O Arnolfovi jsem tady už psal mockrát, bylo to víno, na kterém jsem v počátcích mého objevování Itálie nekriticky ujížděl. Jednou se v té souvislosti dokonce objevila diskuse o tom, jaké víno může být označené jako SuperTuscan, mimochodem k tomu by měl co říct letos na jaře zesnulý enolog Giacomo Tachis. Dokonce jsem jednou odporoval Anitě Zonin, obchodní ředitelce Il Palagio, když mi psala, že zavádějí nové víno, Supertoskánce postaveného na Cabernetu Sauvignon. Ale Il Palagio už přece jednoho Supertoskánce má, jmenuje se Arnolfo di Cambio, napsal jsem jí, ale nedala na mě.

Arnolfo di Cambio 2010, Toscana IGT, Fattoria Il Palagio
Temná rubínová barva, Příjemná a spíš jednoduchá ovocná vůně Sangiovese s lesními aromaty. V chuti hladké s lehkým štiplavě kořenitým lesním postónem, zřetelným dotykem sudu, hodně ovocné, ale díky perfektní harmonii vůbec ne triviální nebo jednoduché. Trocha zemitosti a taninů v závěru, 13,5% alkoholu a výborný ročník 2010. Dobrý argument proti těm, kdo zavrhují ovocná aromata, ani víno postavené hlavně na nich nemusí být nudné. Tohle je naopak velmi pitelné a přitažlivé. 89 bodů / 100.

Už několikrát jsem si říkal, že letos se na Arnolfa vykašlu a nezajedu tam. Přesto se k němu vždycky vracím. Přes drobné nuance ročníků to možná ani není o tom, jak se mění Arnolfo, ale jestli a jak jsem se změnil já. Je to jako koupit si v sámošce ze všech těch vymyšlenejch novejch zmrzlin zase kakaovýho Ledňáčka nebo Eskymo. Když ho jíte, můžete zahlídnout, jakej byl svět, když jste ho jedli poprvé.

A jestli chcete ochutnat italská vína ze sopečných vyvřelin a vápenitých jílů z Orvieta, můžete se přihlásit do Skleničkových bedýnek. Podrobnější informace jsou tady a přihláška tady.