Co mám na létě rád? Že si můžu ráno ke snídani udělat kafe a natrhat si na zahradě jen tak do pusy maliny a rybíz (teď mi nové maliny dozrávají už k večeři :o). Že si žiju jako když jsem byl malej kluk a měl prázdniny. V sobotu jsem jel ještě dopoledne vykoupat se k písáku, ale břehy byly už skoro obsazený. Než začalo slunce pálit, párkrát jsem si zaplaval a jel domů. Cestou jsem od místního zemědělce koupil rajčata, okurky a broskve. Léto! Číst dál
Barbera, Nebbiolo, Arneis a Moscato, pamatujete? Piemontské bedýnky v zimě neměly rekordně vysoký počet účastníků, ale pár spokojených ohlasů přišlo a z dvou dovozů mi zbylo pro vlastní potřebu jen pár lahví Barola :o) S vinařem Gianlukou Battaglio jsme se seznámili na podzim v italské Peschieře del Garda a zas tak moc jsem mu toho neprodal – jedna paleta není nic závratného. Asi mu to nevadí, protože mi dnes napsal, že na podzim (v říjnu nebo listopadu) nabízí termín na zastávku v Praze. Že by přijel a že bysme mohli provést nějakou veřejnou degustaci, jestli prý chci? Číst dál
Největší pohodlí je lahvové pivo doma, říkala v dávných předkapitalistických dobách jedna kamarádka. Vzpomněl jsem si na to s malou lahví čili půlčíkem Moscato d’Asti.
Ribota 2013 Moscato d’Asti DOCG, Alfonso Boeri
Pondělí dalo potvrzení na včerejší příspěvek. Psal jsem o zkušebním hodnocení dvou ryzlinků a hned ráno byla v poště zpráva o prvním letošním kole Prague Wine Trophy, kde budou soutěžit i slaďáky. A taky pár změn oproti předchozímu ročníku.
Dnes o dvou ušlechtilých vínech z Nebbiola, Barbaresku a Barolu, o dvou kontroverzních aristokratech ze severní Itálie. Za kontroverznost může hlavně nepřístupnost – nejen finanční. Velká vína z odrůdy Nebbiolo mají pověst, že jsou desítky let nepřístupná, zavřená a nepříjemná. Tenké tělo nahrazují nadbytkem tříslovin a občas i výraznými kyselinami. Číst dál
Piemontská olympiáda, to je Barbera, Barolo a Barbaresco, Gavi a Dolcetto, Grignolino a Moscato d’Asti! Přidal bych i sekt z Nebbiola a Arneis, ale všechno se do šestimístné bedýnky nevejde. Po Alsasku, Rakousku, Toskánsku, Mosele a údolí Loiry pokračujeme ve čtyřiadvacátých Komunitních Bedýnkách nabídkou vín ze severoitalského Piemonte – pro čtenáře, kterým nestačí o víně jen číst :o) Jaká základní šestka vyjede na olympijský led?
Je to víno s velkým charakterem (poznáte ho nejen naslepo, ale dokonce i z degustačního listu pro slepou degustaci, viz dále :o). Taky je to nejlepší exportní artikl piemontského vinařství jako oboru. Už jsem to tady zmiňoval, největší piemontský exportní trhák není Barbera, Barolo ani Barbaresco, a už vůbec ne Gavi. Je to Moscato d’Asti. Je to zároveň slaďák i šumivka. Moje dnešní má jen 5,5% alkoholu a odhadem 120 gramů zbytkového cukru. Vinař zastavil kvašení skoro přesně v polovině – polovíno! :o)
Číst dál
Na dvě základní Nebbiola z Battagliova degustačního balíku jsem se vyloženě těšil. Jednak dobře vím, že Nebbiolo je těžký oříšek i pro pokročilé milovníky vína (nedávno si na něm vylámal zuby i Jamie Goode :o) Vína z Nebbiola bývají často nepřístupná, tříslovinová a s výraznou kyselinou. Jako by se bránila všem, kdo je chtějí pít dříve než deset let po sklizni. Když jste mladí, nechce se vám čekat deset let na milostnej zážitek, a když jste staří, deset let čekat nemůžete. Ale taky jsem už pil mladé Barolo z významné vinice, které bylo prostě zdravě pitelné a přitažlivé brzy po nalahvování. Většina zkušeností odrazuje, ale moje stručné zápisky z říjnového koštu s Gianlukou Battaglio se čtou jako z jiného světa: „kulaté, jemné a spíš lehké, s příjemnou koncentrací…“
Severoitalský region Piemonte dává několik známých a slavných vín. Nejvýznamnější jsou asi vína z odrůdy Nebbiolo (Barolo, Barbaresco, Roero), Barbera a ekonomicky nejvýznamnější je kupodivu Moscato d’Asti. Kromě toho Piemonte oplývá odrůdami, které se dají označit jako okrajové, nebo taky podivnosti až obskurnosti. Nejznámější z nich je Freisa, kterou v jiných souvislostech často citovaný Robert Parker označil přímo za ohavnost (ale jiní renomovaní degustátoři měli opačný názor). Je tu i Ruché, Timorasso, Albarossa, Bracchetto… a někde mezi těmito dvěma skupinami je Grignolino. Číst dál
Pokračování piemontského seriálu. Byla by to větší zábava, kdybych si ochutnávky mohl rozložit do měsíce, ale slíbil jsem Gianlukovi Battaglio, že mu pošlu degustační poznámky co nejdříve, a příští týden budu díky Prague Wine Weeku a návštěvě Stefana Erbese stažený z oběhu jako prošlá stokoruna.
Od začátku ledna jsem měl poklidné dva týdny s dětmi, ale s blížící se Galapřehlídkou PWT jakoby se čas zrychloval. V pátek přijela obří degustační zásilka piemontských vín, v pondělí mi Stefan Erbes poslal návrh seznamu vín na středeční ochutnávku v dejvické restauraci Nahoře a Dole. Už se to blíží :o)
Můj vztah ke zvířatům dostal ve čtvrtek nový rozměr. Ráno jsem nenastartoval auto. Baterka dobrá, startér točil, motor mlčel. Děti přijely pozdě do školy, a když jsem už za světla otevřel haubnu, uviděl jsem to, co vidíte na fotce.
