudu i tu komerci, a dělají ji dobře. V důsledku je to vždycky tak, jak mi řekl v roce 2006 Michel Guillard v burgundském Gevrey: Víno se přece dělá na pití! Asi by vypadalo líp, kdybych mohl každej večer pít (a ráno na blogu zveřejňovat) těžký pecky v cenách od patnácti stovek výš, ale život takovej není. Nejen kvůli cenám, rychle by mě to omrzelo. Trochu jsem to nakousl už v posledním veltlínovském článku tady: jeden nebo dva body ve stobodovce nemusí nutně znamenat, že víno je lepší, vhodnější. Stobodovka (ani cena) není absolutní a jediné měřítko. Po ryzlinkovém intermezzu návrat k poysdorfským Veltlínům.

Vinařství Weinrieder, to je 20 hektarů vinic na sprašových a hlinitopísčitých půdách s důrazem na Veltlín, ryzlink a Chardonnay. Aniž bych se poysdorfským Veltlínům nějak systematicky věnoval, Weinrieder soukromě řadím do místní špičky. Jejich Veltlín ze starých keřů mě o dovolené před třema roky tak nadchnul, že jsem ho nominoval mezi nejlepší vína roku 2013 i do Komunitních bedýnek. Při červencové návštěvě poysdorfské vinotéky měl zrovna službu jeden mladší člen rodiny Rieder (Riederů je v Poysdorfu jako Nováků na Žižkově, tihle si proto dali do erbu rovnou WeinRieder), tak jsem kromě Alte Reben koupil i základní Veltlín Weinviertel DAC. První dojem je výborný. Podobně jako u zmiňovaných základních vín Mosera nebo Beck, je to komerce s lidskou tváří. Nechce se mi napsat komerce s duší, ale asi by se hodilo oduševnělá komerce.

Grüner Veltliner 2015, Weinviertel DAC, Weinrieder
Klasická tmavě zelená štíhlá flétna se šroubovacím uzávěrem, střídmá, ale graficky čistá etiketa. Ve skleničce slušně plná citronově žlutá barva. Ve vůni typická travnatost a zároveň netypická zralost ovoce, hlavně žlutého. Zpočátku lehce oxidativní vůně, po zamíchání citrusové a kořenité tóny, nejspíš nerezovka vyzrávající na kvasničních kalech. V chuti dokonale vyvážené, komplexní. 12,5% alkoholu, pěkná kyselina, příjemná mineralita, na Veltlín slušně vyzrálé žluté ovoce, decentní připomínka travnatosti a jemňoučká pepřová tečka. Vše nesmírně kultivované, žádná divočina. Přesto to má duši (nebo aspoň oduševnělost, viz výše). Svým způsobem je to Weinviertel DAC, ale hodně elegantní, ohlazený, prostě Veltlín ve smokingu. Asi jako James Bond, agent 007, zabiják ve smokingu :o) Jestli jsem dal za Gmeinböck 88 bodů, musím základní Weinviertel od Weinriederů hodnotit aspoň 89 bodů / 100. I to jen proto, že 90 bodů se mi za základní Weinviertel nechce dát… ale tenhle Veltlín je fakt pěknej.