(Fotka je z ranní zdravotní procházky, abych všechny příspěvky nezačínal jednotvárně fotkou lahve.) Víno je náhodný nákup ve vinotéce v toskánské Cecině. Na jednu stranu si vinotéka zaslouží nejvyšší doporučení. Před rokem jsem tam našel Vino Nobile di Montepulciano z Gracciana (znáte ze Skleničkových bedýnek!), letos měli Barco Reale (12 EURO) i Carmignano Santa Cristina 2019 (20 EURO) z Fattoria Ambra (ano, znáte ze Skleničkových bedýnek :-) Člověk by si (s radostí) řekl dobrá vinotéka, ale když jsem se ptal slečny za pultem, kdo vyrábí Vino Sfuso, sudovku, kterou stáčejí do pet-lahví, pravila, že Toscana. Nenechala se obměkčit a nevyzradila, kdo vyrábí víno za 2 EURO litr. Přesto mi to vrtá v hlavě. Ve vinotéce měli asi čtyři nerezové tanky, ze kterých víno stáčeli. Jestli se mi zdejší pobyt protáhne, možná si pořídím čtyři petky a napíšu degustační poznámky. Vzhledem k ceně vzorků se na tom nedá prodělat! Číst dál
Archiv štítku: Toskánsko
Vermentino 2021 od Antinoriho
Pro některá vína bych už mohl mohl zavést rubriku „povinné cviky“ a Antinoriho Vermentino by mohlo být první. Byla by marnivost hledat v kterém roce jsem ho na blogu popisoval poprvé, ale každý rok jsem zvědavý, jaký bude další ročník. Tentokrát jsem dojel do místa ubytování v Toskánsku před třetí odpolední a na Vermentino si vzpomněl ještě v autě, když jsem plánoval první velký nákup v cecinském Conadu. Díky postavení výrobce víno najdete ve všech velkých řetězcích vinotékách, prakticky je nelze minout a díky výrazné ambaláži ani přehlédnout.
Rafinované sienské Chianti
Další náhodný nákup v Global Wines. Guicciardini je v Toskánsku hodně rozšířené jméno a já se nechal zlákat. Pokud jde o vinařství, Guicciardini Strozzi jsou asi nejznámější (ze všech Guicciardini) a sídlí poblíž San Gimignana. Irina Guicciardini Strozzi je dokonce současnou prezidentkou Consorzio del Vino Vernaccia di San Gimignano a úspěšně táhne celé konsorzium k vyšším cenám :-) Jen naplňuje tradici, Girolamo Strozzi v sedmdesátých letech konsorzium zakládal. Číst dál
Vzdálené azzurro a náhodný nákup
Začnu varováním před ukvapenými závěry. Posledních několik dnů jsem blog vynechával, po drobných zdravotních potížích jsem si naordinoval abstinenci. Bez úspěchu, špatný spánek, ranní bolení hlavy podobné kocovině a další nezdravé příznaky neustoupily. Někdy to nejjednodušší vysvětlení nemusí být správné. Nově tedy přemýšlím o dalších pravděpodobnějších důvodech potíží jako je Covid, zanedbaný sex a přílišné odloučení od Itálie. Silniční atlas Itálie už je zase na stole a s ním i náhodná koupě, Sangiovese z toskánské Maremmy. (Úvodní fotka je z náhodné říjnové zastávky v Maremmě.)
