Nejsem si jistý, jestli to není jen bohapustý trolling, ale přečtěte si to sami. Rozhovor s ředitelem skupiny Bohemia Sekt:
„PIWI jsou speciálně vyšlechtěné odrůdy tak, aby … lépe odolávaly plísňovým chorobám…“
„Zásadním faktorem zůstává vláha. Například severní Itálie se díky své poloze dočká 1 000 až 1 200 milimetrů srážek za rok. Na Moravě dlouhodobě dosahujeme sotva poloviny a letos to bude ještě méně.“
Závěr: budeme vysazovat PIWI rezistenty a rozšiřovat zavlažování :-) strašidelná ukázka, co všechno může být v domácím vinohradnictví špatně. Nebo je to jen trolling? 

Ale k věci, nabídka vína v Evropě je už 40 let vyšší než poptávka, a poptávka dál klesá. Kdo dnes nedokáže vyrobit a prodat dobré víno z klasických odrůd (Chard, SVG, Riesling, CS, PN plus stovky tradičních lokálních odrůd, žádné PIWI), ten na trhu nemá místo. Problémem není, když se do bludných úvah pouští vinař s pěti hektary vinic, poměry na trhu v každém oboru nastavují ti největší hráči.

Dnes to bude jen skleničkovská dojmologie, žádná nová vína. Nejsilnější dojem z léta je, že z degustačních poznámek o právě otevřených vínech je nejspolehlivější a nejtrvalejší… bodové hodnocení. Omlouvám se všem, kdo nesnášejí stobodovku, ale moje nejnovější poznámky potvrzují právě tohle. Třeba Vernaccia di San Gimignano 2025 od Panizzi. Na březnové toskánské superdegustaci ve Viareggiu byla až přehnaně strukturovaná, prostě velké, veliké víno, ale nezralé, hodně na kyselině, jen příslib. Potom se zavřela, až do června byla nudná a nepřístupná. Jak už to Vernaccia dělá, otevřela se s termínem turistické sezóny. Najednou byla střídmě ovocná a uhrančivě květinová, super. V září zase ustupuje ovoce, převládá kyselina a mineralita. Nepropadám panice, neměním hodnocení, čekám na další vývoj… nejhorší je, když dojdou zásoby Vernaccie.

Něco o Sauvignonu. Není pravda, že bych nenáviděl podtržené novozélandské Sauvignony. Naopak je rád ochutnávám kdykoli se tomu nedokážu vyhnout. Vyzrálé Sauvignony z Loiry miluju bezpodmínečně. Proto jsem v červnu přivezl další sauvignonovou bedýnku z Domaine de Villargeau. Tentokrát bez červených z Pinotu Noir nebo Gamay, pouze Sauvignony. Soukromě jsem si navýšil objednávku o pár krabic jejich nejlepšího, nejzralejšího Sans Complexe. Vždycky mě bavily zralé ovocné Sauvignony s plným tělem a ovocným projevem a zároveň se silnou kyselinou, protipól novozélandských kyselých kopřiv. Před týdnem jsem dostal větší objednávku z jedné restaurace a kvůli ní jsem znovu otevřel pár lahví. Dva základní Sauvignony z Villargeau byly tak dobré! S věkem tíhnu k nižšímu alkoholu a tenčím vínům, ale ta lehkost, vzdušnost a čistota dávala základním vínům z Villargeau křídla. (Hodilo by se teď vzpomenout vyprávění Marka Thibaulta z roku 2020, jak ve vedru sklízeli hrozny v noci za svitu přivezených lamp, aby je dovezli do sklepa studené, ale to budou letos vyprávět skoro všichni vinaři.)

Aniž bych chtěl dělat zásadní závěry z několika málo rozhovorů s vinaři (a vůbec žádné z rozhovoru citovaného v úvodu), povšiml jsem si, že (alespoň někteří) vinaři rozlišují mezi globálním oteplováním a aktuálním počasím. Při jedné srpnové degustaci v Německu jsem zavedl řeč na globální oteplování a vinař na to: „Mně netrápí globální oteplování. Mně trápí sucho. Jestli do týdne nezaprší, budeme mít problém.“ Zrovna jsem se doklikal k rozhovoru s Rosannou Gaja, dcerou Angela a ředitelkou Gaja Distribuzione: „dřívější chladnější klima znamenalo, že velké ročníky nebyly tak časté…“