Konečně se dostávám k Berthenetovu Chardonnay PUR 2018 s podtitulem Sans Soufre Ajouté, což amatérsky a bez slovníku překládám jako Bez přidané síry. Většina čtenářů už ví a zbylým vysvětlím, že víno nikdy není zcela bez síry. Síra vzniká v malém množství jako vedlejší produkt alkoholového kvašení, takže pár miligramů SO2 analytici najdou, i když vinař síru nepřidá. Číst dál
O francouzském filmu režiséra Cedrika Klapische Ce Qui Nous Lie (česky Víno nás spojuje, anglicky Back to Burgundy) jste už asi četli. Já jsem ho poprvé viděl v úterý (celý film je ke stažení tady). Je to romantické a dojímací s potenciálem zalíbit se všem, co někdy byli v Burgundsku (nebo mají komplikované vztahy s otcem či naopak s vlastními dětmi, což je jeden z motivů ve scénáři). Nechci to shazovat, ale zdá se mi, že film samotný neobstojí… něco jiného je, když ho vidíte očima člověka, který v Burgundsku byl a stýská se mu. U jednoho z prvních záběrů jsem vykřikoval, Tahle autobusová zastávka je v Prémeaux-Prissey (omyl, není :-), scéna z pohřbu otce tří hlavních postav je točená na hřbitůvku v Puligny-Montrachet a letecké záběry Cortonu taky berou za srdce. Ve scénách ze sklizně jsou většinou záběry sběru bílých hroznů, takže čtenářům blogu doporučuju některé z Montagny Premier Cru od Bertheneta z nedávných burgundských bedýnek. Tahle kombinace funguje! Číst dál
Harmonie 2012, Crémant de Bourgogne, Domaine Berthenet
3700 číslovaných lahví a vlastní výroba. To není nic samozřejmého, stejně jako (skoro) všude jinde i v Burgundsku si nechávají vinaři dělat sekty u specializovaných výrobců. V mnoha případech má výrobce tři šarže a jeho zákazníci si vybírají podle kvality a ceny. Harmonii si Berthenetové vyrábí sami a nechávají víno v lahvi na kvasnicích ležet třicet měsíců. Čisté Chardonnay a díky vzpomínkám na tichá vína ročníku 2012 jsem byl hodně natěšený. Číst dál
Francouzi mají přece jen jinou mentalitu a kulturu, ale po drobných zpožděních vína od Berthenetů v pátek přijela. První domácí setkání s cizí kulturou byo trochu jako ohlédnutí do středověku: bílé víno uzavřené korkem! Co korkem, ale celokorkem, tedy „z masivu.“ Už asi hodně sjíždím německá vína, kde není problém dát šroubovací uzávěr na vína Erste Lage nebo Grosse Lage. Přiznávám, že takový korek povýší první dojem z vína, ale přece jen tomu už odvykám. Číst dál
Blíží se Vánoce, na stole bude ryba a k rybě patří Chardonnay. Poslední roky jsem šardonku občas nahrazoval ryzlinkem, ale letos bych chtěl na štědrovečerní stůl vrátit šardonku. A když šardonku, tak Burgundsko. V posledních letech jsem na blogu otevřeně stranil německým a italským vínům, protože ceny burgundských vín na mě působily jako repelent, ale Chardonnay chci pořídit v malé (a ne tak drahé) burgundské oblasti Montagny v Côte Chalonnaise. Pokud jde o kvalitu, výrobce jmenovala ročenka Guide Hachette Vinařem roku 2020. Číst dál
Po víkendu mám spoustu dojmů, ale málo z nich souvisí s vínem. Po úvodní houbařské nouzi nastaly časy hojnosti. Mrazák je plný hub a smaženice ke snídani už bylo tolik, že jsem přešel na novou snídani: topinky se šunkou, sýrem, rajčetem a smaženými houbovými řízky. V sobotu jsem si dal čtyři topinky ke snídani a byl jsem najedený až do večera. Nevýhoda: už jsem nespotřeboval žádné houby k obědu ani k večeři. Číst dál
Mohla jsem volit mezi lepšími ženichy, říkala chlubně choť plaveckého mistra z Vančurova Rozmarného léta. Taky jsem v srpnu zvažoval několik jiných dovozů a nakonec si vybral něco, co jsem už dva a půl roku odmítal. Burgundským Pinotům jsem se vyhýbal soukromě i na blogu pro vysoké ceny a dostupné náhrady z jiných regionů. Nakonec jsem podlehl letním chutím. Španělská a italská červená vína sice nabízí levnější náhradu a stejnou kvalitu, ale většinou postrádají burgundskou lehkost, eleganci a dotek vznešenosti. Několik e-mailů ukázalo, že Marc Bouthenet z burgundské vesničky Cheilly-les-Maranges prodává slibný ročník 2017 a ceny ještě zůstávají oběma nohama na zemi. Číst dál
Facebook a další internetové vymoženosti pro mě dlouho byly jen ztráta času, ale o víkendu jsem se nechal nachytat. Kamarád – čtenář blogu postoval ze Strasbourgu fotku se starým panem Berthenetem, tak jsem si vyprosil jednu lahev. Na štrasburském Salonu nezávislých vinařů bylo podle kamarádova referátu přes 700 vystavovatelů. Čtyřdenní vstupné (6 EURO) zahrnovalo degustační skleničku a neomezený příděl vzorků, ale už ne katalog (další 4 EURO, hrůza ten kapitalismus!).
Cuvée Blanc Prestige 2017 Beaujolais Villages AOC, Chateau de Durette
Začnu prémiovou nebo výběrovou verzí Chardonnay z Beaujolais. Jak už jsem tady několikrát psal, Chardonnay z Beaujolais Villages (nejsem si jistý, zda to platí i o jižní části Beaujolais, ale určitě o severní části Beaujolais blízko Maconu) se může zatřídit i jako Bourgogne Blanc. Místní patrioti používají označení Beaujolais Villages, přestože prodejnější (včetně vyšších cen) by zřejmě bylo označení Bourgogne Blanc. Číst dál
Kromě ryby mám burgundské šardonky spojené s vítáním jara. Skleničkův blog mi napovídá, že každoročně se na nově vytaženém zahradním stole jako první otvírá Montagny Premier Cru od Bertheneta. V pátek jsem vystěhoval stůl na zahradu a už je to tady. Původně jsem o tom ani nechtěl psát, protože jsem poslední rok několikrát otvíral Berthenetovy Staré Keře. Na podzim 2017 to skončilo klasickým závěrem „zkusit znova za půl roku,“ ale zřejmě jsem to nepublikoval. Vyhledavač už několik let zpátky neukazuje nic o Starých Keřích. Páteční okus dává naději, víno už přichází k pitelnosti. V červenci bude lepší, ale už teď se dá pít. Číst dál
„Šťastný člověk, po kterém zůstane prázdný sklep.“ Chtěl jsem Morgeot vypít na loňské narozeniny, ale odložil jsem to. Dnes jsem si uvědomil, že to ještě párkrát odložím a vypije to moje dcera. Na první napití je to hodně minerální a citrusová šardonka, v chuti ještě málo ovoce a hodně štiplavých taninů. Ale furt lepší než si ještě v úterý foukat bolístky ze soboty…
Po více než deseti letech bych už mohl opisovat sám od sebe. V červnu 2007 jsem otvíral blog poznámkami o Meursaultu 2005 psanými kulometnou dikcí. Minulý týden jsem si našetřil stejný Meursault 2013, takže relativně o dva roky starší. Ostatní atributy zůstaly, stejná zahrada, stejná ryba i okurkový salát (z nakládaček). Z etikety zmizel climat „Millerans,“ ale myslím, že to byla jediná změna, prostě ho tam pan de Sousa přestal uvádět. Číst dál
