Ciao ragazzi! Dnešní blog bude asi nesrozumitelný a zbytečný pro všechny, kdo nemilují zeleno-bílo-červenou trikolóru. S věkem se u mě stupňují neznámé alergie, které zmizí pokaždé, když přejedu Rýn nebo Alpy. Dnes o Alpách a o slastném pocitu bolesti v uších, který se dostavuje, když prosvištím stočtyřicítkou z Brenneru do pádské nížiny. Když u Bologni nastavím tvář slunci a těším se na toskánské cypřiše.
Před dvěma roky bych se určitě přimlouval za vypití do začátku zimy, ale shodou okolností mi pár lahví v ledničce zůstalo dodnes. Po měsíční nemoci a abstinenci se pomalu vracím k večerním degustacím. Začal jsem povinnou ochutnávkou nově přivezeného Carmignana z Fattoria Ambra a potom už šla bílá vína. Pár Erbesových ryzlinků (po těch se mi během nemoci stýskalo) a jednodušší bílá vína. Slovo jednodušší bych měl dát do uvozovek, protože dva francké Silvanery (Horst Sauer a Trockene Schmitts) přinesly velkou radost, a Sauerův 2019 Müller-Thurgau byl prostě skvělý. Dnes typické rozvláčné poznámky o umbrijském Viognieru. Číst dál
Někdy v létě 2019 jsem přivezl láhev Stefanu Erbesovi, když jsem k němu na Moselu jel pro ryzlinky. Za týden mi psal že je to velmi dobré, poťouchle jsem odepsal, ať si užívá vynikajících umbrijských kyselin ročníku 2018. Umbrie i Toskánsko podle mých skromných znalostí mívají horká léta každoročně, přesto bílá vína nestrádají a mívají dostatek kyselin. Moje středoevropské představy o horkých ročnících dostaly zásadní ránu v červnu 2016, když jsem byl poprvé v orvietském vinařství Palazzone. Před polednem bylo 40 stupňů, odpolední degustace v okolních vinařstvích jsem zrušil, ale nikdo se neděsil horka. Vína ročníku 2016 byla standardní a s dostatkem kyselin. OK, Orvieto Classico, směs čtyř odrůd, je zřejmě alchymie a čarodějnictví, ale francouzský Viognier vypěstovaný na sopečných vyvřelinách u Orvieta by mohl napovědět, jak to doopravdy je. (orvietská vedra jsem zmiňoval i v textu tady, report z vinařství tady.) Číst dál
O víkendu vypuklo letní počasí. Nedostatek peněz, nemoci ia neúspěch se snáší lépe v letním počasí s teplotami nad 30 stupňů, to je možná jeden z důvodů, proč mají Italové pořád dobrou náladu. Bohatší občané o víkendu vyvenčili kabriolety, já jsem jen ve čtvrtek nechal přifouknout klimatizaci v autě a v sobotu jsem vyrazil do Prahy na nákup. Global Wines dováží exklizivně Antinoriho (a minerálku San Pelegrino).
Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých. Číst dál
Fakt bych chtěl umět psát. Zjistil jsem, že nejlepší na světě je modrá obloha, sem tam mráček, zapadající slunce a bzučící vosy. Moje zahrada se několikrát za odpoledne změní. Sedím na křesílku s lahví vína, neuroticky klikám na notebooku po webu. Užírám topinky a obloha nademnou triumfuje. Chtěl bych to umět sdílet, ale neumím. Šidím to tím, že píšu o víně, o lidech, o cestách. Psychiatr by řekl: stále jen o sobě. Na oblohu, mraky, zatmělé nebo naopak extrovertní světlo si netroufám. Na to by bylo dobrý haiku nebo sonety, ale to se už asi nenaučím. Dělám co můžu. Fakt se snažím!
Il Campanile (italsky Kostelní věž nebo zvonice) z umbrijské Chiesa del Carmine jsem si nechával až na konec. V půlce května jsem sice zveřejnil poznámky z degustace vzorku, přivezeného v dubnu z vinařství, ale kontrolu po dovozu jsem odkládal. Campanile pro mě bylo nejkomplikovanější víno z posledních toskánsko-umbrijských bedýnek. Možná si za to můžu sám, když jsem o něm cynicky napsal, že přidat do Sangiovese odrůdy Sagrantino a Merlot je jako přidat prášky proti spaní a na spaní. Sangiovese miluju, ale k Sagrantinu mám opatrný respekt. Neznám žádnou jinou odrůdu, která by dávala tolik tříslovin, kyselin a alkoholu. V poznámkách jsem ironicky napsal, že pít mladé Sagrantino je jako polykat hřebíky, a to jsem asi neměl :-) Číst dál
Přesně za týden to bude deset roků, co píšu Skleničkův blog. Většinou jsem to výročí nepřipomínal. Ne ze skromnosti, zapomnínal jsem na to. Vždycky bylo tolik jiných věcí :-) Tak to letos dám radši s předstihem. Když tak přemýšlím o štěstí, které jsem v posledních letech měl s mikro-dovozem německých, italských a francouzských vín pod hlavičkou Skleničkova blogu, nabízí se umbrijské Trebbiano Spoletino jako symbolické vyvrcholení. Číst dál
V úvodním textu k pátým Komunitním bedýnkám v září 2010 jsem sliboval přivézt šest toskánských vín za ceny platné ve vinařství. Postupem času jsem nabídku vín rozšiřoval, ale vždycky jsem se snažil držet ceny nízko. Když jsem jeden rok vynechal cestu do vinařství a nechal si vína přivézt spedicí, zjistil jsem další rok, že jsem je nabízel za nižší cenu, než kolik stála ve vinařství. Vinařství zvýšilo maloobchodní ceny, ale já jsem to nezjistil :-) Číst dál
Report jsem avizoval už včera, včetně zmínky o setkání v Perugii v roce 2012. Na velké degustaci měl tehdy Giovanni Dubini společnou prezentaci s Alessandrem Meniconim z vinařství Perticaia. Podle mých poznámek to byla nejlepší ochutnávka z celkem 25, které jsem tam absolvoval, ale měl jsem problém s Umbrií. Vína z Toskánska dokáže propagovat každej trouba, ale umbrijské Grechetto, Sagrantino nebo Procanico jsou těžší oříšek. V roce 2012 jsem si na to netroufal. Dnes Perticaiu dováží La Fattoria a já jsem se vypravil do Rocca Ripesena u Orvieta za Dubinim. Číst dál
Toskánsko mě neomrzelo, ale už dlouho mě přitahují provincie ve středu Itálie: Abruzzo, Lazio, Umbria a Marché. Všechny mají ve světě vína pošramocenou pověst díky surové nadprodukci supermarketových lacáků, ale zároveň se v nich objevují noví vinaři, kteří přepisují mapu Itálie. Jen namátkou Valentini, Bucci nebo Masciarelli. Pěstují opovrhované odrůdy a vyrábějí z nich vína, která se stávají majáky moderního italského vinařství. Ve čtvrtek jsem se vypravil do Orvieta, do Umbrie. Na úvodní fotce pohled na historické město Orvieto.
