V úvodu předchozího fotoreportu jsem zmiňoval, že vznikl díky malé zajížďce při cestě do toskánského Lajatico. Tak teď konečně Lajatico. Na první fotce historické náměstí s novým sloupem vpravo. Číst dál
Archiv štítku: jen tak
Pár fotek z Toskánska II
Jel jsem do Lajatica a cestou jsem se stavil v Peccioli. Taky mě zklamalo nebo naštvalo několik vín, mladé Vermentino z Bolgheri bylo oxidativně vyrobené (bez varování, to je zrada :-) a Chi Classico, které se mi moc líbilo v červnu, bylo v říjnu na vylití. Za dva dny v lahvi se zvetilo, ale původní nadšení se už nedostavilo. Tak jsem utekl ke starému obrázkovému formátu. Číst dál
Pár fotek z Toskánska
Aby to nebylo příliš stereotypní, přeruším řadu degustačních poznámek jedním příspěvkem založeným jen na obrázcích. Zelenou ještěrku používal Znovín na etiketách vín jako důkaz biodiversity vinic. Tahle mi lezla po zídce, jsou všude :-) Číst dál
Bocksbeutel expres v obrazech
Na úvod čtyři roky stará fotka z první cesty do Franků. Starý traktor s typickými franckými lahvemi Bocksbeutel jsem letos při příjezdu do Escherndorfu nezahlédl, ale byly to skoro přesně čtyři roky a fotka mě aspoň inspirovala k titulku. Číst dál
Zářijový pozdní sběr, archivace a jeden Sauvignon
Napřed zprávy z domova a ze světa. Příprava palety s vínem k převozu z Itálie se protáhla, ale český výrobce triček stihl výrobu za neuvěřitelných šest dní. Tričko Skleničkova Azbuka bude v základní barvě s krásným názvem bordeaux červená. Piemontské bedýnky od Mazzoni by měly přijet do pátku, vydržte! S tím souvisí týdenní výpadek blogu: většinu času jsem hypnotizoval monitor při čekání na potvrzení objednávky / platby / potvrzení všeho možného. Úřadování zabralo celý týden, žádná nová vína a žádné povznášející zážitky. Číst dál
Pozdní sběr bedýnkový, samožerský a tričkový
Ve středu jsem pochopil, že jsem to letos s neokázalostí přehnal. Jak jsem už psal v úvodním nabídkovém textu ke stým bedýnkám, místo samožerského bilancování jsem se rozhodl stovku oslavit bedýnkou vyjímečných vín, a bude to piemontské DOCG Ghemme. Soukromě tomu říkám starozákonní Nebbiolo, ale místní by mě opravili: tady se Nebbiolu říká Spanna :-) Z večerní diskuse na Facebooku vyplynulo, že mezi aktuálními účastníky je stále dost pamětníků. Ráno jsem pátral a staré seznamy nenašel, ale z poznámek jsem vyluštil, že hned šest účastníků ghemské bedýnky se účastnilo i té úplně první v dubnu 2009.
Moje láska, Trebbiano Spoletino.
V úterý odpoledne to bude nesoustředěné, roztěkané: jedním okem vyhlížím na monitoru, kdy se někdo další přihlásí o toskánskou bedýnku z Carmignana (Fattoria Ambra), před sebou mám výborné až vynikající víno z umbrijského Montefalka a v duchu přemýšlím o nejnovějším vývoji v prodeji vína. Mohl bych to zjednodušeně shrnout do věty, že velcí dovozci vín se vrhli na prodej koncovým zákazníkům, ale je to trochu složitější.
Genius loci
Deset fotek z Toskánska podruhé
Ještě pár fotek. Najezdil jsem v 4800 kilometrů a přivezl skoro patnáct gigabajtů fotek. Jsou jen z levného kompaktu a většinou mají cenu jen pro mě, ale pár jsem jich vybral na závěr měsíčního psaní o Toskánsku. Číst dál
O alkoholu ve víně, pro zábavu i poučení
Dnes se vydám do minového pole trendů a spekulací, kterému jsem se zatím vědomě vyhýbal, konkrétně trendu vyšších úrovní alkoholu ve víně. Dostal jsem odkaz od důvěryhodného člověka, ale ústředním tématem je (samozřejmě) razantní zjednodušení. Graf ukazuje, jak se za třicet let zvýšily úrovně alkoholu ve víně. Je to prosté, milý Watsone, první sloupec ukazuje devadesátky, druhý první desetiletí a třetí… no žejo.
Jedenáct fotek z Toskánska
Dnes dám jen pár fotek, které se nevešly do průběžných hlášení. Nějaké výhledy z okna jsem už dával, tohle byla večerní idyla od stolku s notebookem. Mám výhled k jihu, takže slunce za celý den oběhne údolí zleva doprava. Sledovat stráň na druhé straně údolí, jak ji celý den přemalovává slunce svými stíny a měnícími se barvami, to bych mohl pořád. Číst dál
Nic netrvá v světě věčně
Každá změna nemusí být k horšímu, ale jako pravý Čech říkám, že může. Po několika letech jsem dnes zase zajel do San Guida v Bolgheri. V roce 2007 jsem tam byl poprvé a od té doby vždycky: ochutnat nový ročník Sassicaii. Předpokládám, že základní ponětí o Sassicaii má každý čtenář blogu. Je to největší legenda italského vinařství moderní doby, nedávno jsem tady linkoval videodegustaci k padesátému výročí počátku. V zásadě mě zajímají vína v úplně jiné cenové hladině, ale tohle byl pravidelný výstřelek, úlitba velkopanským choutkám. Decinka byla za dvacet EURO, většinou jsem to usmlouval na půldeci za deset. Povzbuzovalo mě ujištění, že každý ročník je (bez ohledu na pověst a vysokou cenu) krásně pitelný už jako mladý. (Na úvodní fotce je kaple San Guido z roku 1703, která stojí u odbočky silnice na Bolgheri.) 