O víkendu vypuklo letní počasí. Nedostatek peněz, nemoci ia neúspěch se snáší lépe v letním počasí s teplotami nad 30 stupňů, to je možná jeden z důvodů, proč mají Italové pořád dobrou náladu. Bohatší občané o víkendu vyvenčili kabriolety, já jsem jen ve čtvrtek nechal přifouknout klimatizaci v autě a v sobotu jsem vyrazil do Prahy na nákup. Global Wines dováží exklizivně Antinoriho (a minerálku San Pelegrino).
Stýskalo se mi po bílých vínech z Umbrie, odnesla to jedna lahev Campo del Guardiano 2014 z Palazzone. O tomhle víně jsem už tady psal a je prostě skvělé, ale není to pití na každý den. Chtěl jsem koupit nějaké bílé z Toskánska, Umbrie nebo jiného středoitalského regionu, ale Global Wines ještě neměly nový ročník 2018. Tak jsem oželel dvě Vermentina a pár dallších vín a přinesl domů jen Campogrande 2017.
Přestože se to na lahvi nepíše, Santa Cristina je značka vinařství Antinori, jednoho z největších italských vinařských podniků. S cenou 199 kaček by zákazník neměl moc očekávat, ale stojí za zamyšlení, že víno tají svého výrobce. S tím souvisí popisek na zadní etiketě, lahvováno v Santa Cristina SPA Firenze, v Cortoně. Cortona je denominace v Toskánsku, na druhé straně údolí naproti Montepulcianu. S tím souvisí vzpomínka na mou první návštěvu v Orvietu v červnu 2016. Givanni Dubini mi tehdy v Palazzone řekl, že největší problém orvietských vín je v tom, že drtivá většina z nich se lahvuje mimo Orvieto. Velkovýrobci skupují vinice, hrozny i hotová vína, míchají je a lahvují jako obchodní značky. Supermarkety jsou plné laciného průmyslového bílého Orvieto Classico DOC, které se nedá srovnat s vínem od malovýrobce s roční produkcí do 100 tisíc lahví. Ale jak už jsem psal výš, s cenou 199 kaček si zákazník nemůže moc vybírat.
Campogrande 2017 Orvieto Classico DOC, Santa Cristina
Jednoduchá ambaláž, bordeauxská lahev a tradicionalisticky stylizovaná etiketa, drcený korek. Světlá slámově žlutá barva je pro rvieto typická, stejně jako kvetoucí horská louka a žluté ovoce ve vůni. Čisté, příjemné, středně intenzivní. V chuti žlutá jablka a od počátku kořenito-minerální chuť typická pro bílá vína z orvietských sopečných vyvřelin. Žluté ovoce, zralá jablka, lehkost (12% alkoholu) a vzorná čistota. První dojem byl, že víno může mít malý zbytkový cukr, ale s podchlazením se zdá úplně suché. Jednoduchý projev s typickými atributy orvietských vín, na druhou stranu chybí osobnost, charakter, přesah. Jako supermarketové víno za 199 kaček vynikající (včetně toho, že ve slušné formě je i rok po začátku prodeje), ale jako ukázka denominace pro někoho, kdo Orvieto nezná, je to málo.
Pro srovnání jsem otevřel víno ze stejné cenové kategorie, Rosato di Toscana 2018 z Tenuta di Gracciano della Seta. Prodával jsem ho za 220 kaček, těch 21 Kč rozdílu můžeme hodit na celokorek a distribuční poplatek Uložence. Rosato je z květnových toskánských bedýnek. Původně jsem objednal lahve přesně podle přihlášek bedýnkářů, ale spletl jsem se a mám krabici navíc. Jak se zdá po prvním ochutnání, žádná škoda tím nevznikla :-)
Poměrně plná růžová barva, na nose podobně plná ovocná vůně, střední intenzita a vysoká svěžest. V chuti úplně suché, lehké s dobrou kyselinou a třešňovo-višnovým projevem. Popravdě jsem se obával vyššího alkoholu (Rosato má 12,5%), ale víno je někde mezi nezralými třešněmi a višněmi. Nápadný minerální závěr a lehký dotek taninů. Kdybych měl spekulovat, tak to není jen „krvácení“ čili odvod samotoku z posbíraných hroznů, ale záměrně brzký sběr prvních zralých hroznů Sangiovese, právě kvůli příjemně malé zralosti a nízkému alkoholu. V zásadě jednoduché víno, ale svěžestí, lehkostí a ovocem překonává (moje) očekávání.
Připomínám aktuální italskou bedýnku Orvietských vín z vinařství Palazzone. Dnes (v pondělí) je uzávěrka přihlášek, nejlepší čas, jestli se chcete přidat. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.