Archiv štítku: Toskánsko

Dvakrát Chianti Classico z hypermarketu

Chianti Classico 2020 DOCG, Rocca delle Macie
Hledal jsem v hypermarketu nějaké červené a tohle vypadalo jako dobrá volba. Především má (jenom!) 13,5% alkoholu (všechny Morellina měly o bod víc). COOP zavedl „privátní značku,“ nechává si vína od známých velkovýrobců polepit vlastní etiketou. V regálu je Chianti Classico za příjemnou cenu, těsně pod deset EURO. Výrobce odprodá produkci, na kterou nemá objednávky a všichni budou spokojení. Tentokrát to nebylo tak jednoduché, ale nakonec se spokojenost dostavila.   Číst dál →

SKB 111, toskánská bedýnka

Můj podzimní toskánský experiment už se přechýlil do druhé poloviny. Jednadvacátého listopadu navečer jsem stále ještě nezapnul topení a teorie o životě v Toskánsku, zaplaceném z peněz ušetřených za vytápění v Čechách, vypadá zatím slibně. Abyste z toho taky něco měli (kromě každodenního čtení degustačních a cestovních poznámek), sestavil jsem pro vás na závěr roku zimní toskánskou bedýnku.   Číst dál →

Sváteční plky z Toskánska

Po včerejším svátečně odpočinkovém výběru fotek z listopadového Toskánska mi došlo, že si všichni uděláte v pátek volno a že opravdu odpočinkové téma jsem měl dát až dnes, pokud tedy o prodlouženém víkendu vůbec někdo zabloudí na wine-blog. Takže začnu bezohledně odpočinkově: ve středu bylo v Toskánsku zataženo, ale ve čtvrtek po poledni se vyčasilo na 21,5 stupně. Moje italština se zlepšila, už jsem to dal zpaměti: Oggi abbiamo ventuno gradi!  A samozřejmě, bez 17. listopadu 1989 bych teď v Toskánsku vůbec nebyl. Slogan Díky, že můžem to přesně vystihuje.

Číst dál →

Dvě červená od Marchesi Ginori Lisci

První večer v Mazzantě jsem měl depresivní zážitek. Místo Mozzarelly byl na pizze Eidam. Nekecám, jezdím do Toskánska už dvacet roků a teď to bylo poprvé. Restauraci nebudu jmenovat, protože kam jet, kde se ubytovat a kam jít na večeři je drahé know-how, ale Orso Bianco už nikdy více! Druhý den zafungovalo podvědomí a přestože jsem chtěl ukrutně šetřit, nakoupil jsem v sámošce hromadu jídla. Následně vařím a jím podle toho, co musím spotřebovat a ne podle toho, na co mám chuť.    Číst dál →

To nejlepší z víkendu

Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál →

Toskánská Vernaccia a pár fotek z letní Umbrie

V pondělí jsem napsal text o stojedenáctých bedýnkách, tentokrát z italského Orvieta, našel si v chladničce víno a šel na zahradu vyfotit lahev. Venku drobný deštík a sychravo. Teploměr ukazoval patnáct stupňů, ale bylo zataženo, sychravo, hnusně. To je jedna z nejdebilnějších věcí v životě. Schraňuju si lahvované vzpomínky na léto a když je otevřu a koukám oknem na zmoklou zahradu, na monitoru mi svítí zprávy o počasí z místa, odkud jsem se před třemi týdny vrátil. Cecina, Toskánsko – dnes jasno a 25 stupňů. A celý týden to bude stejné. Dnes pár fotek ze srpnové Umbrie.   Číst dál →

Dvakrát Carmignano, suché a sladké


Tak dlouho propaguju vína s nízkou hladinou alkoholu a nakonec přivezu červené se 14,5%. Řeč je o Carmignanu z Fattorie Ambra. Mám dobrou výmluvu: v zimě se červená vína s vyšším alkoholem snadno vypijí a základní Carmignano Santa Cristina je tak hladké a harmonické! Při vybalování jsem si uvědomil, že Carmignano Montefortini jsem v květnu ve vinařství ochutnával jen z tanku, kde čekalo na lahvování, a že je čas provést kontrolu degustací.  Číst dál →

Návrat domů a dva sekty ze supermarketu

Dnes místo vážně míněných rad, předsudků a návodů jen trocha nezávazného plácání. Mnozí si řeknou, že to není žádná změna, za sebe alespoň nebudu předstírat serióznost. V pondělí jsem italským přátelům vzkázal „Torno subito“ a po měsíci přijel i s nákladem toskánského Carmignana. Sedmnáct hodin řízení dá člověku zabrat. V úterý jsem byl unavený, jako kdybych vyložil vagon uhlí, a večer jsem završil vylitím sklenice Carmignana do notebooku. Středa padla na snahu zachránit notebook, což se nakonec zřejmě podařilo. Přesto jsem došel k myšlence, že člověk, který vylije víno do životně důležitého notebooku, by neměl radit těm, co si víno do notebooku nevylili.   Číst dál →