V úvodu předchozího fotoreportu jsem zmiňoval, že vznikl díky malé zajížďce při cestě do toskánského Lajatico. Tak teď konečně Lajatico. Na první fotce historické náměstí s novým sloupem vpravo.   

Přesto musím napsat, že nejzajímavější věc v Lajatico není historické centrum, ale výtvarná expozice Teatro del Silencio, umístěná v krajině kousek za městečkem.

Z několika útržků informací jsem si složil, že expozici nebo amfiteátr postavila obec na popud svého nejslavnějšího rodáka, zpěváka Andrey Bocelliho. Ten se zároveň významně podílel na financování stavby.

Z průběžného sledování na webu mám dojem, že jednotlivé expozice se obměňují, každou chvíli vídám na fotkách úplně jiná díla. Z říjnové prohlídky musím vyzdvihnout poslední abstraktní sochu. Moc se mi líbí. Stálo mě to chvilku přemítání, ale jestli si někdo myslíte, že plastika neznázorňuje sex, napište mi to do komentářů :-)

Propojení s krajinou je magické a dává výtvarné expozici další rozměr.

Na závěr vidličky a nože. Poslední fotka toskánské kopcovité krajiny je už o deset kilometrů dál, z cesty domů.