Vipavská Bouře

P1170061 Burja

Dárek od Matěje Lavrenčiče i doma potvrdil původní nadšení z červnové veřejné degustace slovinských vín z vipavského údolí. Obvykle na blog nepřepisuju co jsem vygůgloval na cizích webech, ale se slovinskou bouří Burjou udělám vyjímku, protože ta stála za trochu hledání a nechci ji odbýt jen degustačními poznámkami. Za skouknutí stojí web i jedno video tady, importovat ho do WordPressu se mi nepodařilo.

Vinař Primož Lavrenčič se zaměřuje na místní, vipavské odrůdy (plus Pinot Noir) a o svém projektu Burja říká sympaticky: „Chci aby lidi pili moje vína protože jsou dobrá a něco jim říkají, ne protože jsou organická. Můj způsob výroby spočívá v tom, že se snažím co nejvíc omezit lidské zásahy do vína.“ (Citát je převzatý z rozhovoru, na vlastním webu se o tom Lavrenčič rozepisuje podrobně.)

Burja_Burja-Bela_0.75L WEB

(Horní obrázek je převzatý z webu www.burjaestate.com.) Pokud jde o samotné víno, Bílá Bouře (Burja bela 2011) je silný kafe, a dává to najevo už ambaláží. Stylizovaná burgundská láhev s graficky stylizovanou etiketou a celokorek. Ve skleničce opalizující (=nefiltrované), citronově žlutá barva s nazlátlým tónem kreslí dlouhé mosty. Divoká a komplexní vůně, která překvapí hořčicí, zeleným kořením a nezralým ovocem, možná jsou v tom utopené i těkavky. Je to divočina, ale není to nuda! V chuti slušná kyselina po JMK, vyzrálejší ovocný projev s výraznější extrakcí slupek (a nevýraznou extrakcí stopek, za což jsou u Skleničky plusové body) a potvrzeným podezřením na těkavky. To co jsem ve vůni popisoval jako hořčici byly právě tyhle tóny – naštěstí slabé a zastrčené mezi spoustu dalších výrazných vjemů, takže jsou bezpečně daleko od hranice, kdy bych je označil jako vadu. S provzdušněním a ohřátím se tyhle „problematické“ tóny dál schovávají a víno je stále sebevědomější a příjemnější, druhý den už těkavky vůbec nenacházím. Podchlazené hned po otevření bylo ježaté a ostnaté, málo přístupné, ale už po hodině je plnější, příjemnější a působí sebevědomě. Objevují se jablíčkově oxidativní tóny, víno je suché (možná s malým zbytkovým cukrem, který zaobluje hrany), s 13,5% alkoholu, pitelné, středně plné s minerálním závěrem.

Pro pokročilé milovníky vína, kteří už mají za sebou první zkušenost s bílými víny macerovanými se slupkami bych to označil jako chlastací víno, přístupné od 18 let, a těm, kdo tu zkušenost nemají bych Burju s doporučil jako první školení. Podle informací z webu jde o směs odrůd Malvasia Istriana, Rebula a Italian Riesling (=česky vlašák) s malým přídavkem dalších odrůd (což zřejmě většinou bude místní odrůda Zelen). Nízké výnosy, staré keře, tradiční místní odrůdy a spontánní kvašení, ale to byste určitě tipli i bez technických informací z webu. Víno bylo školené s malým zbytkem slupek ve velkých sudech, se zřejmým (ale ne přehnaným) oxidativním charakterem.

Už jsem na Skleničkově blogu psal o zálibě v harmonii, vyváženosti, a rovnováhou mezi oxidativním a reduktivním projevem je Burja Bela dokonalým příkladem takové harmonie. Ujištění pro ty, co zatím k oxidativním vínům nenašli cestu: není to žádný úlet nebo bezhlavý experiment, ale seriózní víno. Bez ohledu na myšlenky o nezasahování do vývoje vína Primož Lavrenčič evidentně ví, co chce dosáhnout a jak se k tomu chce dostat.  Mám s tím jediný problém – víno je osobité a výrazné, ale sám v něm cítím víc vinaře a jeho charakter než vipavské údolí a jeho terroir. Ale to si musí každý konzument vyzkoušet, rozhodnout a zodpovědět sám :o)

Burja_Primoz_Lavrencic PR foto

(Horní promo fotka je vypůjčená z webu www.burjaestate.com) Burja bela připomíná moji (biodynamicky neopečovanou) zahradu, kde maliny prorůstají rybízem a o kousek dál svlačce dusí maliní. Bohaté, brzy po otevření chuťově nevytříbené, zábavné (druhý den výrazně harmoničtější a jaksi scelené). Nic pro milovníky novozélandských Sauvignonů a čilských šardonek, ale zábavné pití pro ty, které už supermarketové kýče znudily. Brzy po otevření jsem to viděl na hranici 90 bodů/100, ale delší provzdušnění mu evidentně prospívá.

Primož Lavrenčič by chtěl spolu s ostatními vinaři z Vipavy vytvořit silnou regionální značku srovnatelnou s těmi slavnými jako je Champagne, Burgundsko, Bordeaux, Barolo, Brunello nebo Tokaj. Nedokážu posoudit, jestli je to reálné, ale Burja Bela 2011 rozhodně stojí za pozornost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *