Italská prezentace na Žofíně a Cantine Arini

Za dvoudenním výpadkem vinného čtiva je nabitý program, při pátku jen rychlé shrnutí. Ve středu pořádala Italsko-česká obchodní komora prezentaci italských vinařství v Praze na Žofíně. Tentokrát ve velkém sále, se čtyřicítkou vinařů a plnou parádou včetně hodinového Mastercalss na téma Abruzzo. Na úvodní fotce z Masterclass baronka Caterina Cornacchia představuje svoje Montepulciano d’Abruzzo.

Využil jsem příležitosti a přechutnal osm jejích vín. Měla výborná bílá a vynikající Pecorino. Překvapilo mě Cerasuolo, rosé z Montepulciana (Cerasuolo jsem neznal).  Všechna tři červená vína z odrůdy Montepulciano se mi líbila, nejvíc asi Vigna Le Coste 2015 se slanými chutěmi a perfektní balancí mezi zábavnou pitelností a seriózním projevem.

Na fotce nahoře ještě Montepulciano Cantine Bottari, asi nejlepší z Masterclass.

Toskánské vinařství Querciabella. K původním vinicím v Chianti přikoupili pozemky v Maremmě, některá vína (Chianti Classico) jsou tradičně udělaná, ale bavily mě i směsi mezinárodních odrůd (Turpino) a jednoduchá, pitelná Mongrana z Maremmy.

Na fotce Alessia a Vito Arini ze Sicílie, hlavní bod programu. Před čtyřmi lety jsem na Sicílii degustoval Marsalu s Vitem a Giacomem Arini, rok poté jsem od nich dovezl paletu vína. Když mě ozvali na Žofín, nabídl jsem jim, že jim udělám průvodce po Praze. Ve čtvrtek jsem s nimi prošel z Pohořelce na Karlův Most a odpoledne je odvezl na letiště. Ještě v pátek večer mě bolí nohy. Z degustace mám dojem, že v Cantine Arini zavládl suchý zákon. Ze sicilské degustace si pamatuju malý zbytkový cukr v některých lehkých bílých vínech, letos byla všechna bílá úplně dosucha.

Když mi několik vinařů nabídlo neotevřenou lahev s sebou domů, odmítl jsem to. Nechtěl jsem vypadat jako někdo, kdo na degustace pro profesionály šlohl lahev a utíká s ní domů. Je to příliš nápadné… odmítl jsem to i Vitovi Arini, ale když navrhl, že nechá celou krabici u pořadatelů a já si ji odvezu nazítří autem, zdálo se mi nezdvořilé to odmítnout. Potom se to opakovalo s panem Goossensem (Cantina d’Isera, Trentino) a místo dvou krabic vína jich na mě ve čtvrtek čekalo pět, z toho dvě dvanáctky. Kdybych vám někdy radil, jak být nenápadný, tak mě vůbec neposlouchejte!

Tolik o programu na příští týden, pozorné čtenáře nepřekvapí série degustačních poznámek vín Cantine Arini a Cantina d’Isera :-) Jako zálohu dám první poznámky k Marsale. Psal jsem je dva dny po otevření lahve, ale tohle víno by vydrželo v dobré formě i dva týdny!

Le Terre, Marsala Vergine Soleras VLQPRD
19% alkoholu a vyšší třída Marsaly, tedy vína fortifikovaného destilátem. Čtyři roky po degustaci na Sicílii s bratry Ariniovými se už špatně orientuju v jednotlivých kvalitativních třídách, ale základní rozdělení bylo v textu tady. Pro Vergine je předepsáno pětileté zrání v sudu a „perpetuální“ mix několika ročníků vína, Giacomo Arini říkal, že pět let bohatě překračují. Podle ušlechtilé a dalekonosné koňakové vůně, která se šířila z lahve po otevření, bych tomu věřil.

Nahnědlá zrzavá barva a seriózní fíková vůně s lehoučkou oxidací a vyšším alkoholem, až do ušlechtilých parfémů. V chuti fíky, vyšší kyselina, na jazyku štípe alkohol. Středně plné tělo s oxidativně postaveným žlutým ovocem a ohnivý projev. Ušlechtilost, elegance a oheň, tohle je víno do studeného podzimu a zimy!

A samozřejmě nechci odvádět pozornost od nových Skleničkových bedýnek s šardonkami z Montagny od Francoise Bertheneta, francouzského vinaře roku podle vinařské ročenky Guide Hachette 2020. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *