Tak dlouho propaguju vína s nízkou hladinou alkoholu a nakonec přivezu červené se 14,5%. Řeč je o Carmignanu z Fattorie Ambra. Mám dobrou výmluvu: v zimě se červená vína s vyšším alkoholem snadno vypijí a základní Carmignano Santa Cristina je tak hladké a harmonické! Při vybalování jsem si uvědomil, že Carmignano Montefortini jsem v květnu ve vinařství ochutnával jen z tanku, kde čekalo na lahvování, a že je čas provést kontrolu degustací.
Jen stručně připomenu, že vína označovaná jako Carmignano už od roku 1716 smí pocházet z pouhých sto deseti hektarů vinic v okolí stejnojmenného městečka a povinně musí obsahovat příměs deseti až dvaceti procent Cabernetu Sauvignon. Enolog Giuseppe Rigoli má rád odrůdu Sangiovese a ve sklepě dokonale ladí sudy několika velikostí, aby víno bylo drobně naoxidované a připravené k archivaci, ale nebylo jednostranně ovlivněné jedním druhem a velikostí sudu. Už několik let má na zadní etiketě biocertifikát, ale nikdy to nezmiňoval. Myslím, že samotnou certifikací se pro něj nic nezměnilo.
Carmignano Montefortini Podere Lombarda 2019, Fattoria Ambra
Ve skleničce je temná rudá barva. Na nose fialky, paprika, lesní plody a piniový les. Jak už to u směsných vín bývá, vůně se proměňuje s okysličením, teplotou a rozmícháním, můžete si na chvíli vymíchat jód, eukalyptus a jiné kratochvíle. Je to harmonické a lehce ohlazené. V chuti slušná kyselina nesená lesními plody, zemité a lesní tóny překrývají ovoce. Ve vůni kabernetové koření maskuje lehký kvasnicový tón, ale v chuti je nápadnější (to by se mohlo líbit milovníkům naturálních vín :-) Středně plné tělo a trochu vystupuje alkohol. Závěrečné třísloviny svírají pusu. Chuť je narozdíl od vůně neohlazená, sevřená, sud ještě není úplně integrovaný a je to trochu divočina. Lahvovalo se v červenci a sudový vzorek v květnu byl mnohem příjemnější a harmoničtější, hodně blízký už nalahvovanému Carmignanu Santa Cristina. Doporučuju odložit otevření na duben, až ovoce v chuti převládne nad sudem, bude to lepší.
Malá odbočka: na fotce je kaplička z jedenáctého století poblíž Carmignana. Je zasvěcená svaté Marii a svatému Leonardovi. Jinou fotku stejného místa, ukradenou z Wikipedie, jsem používal k propagaci Skleničkových minidovozů vína z Carmignana. Když jsem v pondělí v osm ráno jel kolem, místo jsem poznal, zastavil a vyfotil. Následně jsem doma hledal, kde to bylo, protože jsem tam vysloveně zabloudil a měl jet úplně jinudy.
Vin Santo di Carmignano 2013, Fattoria Ambra
Nedosti na tom, že i základní Carmignano svou dlouhověkostí může starším konzumentům přinést trudné myšlenky, navíc tu mám i Vin Santo. Klasický toskánský slaďák se vyrábí z bílých hroznů (většinou z odrůdy Trebbiano) s nejméně šestitýdenním sušením na rohožích. Usušené hrozny se vylisují a mošt kvasí i vyzrává pět let v sudu. Tradičně to má být tak, že sud je naplněný jen do poloviny nebo do dvou třetin a víno za pět let řádně naoxiduje, během těch pěti let ho vinař nemá vůbec otvírat a kontrolovat. Co se má stát, to se prý stane :-) Při degustaci ve vinařství mě překvapil poměrně svěží projev bez výraznější oxidace, takže teorie o stolitrovém sudu naplněném do svou třetin se zřejmě všude nedodržuje, ale i ovocnější Vin Santo se mi líbilo.
Lahvuje se do polovčních lahví (0,375 litru), má temně jantarovou barvu, je to zrzka! Na nose je výrazná hroznová vůně, zralé hrozny, hrušky a med. Podzimní tlející listí, lehce sušené bylinky, s provzdušněním se najde víc aromat, ale stále převládá ovoce. Pocitově vystupuje alkohol, jako by to bylo dolihované, ale na etiketě je psáno pouhých 14% alkoholu. V chuti zase výrazně ovocné s botrytickými tóny, zralé hrozny, meruňky, hrušky, fíky, oříšky a med, s málo výraznou kyselinou, sladké, ale ne příliš (přece jen 14% alkoholu), projevem zase likérové, ale pěkně čisté a hladké. Pět roků v sudu je poznat, ale víno je jen mírně naoxidované a při podchlazení to může někomu uniknout (asi jako mně v květnu ve vinařství). Je to luxusní pití, cantuccini a vánoční večer s roztopeným krbem.