Dvě dobré zprávy
První dobrá zpráva je, že se mi podařilo zázračně rychle přivézt zásilku Sangiovese z Tentuty di Gracciano čili stopáté bedýnky. Je to jen malá radost v blbé době, ale aspoň něco. Vino Nobile je ještě trochu zavřené, ale bude výborné, viz dále. Druhá dobrá zpráva je taky z Itálie: italské obchodní statistiky vykázaly v roce 2021 rekordní export italských vín v hodnotě 7,1 miliard EURO. Je to nárůst o 12,4%, vzrostla i průměrná cena za objem. Podle komentáře UIV-Vinitaly-Ismea je hlavní příčinou uvolnění spotřebních zvyků po Covidu. V anglickém překladu tady (je tam i rozdělení podle druhů vína, kdyby to někoho zajímalo) se to nazývá „revenge spending,“ ale nenapadá mě dobrý překlad. Těší mě, že jsem se na tom mohl podílet, řádově asi tisícinou promile. Samozřejmě se očekává, že letošní prodeje vína díky následkům ruské agrese proti Ukrajině zase spadnou. Číst dál
SKB 105, Vino Nobile di Montepulciano
Asi jako každý poslední dny sleduju zprávy z Ukrajiny. Původní depresi a skepsi nahradila naděje, když Ukrajinci překvapivě dobře vzdorují ruskému přepadení. Můj italský kamarád someliér se v pátek zlobil, že Itálie a Německo nepodpořily odstřihnutí ruských bank od SWIFT. Uklidňoval jsem ho, že se to do pondělí zlomí. Věřím, že z rublu se stane ruská lira a za týden se maršálové zbaví Putina. Zpočátku se zdálo, že trh vína dostane velkou ránu: jídlo, teplo a benzin jsou pro život mnohem důležitější a víno je postradatelné. Ve čtvrtek kurz EURO rostl a nebylo jasné, kdy a kde se zastaví. Když zítra objednám víno a budu ho platit za dva týdny, jaký bude kurz? Během víkendu se EURO usadilo lehce nad 25 korunami a nedostatek zásob Sangiovese převážil nad obavami z měnového a světového vývoje. Číst dál
Novoroční pozdní sběr aneb páté přes deváté
Všechno nejlepší do třetího kovidového roku! Před rokem jsem si tady přál, abychom se za rok bez ohledu na Covid sešli všichni a zakončil jsem to písničkou Commandera Codyho Wine Do Yer Stuff. Asi to nebyl Covid, ale Commander Cody alias George Frayne odešel v září. Neznal jsem ho jinak než z desek a youtube, ale padlo to na mě a brečel jsem celý večer. Tentokrát raději nebudu nikoho jmenovat a napíšu jen šťastný rok všem. Snad tím nepřivolám žádnou zkázu na Zemi… I hope you’re happy!
Dárek z Bolgheri, Guidalberto 2019

Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.
Pár fotek z Toskánska VII – modré nebe všem!
Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou. Číst dál
Bojový pokřik Dionýsových Bakchantek na čtyři?
Pravidelní čtenáři vědí, že pana Skleničku ve skutečnosti na víně nepřitahuje 14% alkoholu, ale luštění kulturních a historických souvislostí. Díky tomu se dozvěděl, kdo to byl Arnolfo di Cambio nebo jak souvisí toskánský básník Carducci se Sassicaiou (o tom možná už brzo na blogu). Pro někoho, kdo otvírá, případně nalévá přátelům, lahev vína Arnolfo di Cambio nebo Guidalberto, jsou to nesmírně cenné informace. Bohužel jsou zcela zbytečné pro zbytek lidstva, kterému často stačí poznat levou ruku od pravé a vědět, který den v týdnu právě je. Ještě tak by se daly využít na degustaci italských vín, kterou teď kvůli Covidu raději nebudu pořádat. Dnes jen poznámky o posledních třech degustovaných vínech vinařství Panizzi z toskánského San Gimignana, která se nevešla do říjnové bedýnky. Vyluštění hádanky pokřiku Dionýsových Bakchantek z titulku je hned v následujícím odstavci. Číst dál
Big Manifesto Vernaccia a Pinot Nero ze San Gimignana
Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016. Číst dál
Vernaccia Santa Margherita, Panizzi
Obliba ani hlubší znalost nějakého regionu, odrůdy nebo konkrétního vinaře nás nechrání před omyly. Vína Panizzi jsem ochutnával s obchodní ředitelkou vinařství a následně ještě „doma“ v Mazzantě celé lahve, takže bych si měl být jistý. Když jsem před týdnem přivezl malou bedýnkovou dodávku a otvíral lahve doma, pod šedivou oblohou a v úplně jiné atmosféře, byl jsem napjatý. I letos jsem si doma některé volby vyčítal a divil se, ale s Panizzi ne. Naopak dvě vína se mi doma zdála mnohem lepší než při dvou toskánských degustacích. Prvním z nich je Vernaccia Vigna Santa Margherita 2020 DOCG. Číst dál









