Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých.  

Jen pro ilustraci problémů prezentace italských vín měsíc stará příhoda z Wine & Food Market na Strakonické. Italský someliér mi nabízel degustaci několika otevřených lahví, mezi nimi Sagrantino. „V Umbrii se vyrábí především červená vína z odrůd Sagrantino a Sangiovese,“ doporučoval mi ho. Řekl jsem mu pochybovačně, že lidé v Orvietu by s ním nesouhlasili… Troufl jsem si na dovoz až v roce 2016. Rozjel jsem se za Dubinim do Rocca Ripesena u Orvieta a návštěva u něj mě přesvědčila, abych to zkusil. Z prvního dovozu pochází i dnešní víno. Dva měsíce poté už získalo nejprestižnější italské ocenění, Tre Bicchieri Gambero Rosso.

Kdo by si vybíral víno podle výrobního postupu, ten by si asi Campo del Guardiano 2014 nevybral. Vzniká v nerezových tancích, nezvyklá je na něm jen doba: leží na kvasničních kalech osm měsíců. Je to výber nejlepších a nejzralejších hroznů pěti odrůd, a po nalahvování zůstává ještě celý rok ležet v lahvi, než jde do prodeje. I potom mívá silnou texturu, kořenitý projev, a zpočátku jen málo ovoce. Klame vzhledem, podle zlatožluté barvy byste hádali na oxidativní přípravu, ale je to naopak. Nazrálou až hruškově zlatou barvu dodávají hodně zralé hrozny a osm měsíců ležení na kvasnicích v nerezovém tanku. V zásadě mainstreamová technologie známá z běžné komerční produkce, jediný rozdíl je ve vyzrálých hroznech a délce ležení v tanku a v lahvi.

Ve vůni svěží, s ovocnými aromaty i trochou přezrálého ovoce. V chuti je pěkná kyselina, komplexní projev se žlutým ovocem a mineralitou. Jablka jako zbytek kvasničních chutí, kovová mineralita jako pozůstatek sopečných půd Orvieta. Rozdíl po roce je hlavně v tom, že v chuti je jednolité, čtyři odrůdy se spojily do jednoho celku, zrnitost a kořenitost zmizely. Hladké, živé, pevné, středně plné s 13,5% alkoholu. Bavilo mě jistou robustností a pevností už před rokem, ale takhle scelené je to krása. Udrželo si svěžest, získalo komplexnost. 93 bodů / 100.

Gewurztraminer Vieilles Vignes 2015, Cave de Hunawihr
Poslední lahve Tramínu z května 2016 jsem schovával, mám jich přesně na případné soutěžení :-) To je ošemetná věc, pošlete pár lahví na soutěž, zaplatíte soutěžní poplatky a za dva měsíce dostanete excelovskou tabulku s výsledky a tam třeba … 85 bodů. Proto někdy před termínem uzávěrky soutěže, když mám vhodná vína, prostírám ubrus, udělám si klid a degustuju „jako na soutěži.“ Usoudil jsem, že nemá cenu posílat soutěžit víno, od kterého nečekám devadesát bodů, ale porota je náladové zvíře a tak občas padne… 84 bodů :-)

Dobrý ročník 2015 a alsaský velkovýrobce, který má i vynikající tratě a dá si práci s tím, aby je dobře zpracoval. Před dvěma roky se mi zdálo, že tenhle Tramín je právě ten případ, ale dva roky jsou dlouhá doba. Zlatožlutá barva, jiskrná, nepřehnaná.  Ve vůni typický alsaský Tramín, intenzivní a čistý, čaj a růže. V chuti dobře kulaté, plné zbytkovým cukrem, s ještě nezahlazeným kořenitým závěrem. Středně dlouhé, čisté, typické pro odrůdu i pro Alsasko. 13,5% alkoholu není poznat, pocitově je to míň. I přes slabší kyselinu, typickou pro Tramín, se výborně pije. Nechci být přehnaně přísný na vlastní víno, ale kdy jindy než teď? Čistotou se tlačí k devadesáti, ale na devadesátku mi chybí nadstavba, víc elegance, efektnosti. 88 bodů / 100, to na soutěž nebude. Ale zase mi dvě lahve zbudou a fakt se to krááásně pije :-)