Francouzi mají přece jen jinou mentalitu a kulturu, ale po drobných zpožděních vína od Berthenetů v pátek přijela. První domácí setkání s cizí kulturou byo trochu jako ohlédnutí do středověku: bílé víno uzavřené korkem! Co korkem, ale celokorkem, tedy „z masivu.“ Už asi hodně sjíždím německá vína, kde není problém dát šroubovací uzávěr na vína Erste Lage nebo Grosse Lage. Přiznávám, že takový korek povýší první dojem z vína, ale přece jen tomu už odvykám.  

Montagny Premier Cru Saint Morille 2018, Domaine Berthenet
Podle mých záznamů to jsou už tři roky, posledně jsem od Berthenetů dovezl paletu v září 2016. Etikety se vpodstatě nezměnily, jen já jsem z větší části vyměnil Chardonnay za německý Riesling a Silvaner a italské Orvietto Classico a Vernacciu di San Gimignano. Možná budu mít problém s hodnocením, protože mě to svádí srovnávat aktuální Montagny s vlastními vzpomínkami. Vzpomínky klamou, pokusím se tomu vyhnout.

Ve skleničce je poměrně vysoká citronově žlutá barva se zlatavým odstínem. Saint Morilles bylo vždycky nejjednodušší a nejmladší z Berthenetových Premier Cru, ale dnes barva ohlašuje zralé víno. Ve vůni citrusy a žluté ovoce, slušně intenzivní, plné a harmonické. Lehce zaprděné reduktivní smrádky, po vymíchání intenzivně citronové. V chuti dobrá kyselina, citrusy a parádní čistota. Reduktivní, komplet z nerezových tanků, středně plné a v ovoci spíš hodně zralé. Citrusy a žluté ovoce až do jablek, s podezřením na vliv horkého ročníku. Po provzdušnění jsem našel i vanilku, přesto si myslím na nerezové tanky bez bariku. Podle vzpomínek měly Morilles výraznější a tvrdší kyselinu (už je to tady!) a trvalo jim déle, než se ohladily a dosáhly podobně příjemného projevu. Předpokládám, že Morilles 2018 se lahvovaly v červnu nebo v červenci. Současný ročník by mohl mít míň kyselin a tedy kratší dobu života před sebou, ale je mnohem dříve připravený k pití. Archivaci bych klidně oželel, víno je teď těsně před vrcholem a oslňuje hlavně čistotou. Jdu to ověřit s Mont Cuchot.

Montagny Premier Cru Mont-Cuchot 2018, Domaine Berthenet
A je to tak! Předchozí dovozy Mont Cuchot dopadly tak, že mi zbylo 12 lahví pro sebe, v několikaměsíčních intervalech jsem je otvíral a kyselil se nad přebytky kyselin. Když jsem si po dvou nebo třech letech říkal, že víno už už přichází do příjemně pitelné fáze, byla to poslední lahev. Zjednodušeně je Mont Cuchot dospělejší, plnější verze Saint Morille včetně starších výsadeb.

Vzhledem je o poznání mladší, čistá citronově žlutá barva. Bez dalších přívlastků, zářivě čistá. Na nose zralé citrusy a lehce herbální tóny jako z babiččiny apatyky. V chuti dokonale sladěné, svěží, ale svěžesti by pomohl gram kyseliny navíc. Zralé citrusy až do pomeranče a mandarinky, plnější tělo a vyšší koncentrace, takže víno působí téměř sladce (hádám, že je bez zbytkového cukru a je to jen koncentrace, na stěnách sklenky kreslí výrazné mosty). Komplexní projev a hlavně závěr chuti. Za mě spokojenost až nadšení. Nikdy jsem nebyl úpně nadšenej, když jsem dal za víno 500+ a následně měl čekat pět roků, až mi v chladničce dojde. Stejně jako u St. Morilles, parádní čistota v chuti.