Velikonoční svátky byly ve znamení úklidu: otvíral jsem staré lahve, abych si v chladničce udělal místo na nové ryzlinky. V neděli padla poslední lahev Sancerre z loirských bedýnek 2013. Parádně nazrálý Sauvignon mě od počátku provokoval k heretickým úvahám. Zkuste třeba tuhle: o kterých mezinárodních odrůdách málokdo ví, jak doopravdy chutnají?

Pokud jde o červená vína, vyhrává jasně Cabernet Sauvignon. Málokdy máte možnost ochutnat čistý Cabernet Sauvignon, tahle odrůda se skoro vždycky vyskytuje ve směsích. Nejen v Bordeaux, i nejslavnější italský kabernet obsahuje 15% Cabernetu Franc a mnozí znalci italských vín si myslí, že když dojde na počítání procent, Italové nejsou nejlepší počtáři.

Z bílých odrůd tipuju Sauvignon Blanc. V osmdesátých letech jsem na moravských koštech nadával na kopřivové, travnatě zelené Sauvignony. Později jsem přijal vysvětlení o dvou klonech Sauvignonu, z nichž jeden dává ovocná vína a druhý chlorofylová, kopřivová. Až světový úspěch novozélandských Sauvignonů ve mně vzbudil pochybnosti. Sauvignon blanc je aromatická odrůda, která vydává nejvýraznější aroma, když se hrozny sbírají nezralé. Když chcete ohromit a přitáhnout konzumenty už od prvního přivonění, musíte zpracovávat nezralé hrozny. Novozélandské Sauvignony to dovedly do extrému, vinaři sklízí hrozny na několik průchodů, přičemž pokaždé sbírají nezralé – až v posledním sběru berou zralé hrozny, které dodají vínu jakési tělo (a možná i cukr, aby bylo co zkvasit :-) Vína jsou potom přitažlivě aromatická, ale v chuti kyselá, zelená a travnatá. Omlouvám se všem milovníkům novozélandských Sauvignonů, ale pro mě to není Sauvignon bílý (blanc), ale Sauvignon zelený, nepitelný. Stále víc se nezralé Sauvignony rozšiřujé i na starém kontinentě a díky téhle nákaze by většina milovníků vína asi naslepo nepoznala vyzrálý Sauvignon s ovocným projevem. Když jsem před lety dal jeden hodně vyzrálý a ovocný barikovaný Sauvignon 2006 do slepých bedýnek (tady), polovina účastníků tipovala Chardonnay.

To se mi rychle prohnalo hlavou při prvním napití pětiletého Sancerre 2011 Les Anges Lots od Pascala a Nicolase Reverdyho. Zlatožlutá barva s teplým červeným podtónem, ve vůni žádné efektní aroma. Nezralá jablka a asijské ovoce, spíš nenápadné. Až po provzdušnění se objeví bílé broskve a zralý Sauvignon. V chuti podobně nenápadné, zelená jablka, žluté ovoce a trochu asijské exotiky, minerální závěr a celkově spíš strohý projev s nápadnou nazrálostí (druhá vlastnost moderního úspěchu Sauvignonu je, že pijeme Sauvignony hodně mladé a na podobné nazrálé chutě nejsme zvyklí). Důrazná kyselina, ale s odbouranou jablečnou při zrání ve velkém sudu. Anges Lots je Silex, vinice jsou na kamenitém křemičitém podloží, které propouští vodu, a nechává vína málo tělnatá a výrazně minerální. Přesto je v Anges Lots 2011 kombinace dvou v současnosti zřídkavých sauvignonových projevů, ovocné zralosti a lahvové zralosti. Nezeptal jsem se paní Reverdyové, jestli hrozny taky sklízí na několik průchodů, ale soukromě tipuju že ne. Jejich Sauvignon je jaksi celistvý, z jednoho kusu udělaný a nevykalkulovaný. Asi jako když chcete udělat dřevěnou plastiku: nemůžete ji slepit z pěti kmenů. Musíte si najít jeden, ve kterém je už zakletý tvar, který máte v mysli a který z něj chcete udělat, a jen tak lehce ho otesat. Samorost ze Sancerre.

Nic proti Veltlínu, Sylvánu nebo slovinskému Zeleni, ale z předchozího textu je jasné, že se přimlouvám za vyzrálé Sauvignony. V současnosti to chce hodně hledání, ale stojí to za to!