První dobrá zpráva je, že se mi podařilo zázračně rychle přivézt zásilku Sangiovese z Tentuty di Gracciano čili stopáté bedýnky. Je to jen malá radost v blbé době, ale aspoň něco. Vino Nobile je ještě trochu zavřené, ale bude výborné, viz dále. Druhá dobrá zpráva je taky z Itálie: italské obchodní statistiky vykázaly v roce 2021 rekordní export italských vín v hodnotě 7,1 miliard EURO. Je to nárůst o 12,4%, vzrostla i průměrná cena za objem. Podle komentáře UIV-Vinitaly-Ismea je hlavní příčinou uvolnění spotřebních zvyků po Covidu. V anglickém překladu tady (je tam i rozdělení podle druhů vína, kdyby to někoho zajímalo) se to nazývá „revenge spending,“ ale nenapadá mě dobrý překlad. Těší mě, že jsem se na tom mohl podílet, řádově asi tisícinou promile. Samozřejmě se očekává, že letošní prodeje vína díky následkům ruské agrese proti Ukrajině zase spadnou.  

Šofér náklaďáku, který přivezl víno z Montepulciana, říkal, že tam bylo sedmnáct stupňů. Nevěřil jsem mu, protože mám sledování počasí nastavené na etruské pobřeží a tam je chladněji. Odpoledne jsem zadal Montepulciano a namouduši, 15 stupňů. Když se Rusko v pátek mělo odpojit od globálního internetu, budou ještě Rusové moci sledovat počasí v Turecku nebo v Benátkách? Zůstane jim na mapě jen dobrá Eurasie a zlý Západ, a vzpomínky na výlety do Benátek nebo do Athén se budou udržovat jen v ústním podání? Možná to povede k ruské renesanci dial-up připojení přinejmenším do doby, než se Ruská federace odpojí i od světové telefonní sítě?

Rosso di Montepulciano 2020, Tenuta di Gracciano
Teď se hodí vytáhnout staré klišé o vínech, které se dělají na vinici. Rosso se školí v nerezových tancích, ale přesto nemá tak čistý projev jako Vino Nobile (školené ve velkých sudech). Důvodem jsou zřejmě hrozny. Na Rosso se použijí hrozny, které neprojdou na Vino Nobile. Obecně mladší výsadby, nevím o tom, že by se dál třídila sklizeň. Přesto nemá víno z inertní nádoby takovou čistotu jako jeho bratr ze sudu.

Rudá barva se švestkovo fialovým odstínem, na nose středně intenzivní, ovocné, trochu švestky a trochu lesní plody, nazrálé. V chuti podobně, nazrálé, s pěknou kyselinou, mix ovoce a lesních (dřevěných) tónů, zřejmě z macerace slupek. Jen lehce taninů, všechno už vyzrálé a připravené k pití. 13,5% alkoholu. Výrazně pomůže dekantace, víno v nedopité lahvi je druhý den výrazně harmoničtější, hladší, čistší. Jako jednoduché víno k jídlu bezva, ale mladší Vino Nobile přece jen slibuje a nabízí víc.

Vino Nobile di Montepulciano 2019, Tenuta di Gracciano
Temnější rudá barva, na nose typické Sangiovese s jemnějším, málo expresivním projevem. Trochu lesních plodů a švestky, ale celkově méně ovoce, víc lesa, trochu zemitých aromat. Odhaduju, že se lahvovalo v prosinci, takže bude výraznější v létě a na podzim. V chuti dokonale sladěné, úplně suché s pěknou a dobře zakomponovanou kyselinou, ostružiny a lesní plody, převládají lesní tóny. Pěkný akord ovoce, dřeva a koření, zatím je vše trochu zavřené a potřebuje čas. Moc mě baví středomořské koření v chuti a čistota projevu. Technologicky je to (hádám) kratší macerace bobulí a žádná přehnaná extrakce, ale kmín, pepř a další koření dodává plnost, aniž by bylo víno příliš těžké nebo plné. 14% alkoholu a jedna úsměvná poznámka: naslepo bych hádal méně alkoholu, než má Rosso. Moc se mi líbí.